drsnosrstý jezevčík, miluje: 1. hryzání kostí. Kupujeme mu balík z Globusu, čerstvé neocení. Dám je do mrazáku, po 1 vyndavám cca 2x denně. A on si nejprve hlídá tu zmrzlou kost, průběžně kontroluje stupeň rozmrznutí, pak když je spokojen, se do ní pustí...
2. ořechy, celé nebo vyloupané. Ty celé si sám rozlouskne

Náš má rád fenky. Díky absolutní černé barvě je náš mini. knírače ve městečku s 18 tis. obyvateli jediný. Je velice přátelský a já lituji, že mi není osmnáct. To by se to balilo. Takto jej krásné běžkyně v legínách jež při procházkách potkáváme pohladí, věnují mi hezký úsměv a jsou pryč.

jsem vyrůstala se žíhaným boxerem. Miloval mléčné výrobky typu Pribináček, tvaroh, jogurt, ale ze všeho nejvíce nejsmradlavější syrečky (Olomoucké tvarůžky). To byl tedy puch!!

je 4 letá fenka tollera a momentálně miluje papriky a rajčata, co máme na zahradě. Mrkev ze záhonu obehnaného pletivem s většími oky už "vyndala", kam dosáhla - čistá práce. Jinak ovoce miluje všechno, jablka, banány i meloun, švestky a broskve si trhá přímo ze stromů. A tvaroh, nebo pribináček, to je lahoda. Když o tom přemýšlím, nepřijdu asi na nic, co by jí nechutnalo. Musíme být hodně ostražití, aby nesežrala, co by jí uškodilo. Jednou jsem jí neuhlídala a sebrala mi použitou drátěnku. Když jsem na to přišla, už byla v ní. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Jeden pes miloval tvarůžky, vařené nožky, sýry, syrová vajíčka...
Další pes miloval všechno. Velkou radostí, spíše nezbytností, byl každodenně rohlík, který dokázal zhltnout na dvě kousnutí. Miloval piškoty, sežral klidně celý pytlík naráz. Syrová vajíčka, tvaroh, sýry, buchty,... Měl rád mrkev - jednou nám vyhrabal kus záhonku mrkve a nacpal se...
Dalšímu psovi rohlíky nic neříkaly, ale k piškotům měl stejný vztah jako předchozí pes. Miloval ořechy, syrová vajíčka, tvaroh, sýry,... zelenina mi nejela.
Další pes miloval černý rybíz, okusoval ho přímo z keříků...

co naši psi neradi. Možná ty olivy. Výhoda je, že se člověk nemusí bát, kdyby se nedejbože někdy ztratili a zaběhli, že snad chudáci pomřou hladem. I v náročném vysokohorském terénu na alpském treku Cora není líná odbočit, seběhnout a vyběhnout spoustu výškových metrů, pokud jí foukne ten správný vítr a ona ucítí někde v dáli pod kamenem něčí loňskou sváču anebo zhaslého sviště.
Historky o sežraném vykynutém těstu na vánočky už jsou méně veselé, ale vždycky to dobře dopadlo.

Chodí si je sbírat pod stromy, občas na nějaké dosáhne i na větev. Když si okrajuju z jabka slupku, sedí u mne, oči nábožně zvedlé nahoru a čeká, jestli mi nějaká nějaká slupka neupadne... A stejně oddaně na mne zírá, když okrajuju brambory, s tím rozdílem, že slupky od brambor mu nedám, kdežto ty jablíčkové ano. No a potom žere klacky, ty mu taky moc chutnají....
Když byl štěně, chutnaly mu kočičí bobky.. ted naštěstí asi díky kvalitním granulím, hovínka všeho druhu míjí bez zájmu..

Páni, to už je let... naše obluda chlupatá rezatá za tu dobu miluje všechno, včetně pampersek... pravda, to už je taky dávno pradávno, kdy sežral tu pokakanou plenku od tříměsíčního miminka... a já pak nevěřícně zírala, cože to z toho psa leze druhou stranou ven... možná, že jsem to tu psala už někdy před sedmi lety... hahaha...
Nicméně jako vysavač pod lidskými pidotvorečny funguje výborně, žrací repertoár sahá od jogurtů po maso se zeleninou, případně rozlité mléko... pes též funguje výborně, jen už nám chlapec trochu zestárl, čumák mu zešedivěl, leč při venčení stále divočí s fenkami jako mladý jura...

jsou kastrované a tím pádem náběh k tloustnutí, takže bohužel, dostávají light granule a kdykoli by chuděry snědly COKOLI! Takže největší odměnou jim je suchý rohlík.
Samozřejmě že panička někdy ujede a dá paštičku, nebo piškotek....ale prozatím se dieta vyplatila, obě mají nemocné klouby, retrívřice i páteř a moc a podle prognóz už tady neměla být. A je! A chodí a dokonce se i rozběhne a míček přinese. Musí zůstat štíhlá ať nám dlouho chodí. Malou pesanku vezmu do náruče, ale velkou ne.

děkuji za krásný úsměvný článek.
Nevím čím to je (možná platí to rčení "jaký pán, takový pes"), ale všichni psi, které jsme kdy měli, byli strašně mlsní a v jídle vybíraví. Tamhle to ne a tohle taky ne.... vždycky od misky zvedli ta svoje kukadla s tázavým pohledem: "Proč maso s rejží? Bleeee.... A proč mám dneska vrtule? Vždyť víš, že žeru jen kolínka.... Hele, sorry, ale dnes prostě nemám nějak chuť.... No fůůůůůj, proč mi nabízíš šunku? Víš co je tam soli a stabilizátorů??? To nemůžeš myslet vážně!" apod. Jeden náš německý ovčák miloval všechny doma pečené sladkosti. Od bábovky přes buchty až po dorty. Nikdy ale nevzal do huby žádnou kupovanou sladkost, to si vždy jen čuchnul a znechuceně se odvrátil. A poznal to bezpečně. Náš nynější ovčák nevezme do huby žádný salám (což je samozřejmě dobře), jeho nejmilovanější pochoutkou je suchý rohlík (namazaný už nechce).
Strašně závidím lidem, co mají psy, kteří sežerou úplně všechno a jsou věčně při chuti, takže je člověk nemusí nutit, aby mu udělali tu laskavost a vůbec něco sežrali. Například brácha měl fenku shi-tzu, která byla popelnice a sežrala úplně všechno (česnek, feferonku, všechno ovoce, zeleninu včetně růžičkové kapusty, brokolice, a to i v syrovém stavu) a v jakémkoli množství. Jednou vychlemtala i olej od smažených řízků z pánve odložené neprozřetelně do chodby na dlažbu. Ani se z toho nepos*ala. Teď má brácha další fenu nějakého křížence a je to nemlich to samé. No a pointa: brácha taky sežere úplně všechno.

funguje smečka. Občas hlídáme kamarádům a známým takové psy - jedináčky. Každý zatím rychle pochopil, že pokud bude dělat zagorku a ofrňovat se nad plnou miskou, tak bude mít brzy smůlu, protože další zájemci stojí ve frontě za ním.

Psi, co byli nebo jsou s námi v bytě, domě, jsou všichni zmlsaní. Psi venku ne. Platí to všude, u nás, u rodičů, u příbuzných.
Prý psi, co žerou výkaly a různé hnusy, mají nedostatečnou výživu, nevyváženou stravu. Hm. První pes, kterého mi rodiče dovolili do bytu, byl krmen vařeným masem z jatek se zeleninou, vločkama, občas tvaroh se žloutkem, piškoty, psí suchary, doplněnk Roboran. Nejvíc ze všeho miloval výkaly. Lidské. Ale takhle napsané to nezní tak jak to nakonec vypadalo, tak prostě musím napsat, že miloval člověčí hovna :-( zevnitř i zvenku. Lovecká rasa, potřeboval dlouhé túry a spoustu pohybu na volno, v terénu. Chodili jsme s ním proto do bývalého lomu, tam se vyřádil, bohužel i v tom "mlsném" ohledu. Neomylně našel jedno dobře uleželé, část sežral, ve zbytku se vyválel, ale tak důkladně, že ani jedna dírka na obojku nezůstala prázdná...Ze zbarvení trikolor bylo rázem bílé kafe.
A ten smrad! Věděl, že udělal něco velmi nežádoucího, tvářil se jak mučedník na kříži, ale my věděli svoje, byl celej blaženej.
Domů jsme šli na dlouhém vodítku, dbali, aby jeho fanoušci a fanynky, a že jich měl, se k němu nedostali moc blízko, protože každého nadšeně vítal, otíral se o nohy a rozdával hubany.
Doma v paneláku byla prádelna, téměř nepoužívaná, protože každý měl doma svou pračku a v obří bubnové se moc nepralo. Byly tam kameninové vany na namáčení prádla, jedna zastrčená za rohem v koutě, ta se nikdy nepoužívala. Tam chlapi z baráku dali hadici a sprchovala se tam kola, kolečka kočárků, vánoční stromky, no a my našeho zahovněného psa. Odpad z van i pračky vytékal přes podlahu do vpustě, takže se tam chodilo po roštech nebo v holinách. Když jsme psa zbavili hrubého nánosu, ve fázi dvě šel do vany v bytě, teplá voda a šampon, oplach a to celé několikrát po sobě. Nakonec vymýt tlamu, vyfrotýrovat, vyčistit oči a uši, vypustit psa v rauši z toho, že má tu tortúru za sebou, vydrbat vanu, vylít dezinfekcí (elegantní savo sprej ještě nebyl, takže jakýsi ředěný sajrajt, po kterém páchnul byt dva dny), umýt podlahu, dát sprchu a vyprat oblečení. To vše kvůli jednomu tentononc. Docela luxusní pošušňáníčko...
No a když nešťastnou náhodou nenašel opuštěné hovno, dozajista našel dobře uleželou mršinu. Tam se fáze I v prádelně zkrátila, protože hrubých nánosů nebylo tolik, fáze II v koupelně se výrazně prodloužila. Většinou pak pes stejně smrděl, takže ho máma stříkala nějakým parfémem, aby to trochu přebila, a když se tvářil ublíženě, tak se dozvěděl, že se nemá válet v hovnech.
Ve srovnání s tím byli a jsou ostatní psi gurmeti.
Ale abych mu nekřivdila, pochutnal si i na úplně normálních nesmradlavých věcech :-) Měl rád domácí moučníky a pacholek si dobře očíhnul, že návštěva dostává domácí sladkosti a málokdy je sní všechny, takže po odchodu zbývají na stole. Každou návštěvu nadšeně vítal i vyprovázel, pak mu došlo, oč přichází, a už jen vítal. Bylo nám to divné, ale pár zmizelých kousků moučníku si asi nikdo nevšiml. Pak jednou odcházela návštěva, která si sladké nedala a na stole zbyla mj. celá bábovka, z větší části nakrájená. Vyprovodili jsme, zamávali za autem a uvnitř jsme našli psa s obrovským břiche, poklidně odfukujícího v pelechu, a na stole podnos od bábovky s několika drobečky.
To bylo k vzteku, těšili jsme se že si dáme. Přání matky, ve chvíli slabosti důrazně vyslovené - "kdyby ses chtěl udávit nebo aspoň potento.." - nebylo vyslyšeno.

Jiný pes taky miloval sladkosti, taky domácí a navíc zapovězenou čokoládu. Kromě toho v podstatě všechno, co jsme jedli my, protože měl radost, že může jíst to co my. Ovšem moučníky a čokoládu miloval. Moučníky dostal, čokoládu téměř ne, výjimečně jeden bonbon z bonboniéry (chodil oslavenci gratulovat a nosil mu dárky, svoje hračky, to prostě nešlo mu nedat). Tak si poradil jinak. V té době jsme ještě věšeli na stromeček čokoládové kolekce, kvůli dětem. Všimla jsem si, že si to děti začaly trhat způsobem, který nesnáším a nikdy jsem nepochopila, proč to tak v některých rodinách dělají - utrhnout a nechat na větvi zavěšenou nitku se zbytkem obalu, nebo čokoládu vymotat z obalu a prázdný obal nechat zavěšený na niti na větvi. U nás jsme to nikdy takhle nedělali, ani u mých rodičů, u prarodičů, a najednou jsem na stromku nacházela prázdné obaly. Napomínala jsem děti, ty se bránily, že nic takového...No a pak měl pes barevná hovínka s lesklými proužky.
Taky vytahoval z koše odpadky a podrobil je zkoumání, co dobrého by se našlo. Takže místo košíku na pár litrů, který nám stačil, jsme pořídili robustní vysokou skoropopelnici s výklopným víkem, do které se nedostal. Nebyla tak pěkná jako předchozí košík, ale už jsme psovi na procházce při vyměšování netahali ze zadku mikroténové sáčky...

plno lidí by potřebovalo tak důsledného páníčky, co by jim v zájmu jejich zdraví předkládal jen light granule :-))

moc pěkně a barvitě napsáno....
Jen doufám, že tu mezi námi není žádný veterinář

naši veterináři byli s těmito libůstkami vždy obeznámeni a, zcela neprofesionálně!, si z nás dělali srandu :-))

já myslím, že náš pes by byl kolikrát vděčnej, kdyby to žrádlo sežral někdo místo něj. Kočku nechává žrát z misky naprosto apaticky.

Jednou syn dostal velikonoční pomlázku - čokoládová vajíčka a čokoládovou slepičku s kohoutkem. Košíček nechal na židli na verandě, a když se pro něj vrátil, tak našel jen prázdný staniol rozcupovaný na kousky. Hrozně jsme se divili, protože jsme věděli, že pes čokoládu nežere, ale posléze byla záhada vyluštěna - čokoládová torza byla zahrabána na záhoně.

No, prave v poslednych dnoch riesime problem s granulami Frolic. Nas maly pes mal doteraz vzdy plnu misku a jedol vtedy, ked bol hladny. Bolo to super. Neviem preco, rozhodol sa moj muz kupit nove granule - Frolic. A to, co sa stalo z pokojneho psika, by som nikomu neuverila. Zhltol v priebehu par sekund vsetko, co nasiel v miske. A hned si to zamieril ku mne, aby mi akoze naznacil, ze miska je prazdna. Tak som ju bezmyslienkovite naplnila a odisla. O chvilku bol pri mne a zalizoval sa ostosest. Isla som do kuchyne a miska prazdna! ''To nie je mozne!''- hovorim muzovi. ''On sa musi zastavit!'' ''No, myslim, ze nie''''Urcite ano, ved kde by to nacpal? Je to este male steniatko!'' A tvrdohlavo som naplnila misku s presvedcenim, ze uz sa jej ani nedotkne. Ved predtym mu stacila jedna plna miska na dva dni! Ale kdeze!!! Nacpal do seba tretiu davku. To uz mi muz citoval clanky z internetu, ze tym, ze mu budem stale pridavat, mozem ho zabit! Boli to svedectva ludi, ktorym sa to prihodilo! Ale co som mala robit? Bolo neskoro! Nacpal sa a spokojne odkracal do pelechu v kuchyni. Co som to vyviedla? Co ma caka rano? Bala som sa po noci zist do kuchyne, kde spal nas zrut. Otvorila som dcere. To, co do seba nacpal vecer, preslo jeho traviacim traktom v niekolkych fazach a vysledok bol na dlazke. To uz pachatel utekal von, kde vylucil zbytok uplne prirodzenou cestou. Hoci je cistotny, vydrzi celu noc, teraz to nezvladol. Ale! Bola som rada, ze to prezil v zdravi. A prekvapena, ze pokojne cakal s nadejou pred svojou miskou na dalsiu davku tej dobroty, ktoru moze zrat do prasknutia.

Muj novej pejsek Charley to ma jednoduche. Zere vsechno.

asi jsou po mně, sežrali všechno, až na pár věcí. Čuba si chodí i na jahody, maliny a angrešt.

Kdyz zbirame nekde na tundre brusinky, pripoji se Charley taky.....

Kdysi jsme měli pointerku, ta si běžně chodila do lesa na maliny i ostružiny. S borůvkama jí to šlo hůř, to si vždycky počkala, kde my začneme sbírat a pak tam strčila čumec a obrala nám to pod rukama i s listím. Ta teda žrala všechno, co kde našla, včetně těch výkalů, jak to byla jinak úžasná fenka, tak za tohle byla na zabití.
Vlastně jsme nikdy neměli žádného psa nežravce, spíš všežravce, kromě teď posledního prcka, křížence pinče, ten je teda na rozdíl od toho druhého pěkně zmlsanej, ale jak je něco dobrého na zub, tak to je hodně rychlej a ten druhý nemá šanci.

a jsem hrozně ráda, že takovou popelnici, co sežere naco přijde, nemáme jen my. Jo, ty olivy, ty taky ne.
A když my sbíráme brusinky nebo borůvky, tak Bobuina se k nám teda nepřidá - sbírání jí nějak nebaví...