Někomu bude znít moje vyprávění asi infantilně, ale náš kocour Bertík je členem rodiny :-) Mám ho rád i proto, že je úžasně čistotný. On si myje pacičky a tělíčko i tehdy, jde-li ven. Sedí na parapetu a myje se. Což nechápu, ale je to jeho rituál. Potřebu udělá jen venku, nebo dole v garáži, kde má svou bedýnku s absorpčním pískem. Tu tam má pro případ nečasu, aby nemusel jít do sloty. A na to včas upozorní.
Nechápu, jak jsme mohli žít celý život bez zvířátka. Když byly holky malé, měli jsme rybičky a papouška. Ale tento tvoreček, to je zcela něco jiného. Ten má totiž mozeček. A také ho používá. Nevím jak on ze mne, ale já jsem z něho nadšený :-). Než ho žena přinesla jako malé kotě, to bylo asi před dvěma a půl rokem, řekl jsem jí „buď já, nebo kočka!“ A vidíte, jsme tu oba.
Já si zvykl na něho, on na mne. Je to prostě zlatíčko a na stará kolena naše potěšení. Ale i starost. Samozřejmě, že byla potřeba lékařská prohlídka, pravidelné očkování, (on má dokonce i svůj očkovací průkaz s fotkou), v roce a něco si prošel kastrací, před kastrací totiž měl spoustu zranění, pokousaný byl od očička až k ocásku. Chudinka malej, už si toho za svůj život užil také dost. I pád z vysokého stromu. On je to takový malý průzkumník. A těch klíšťat, co už jsem mu vyndal...
Manželka se mi směje, že z něho dělám pejska, ale on už umí doopravdy na požádání podávat pacičku. Ví, co je ocásek, pacička, očička (to když mu je vytíráme borovou vodou, tak drží), ví, co znamená papání a spinkání.
Zná povely „čekej“, „pojď“ a ví, proč říkám tytyty. To když si vyskočí ke mně na stůl, lehne si za displej notebooku a pacičkou shazuje tužky se stolu. A dívá se střídavě dolů, kam padají a na mě. To je ale rošťák, co?
Také se mi klidně projde přes klávesnici a ani se nezačervená... Musím to chápat tak, že chce získat mou pozornost. Ví, co následuje, když řeknu, že se bude kartáčovat kožíšek. To si lehne na zem a při kartáčování vrní. Na povel „udělej kululu“ se otočí na druhou stranu a čeká, až mu vykartáčuji druhou půlku. :-)
Když chce jít ráno ven, budí pouze mě. Skočí ke mně na polštář, packou se mi dotkne hlavy, případně trochu zatlačí a mňoukne (což asi značí vstávej), obejde mě, skočí dolů a čeká. Pokud nevstávám, tak to opakuje tak dlouho, dokud nevstanu a nepustím ho oknem ven.
Chvíli sedí na parapetu, rozhlíží se kolem, pak sejde dolů po žebříčku (dvě prkna a špryclíky, aby neuklouzl), který jsem mu pro tento způsob chození ven a domů vyrobil.
Nad oknem mám i ovladatelné tepelné čidlo PIR. Když jde Bertík domů, čidlo sepne a spustí pípání. Já jdu, otevřu okno a on skočí domů. Je to vymakané... :-) Tento způsob chození ven a domů uměl okamžitě, na první zkoušku.
Je toho hodně, co bych o něm mohl vyprávět. Ale zkrátím to. Dodám ještě, že je trošku více mlsný, ale to je spíše moje a babičky zásluha. Za to on nemůže, že ho krmíme dobrými masovými kapsičkami zn. Felix či křupínky - granulkami z Německa. Pro ty mu jezdím kousek za hranice. Naše mu prostě nešmakují. Ani se mu nedivím. Také bych je nejedl...
Velmi rád se mnou snídá. Když vidí, že jím, vyskočí si na stůl a čeká. Já mu mažu malé kousky housky sýrem zvaným Kiri, který on přímo miluje a dávám mu je na jeho talířek. Když byl malý, kupoval jsem mu mozzarellu. Na té, krom paštiček, on vyrostl. Když má dost, poděkuje tím, že zatřepe pacičkou. Jo, a otevření lednice je pro něho signálem, aby zpozorněl i když spí a upřel na nás svůj loudivý pohled. „Dej mi něco ...“
Když mě odvezli do nemocnice, on chodíval ke vrátkům a vyhlížel mě. Ale byl za mnou i na návštěvě na ústecké jipce. Tím se moc kocourů pochlubit nemůže :-)- Se svolením paní doktorky, samozřejmě. Žádné podfuky. Tehdy se tomu rozhodnutí doktorky tamní sestřičky divily, že tam pozvala rodinu i s kocourem. (Už jsem tu o tom psal, co se mi přihodilo, že jsem byl předávkován Walfarinem, atd). Když mě spatřil, on tehdy tak vrněl radostí, až jsem byl z toho naměkko.
Ještě musím dodat, že já jsem ten, který ho pouští ven a domů, také si s ním hraji a manželka ho zase mazlí a chová, protože on to chování někdy i vyžaduje. Nebo jí spí u nohou. Já jsem ho naučil hru s názvem „muchli, muchli“. Udělám z dlaně vaničku a nastavím ji před jeho hlavičku. On mne obejme pacičkami ruku a ducne mě hlavou do dlaně. A to opakuje, dokud držím ruku. Ouška dozadu, ocásek nahoru a doráží. Manželka tuto hru trošku vylepšila (pokud se tomu dá říkat hra) na muchličky, muchličky. Udělá vaničku pomocí obou rukou. On ji obejme packami obě ruce a se sklopenou hlavičkou naráží do dlaní jako kozlík. Ona ho jemně chytí a muchlá mu hlavičku.
Při hraní je nezmar. Další hraní si užívá i s ještěrkou z provazu, která je snad nezničitelná. Když byl menší, hrávali jsme i hokej. On si tu papírovou kuličku sám pinkal po zemi oběma packami nebo jsem ji proti němu cvrnkal a on ji chytal. Když si chtěl hrát, několikrát mi ji i přinesl v tlamičce a položil ji přede mne.
Zlatíčko... On prostě ví, jak na mě. Krásně si mě ochočil... Ale je to také individualista, Když něco nechce, tak s ním nehne ani pár volů.
Samozřejmě se o něho bojíme. Protože tady v horách se pohybují jak kuny, tak lišky. A s těmi by asi boj nevyhrál. Ale - je to kocour venkovní a doma ho držet, to by pro něho bylo vězení. To nejde. Také má rád, když jsme s ním na zahradě. Když odhazuji já nebo manželka sníh, lítá v uličkách jako blázen a občas se přijde otřít o nohy nebo naznačí, že chce na ruku.
To je náš Bertík.
Ona ta němá tvář je bezelstná a pozná, že ji má páníček či panička rád.
Bertík nám to svým kočičím způsobem zase vrací.
Mějte se všichni hezky,
přeji hodně zdraví
STREJDA
Komentáře
:) : bb2
hezké. Vítej mezi kočkomily. Taky pro mne ještě před pár lety byla kočka totéž, co morče, papoušek, prostě jednoduché milé zvířátko. A kam jsem to dopracovala...
Než ho žena přinesla jako malé kotě, to bylo asi před dvěma a půl rokem, řekl jsem jí „buď já, nebo kočka!“ A vidíte, jsme tu oba.to jsi měl velké, velké štěstí :-))
duben 07, 2015 22:18
... : mia I
moc pěkně popsané a vyprávěné. Zvlášť to čidlo PIR a že by Ti strejdo nechutnaly naše kočičí kapsičky mi vykouzlilo úsměv na tváři.
duben 08, 2015 08:16
... : mia I
zkrátka Bertík se má u Vás jako král 
duben 08, 2015 08:18
... : JanaJ.
Strejdo, přeji Ti tu vaši vzájemnou lásku a přeji ti hodně zdraví a ještě mnoho společných zážitků s kocourkem.
duben 08, 2015 09:08
Hodně zdraví vám oběma ! : mamča
Bertík je takový kočkopes, je fajn, že se máte rádi a vycházíte si vstříc. Kočky umějí být věrné jako pes, jen nemají otrockou povahu. Pána, co by jim ubližoval, s lehkým srdcem opustí. Na rozdíl od psů, se kočky v nouzi dokáží o sebe postarat.
Bertík je fešák !
Bertík je fešák !
duben 08, 2015 09:13
Strejdo, : Michal
protože jsi kočko, vlastně kocouromil, určitě ti udělám radost tímhle linkem https://www.facebook.com/kocicigang. Je nás dost kdo tyhle domácí miláčky milujeme a neumíme si život bez jejich společnosti představit.
duben 08, 2015 09:44
... : deeres
Kdysi jsem tu psala o našem zrzavém kocourovi Blatníkovi, jak uměl hrát fotbal a hrál si s mouchami. Ale v kočkách se skrývají nečekané možnosti, když se jim chce a baví je to. Včera jsem koukala na zprávy na Primě a tam ukazovali šot - kočka na skateboardu. Něco neuvěřitelného, nahoře na U-rampě se uměla otáčet, dole přeskočila překážku a znovu dopadla na prkno a když jí páníček zavolal, vyjela z rampy a z prkna vskočila do zadních otevřených dveří auta. Auto neřídila, to zastal páníček.
duben 08, 2015 11:13
Krásný! : Krakonoš
Taky se ze mě stal po přestěhování kočkomil a kocouromil, nikdy bych to do sebe neřekl. Dokud si člověk tyhle malý potvory nepustí k tělu, netuší, jak skvělý a chytrý zviřátka to jsou. 
Tak přeju hodně radosti s chlupáčem!
Tak přeju hodně radosti s chlupáčem!
duben 08, 2015 13:24
Bertík je moc krásnej : Míša šíša
Měli jsme stejně takhle černou kočku Sáru, která uměla aportovat. Rozdíl mezi kočkou a psem je ten, že kočka reaguje na "povely" jen když ona chce (tj. když ji to baví). Jinak po dlouholetém soužití s několika kočkami i psy mohu zodpovědně prohlásit, že kočky svojí inteligencí psy strčí do kapsy, respektive kočka psa hravě "přečůrá". 
duben 08, 2015 14:12
Bb2, mio I, JanoJ, mamčo, Michale, deeres, Krakonoši, Míšo... : strejda
děkuji Vám za vaše komentáře. Napovídají, že máte ty tvorečky také rádi. Náš kocourek si nás - vlastně moji ženu vybral sám. Když si byla u jedné paní vybrat kotě, sám k ní přišel, otíral se jí o nohy a když ho vzala na ruku, byl prý u ní spokojený. Ze čtyř sourozenců byl však nejméně hezký. Chlupatý tvoreček s velkými oušky, někdy vypadal jako netopýr. Dcera, která tu tehdy byla na návštěvě, prohlásila : „přece ho nevyměníme..., víš, jak by mu bylo?“ :-)
Nemohu se dívat na TV záběry, kde chovy psů a koček slouží mnohým lidem pouze k výdělečné činnosti. Nemohu vidět, jak tam ta zvířátka trpí. Mnohdy hladem, hygienou, prostorem – hrůza. Potrestal bych ty zlatokopy.
Asi jsem idealista. Líbí se mi naopak symbióza kamarádů vlčáka a kočky. Jak spolu spí, jak si ten pes od té kočky nechá mnoho věcí líbit... To jsou moc krásné záběry.
Ještě dodám, že od té doby, co máme Bertíka, jsme nemohli nikam odjet. Dříve jsme často jezdívali do lázní Mšené. Nám se ty malé lázně moc zalíbily, včetně jejich wilness víkendů. Koupele, masáže, celková relaxace. Dobře tam i vaří. Je tam příjemné prostředí...Ale nemůžeme tu nechat Bertíka na pospas. A vzít ho s sebou, to také nejde. Manželka tam sama být také nechce, takže je tu problém. U švagrové být také nemůže, protože ta bydlí ve městě a to pro Bertíka není. Tam by nemohl žít.
Asi se mi budete smát, ale někdy na mne přijdou i takové myšlenky, klidně jim říkejme i chmury. Co by bylo s Bertíkem, kdybychom tu oba se ženou nebyli. Kočky se dožívají i dvaceti let věku. Mě je sedmdesát pryč, manželce 64. Já, vzhledem k tomu, co se mi přihodilo, to mám asi už také spočítané. Infarkt se může kdykoli vrátit. Kdo se pak o něho postará když by to s babičkou také seklo? :-) Jsem realista. Jsou to logické počty i logická úvaha. Žena mi říká, že mé předvídání není na místě a že bych měl myslet na něco jiného. Ale copak to jde? :-) Všichni z rodiny jsou nějak zabezpečené. Jen ten kocour je pořád na nás závislý. :-)
Nemohu se dívat na TV záběry, kde chovy psů a koček slouží mnohým lidem pouze k výdělečné činnosti. Nemohu vidět, jak tam ta zvířátka trpí. Mnohdy hladem, hygienou, prostorem – hrůza. Potrestal bych ty zlatokopy.
Asi jsem idealista. Líbí se mi naopak symbióza kamarádů vlčáka a kočky. Jak spolu spí, jak si ten pes od té kočky nechá mnoho věcí líbit... To jsou moc krásné záběry.
Ještě dodám, že od té doby, co máme Bertíka, jsme nemohli nikam odjet. Dříve jsme často jezdívali do lázní Mšené. Nám se ty malé lázně moc zalíbily, včetně jejich wilness víkendů. Koupele, masáže, celková relaxace. Dobře tam i vaří. Je tam příjemné prostředí...Ale nemůžeme tu nechat Bertíka na pospas. A vzít ho s sebou, to také nejde. Manželka tam sama být také nechce, takže je tu problém. U švagrové být také nemůže, protože ta bydlí ve městě a to pro Bertíka není. Tam by nemohl žít.
Asi se mi budete smát, ale někdy na mne přijdou i takové myšlenky, klidně jim říkejme i chmury. Co by bylo s Bertíkem, kdybychom tu oba se ženou nebyli. Kočky se dožívají i dvaceti let věku. Mě je sedmdesát pryč, manželce 64. Já, vzhledem k tomu, co se mi přihodilo, to mám asi už také spočítané. Infarkt se může kdykoli vrátit. Kdo se pak o něho postará když by to s babičkou také seklo? :-) Jsem realista. Jsou to logické počty i logická úvaha. Žena mi říká, že mé předvídání není na místě a že bych měl myslet na něco jiného. Ale copak to jde? :-) Všichni z rodiny jsou nějak zabezpečené. Jen ten kocour je pořád na nás závislý. :-)
duben 08, 2015 16:05
Strejdo, tím se netrap. : mamča
Prostě odkaž dům tomu, kdo se ujme Bertíka :-).
My máme čtyři kočky, ke kterým jsme většinou přišli jak slepý k houslím (a ještě pár kočičích externistů, co k nám chodí na stravu). Bydlíme v Praze v paneláku a kočky s námi kočují o víkendech na chatu. Když táhneme čtyři přenosky s kočkama, sousedi na nás koukají jak na exoty :-). Pak se musíme ještě vrátit pro tašky s prádlem a jídlem. Do auta se nám vedle sebe vejdou jen tři přenosky, čtvrtou mám na klíně :-).V létě kočky necháváme na chatě a jezdíme za nimi. Je pravda, že vzhledem k věku už bych si nevzala kotě, ale kdyby mu šlo o život...tak je jasné, že u nás skončí. Naštěstí vím, že kdyby nás kočky přežily, tak se o ně naši kluci postarají.
Kdybys přemýšlel o tom, že se infarkt může kdykoli vrátit, nesměl bys ani za volant(což je tam u vás asi nezbytnost), ba ani přecházet přes ulici. Doufej, že Ti v nemocnici srdce i cévy dobře opravili, a že máš před sebou ještě hodně let soběstačného života s Bertíkem. Chmurné myšlenky si nepřipouštěj, život se má žít a né přežívat.
My máme čtyři kočky, ke kterým jsme většinou přišli jak slepý k houslím (a ještě pár kočičích externistů, co k nám chodí na stravu). Bydlíme v Praze v paneláku a kočky s námi kočují o víkendech na chatu. Když táhneme čtyři přenosky s kočkama, sousedi na nás koukají jak na exoty :-). Pak se musíme ještě vrátit pro tašky s prádlem a jídlem. Do auta se nám vedle sebe vejdou jen tři přenosky, čtvrtou mám na klíně :-).V létě kočky necháváme na chatě a jezdíme za nimi. Je pravda, že vzhledem k věku už bych si nevzala kotě, ale kdyby mu šlo o život...tak je jasné, že u nás skončí. Naštěstí vím, že kdyby nás kočky přežily, tak se o ně naši kluci postarají.
Kdybys přemýšlel o tom, že se infarkt může kdykoli vrátit, nesměl bys ani za volant(což je tam u vás asi nezbytnost), ba ani přecházet přes ulici. Doufej, že Ti v nemocnici srdce i cévy dobře opravili, a že máš před sebou ještě hodně let soběstačného života s Bertíkem. Chmurné myšlenky si nepřipouštěj, život se má žít a né přežívat.
duben 08, 2015 17:19
strejdo, : Iris
chtěla jsem psát dlouze, ale už tu bylo dost napsáno - tak jen že já jsem také kočkomil. Odjakživa. Jen když čtu, co Ty i ostatní píšete, cítím vůni kočičí hlavičky, cítím jemnou tlapinku na tváři nebo v dlani, to báječné předení u mne v náručí a na ty rošťácké naschvály si také pamatuji....já teď v bytě žádné zvíře nemám, tak jen vzpomínám. Černého kocourka jsme u rodičů v domě měli také - jmenoval se Zambo A spoustu dalších koťat, koček a kocourků - každá číča byla něčím zvláštní, měly rozdílné povahy a schopnosti.Každá byla jedinečná osobnost.
Tak jen chci dodat, že jsem si u Tvého krásného povídání vzpomněla na naší kudlančí kočičí mámu - Alenu puntíkatou...jistě by se do téhle debaty zapojila s nějakou historkou eventuelně nabídkou koťátka.Věřím, že tam nahoře je spokojená s těmi svými prdlouškami a já nevím, jak se všechny ty číčy jmenovaly.
Strejdo, když máš ty chmury (máme je občas všichni...),pamatuj. že kočky jsou zdraví prospěšné.Tak si Bertíka přikládej jako léčebný zábal kolem svého srdíčka a přijímej jeho vrnění a láskyplnou energii.A kdyby jednou bylo nejhůř, neboj, kočky se dovedou postarat samy o sebe.Jsou jako ženské, ty vydrží všechno. Ty jsi ovšem teď v cajku a tak to bude ještě dlouho, Howgh
A spoustu dalších koťat, koček a kocourků - každá číča byla něčím zvláštní, měly rozdílné povahy a schopnosti.Každá byla jedinečná osobnost. Tak jen chci dodat, že jsem si u Tvého krásného povídání vzpomněla na naší kudlančí kočičí mámu - Alenu puntíkatou...jistě by se do téhle debaty zapojila s nějakou historkou eventuelně nabídkou koťátka.Věřím, že tam nahoře je spokojená s těmi svými prdlouškami a já nevím, jak se všechny ty číčy jmenovaly.
Strejdo, když máš ty chmury (máme je občas všichni...),pamatuj. že kočky jsou zdraví prospěšné.Tak si Bertíka přikládej jako léčebný zábal kolem svého srdíčka a přijímej jeho vrnění a láskyplnou energii.A kdyby jednou bylo nejhůř, neboj, kočky se dovedou postarat samy o sebe.Jsou jako ženské, ty vydrží všechno.
Ty jsi ovšem teď v cajku a tak to bude ještě dlouho, Howgh duben 08, 2015 17:35
Já bych doplnila Iris : mamča
Když jsem chodila na elektropunkturu, tak při tom se takovým přístrojem jezdí člověku po těle, po různých energetických drahách a fyzioterapeut mění frekvence dle potřeby. Poslední fáze je tzv. léčebná, na frekvence přístroje je nastavena nao 20Hz. To je přesně frekvence, kterou předou kočky. A překvapivě všechny kočky, od malinkého kotěte až po lva .
Takže kočičí předení je léčivé nejen z důvodu psychické pohody, ale dokonce i z pohledu elektro-léčebného.
Právě mi na klíně přede kočka. Je to milé, příjemné i zdravé.
. Takže kočičí předení je léčivé nejen z důvodu psychické pohody, ale dokonce i z pohledu elektro-léčebného.
Právě mi na klíně přede kočka. Je to milé, příjemné i zdravé.
duben 08, 2015 18:06
Mamčo, : Iris
díky za doplnění, nemohla jsem si vzpomenout, jak to přesně s tím kočičím předením je. Jak já bych si teď s nějakou kočkou zapředla !!
duben 08, 2015 18:15
Iris, : strejda
jak jsi psala o těch léčebných schopnostech koček a vzpomněla Puntíkatou, víš jak by ta ženská musela být zdravá, kdyby to o těch léčebných vlastnostech koček byla pravda? Já tuším, že se říkalo, že moržata mají určitou schopnost, ale kočky? Jsem nevěřící Tomáš a proto tomu nevěřím.
Mamčo, škoda, že jsem daroval můj home made digitální měřič kmitočtu mému synovci. Hned bych si sem dal nějaký mikrofon a změřil ten kmitočet kočičího předení. Říkáš 20 Hz? Tak mě napadá, že by to šlo změřit ještě pomocí nf generátoru, otáčet pomalu tak dlouho, až budou kmitočty shodné. Dala jsi mi brouka do hlavy. 
Bertíku těš se, budeme měřit...
Mamčo, škoda, že jsem daroval můj home made digitální měřič kmitočtu mému synovci. Hned bych si sem dal nějaký mikrofon a změřil ten kmitočet kočičího předení.
Říkáš 20 Hz? Tak mě napadá, že by to šlo změřit ještě pomocí nf generátoru, otáčet pomalu tak dlouho, až budou kmitočty shodné. Dala jsi mi brouka do hlavy. Bertíku těš se, budeme měřit... duben 08, 2015 19:05
Strejdo, : Iris
jsi nevěřící Tomáš, ale s tím už asi nic neuděláme
Tak si přeměřuj a prověřuj, ale zároveň přikládej kocourka do své blízkosti, jak často to jde, vždyť je to tak příjemné....
Vidíš, o léčivých morčatech zase já nic nevím, ale ještě něco se o kočkách tvrdí - že si lebedí v geopatogenních zónách - na rozdíl od psů - a nevadí jim jedovaté vůně a výpary..Mám pocit, že i Bertík si lebedí v blízkosti počítače, není-liž pravda? Nechci zahlcovat odkazy, však stačí zadat něco jako "kočka a geopatogenní zóny" a máš materiálu k nevěření až až
Tak jen kousínek z jednoho článku:
..její kočka prý bezpečně pozná, kde ji co bolí, a umí léčit. Když ji třeba zlobí krční páteř nebo kyčelní kloub, kočka si na to místo lehne a zahřívá nebo jemně masíruje přešlapováním. Někdy i zatne drápky, ale po téhle „akupunktuře“ se prý paničce vždycky uleví.
Jak to místo pozná, je ale i pro ni záhadou.
Třeba je to také taková geopatogenní zóna, která se nachází v churavém lidském těle, takže už pomalu začínám věřit, že kočky jsou záhadná zvířata......
A pokud jde o Alenu - byla to taková snůška těžkých nemocí,až se dá Strejdo věřit klidně tomu, že bez blahodárného působení svých koček a pejsků by odešla mnohem dřív.A je to,ne?
Řečeno slovy z Bible: ..blahoslaveni ti, kteří neviděli a přesto uvěřili.
Jen Tě trochu zlobím, měj se hezky Strejdo a o svém měření a bádání napiš, jsem zvědavá.
Tak si přeměřuj a prověřuj, ale zároveň přikládej kocourka do své blízkosti, jak často to jde, vždyť je to tak příjemné....
Vidíš, o léčivých morčatech zase já nic nevím, ale ještě něco se o kočkách tvrdí - že si lebedí v geopatogenních zónách - na rozdíl od psů - a nevadí jim jedovaté vůně a výpary..Mám pocit, že i Bertík si lebedí v blízkosti počítače, není-liž pravda? Nechci zahlcovat odkazy, však stačí zadat něco jako "kočka a geopatogenní zóny" a máš materiálu k nevěření až až
Tak jen kousínek z jednoho článku:
..její kočka prý bezpečně pozná, kde ji co bolí, a umí léčit. Když ji třeba zlobí krční páteř nebo kyčelní kloub, kočka si na to místo lehne a zahřívá nebo jemně masíruje přešlapováním. Někdy i zatne drápky, ale po téhle „akupunktuře“ se prý paničce vždycky uleví.
Jak to místo pozná, je ale i pro ni záhadou.
Třeba je to také taková geopatogenní zóna, která se nachází v churavém lidském těle, takže už pomalu začínám věřit, že kočky jsou záhadná zvířata......
A pokud jde o Alenu - byla to taková snůška těžkých nemocí,až se dá Strejdo věřit klidně tomu, že bez blahodárného působení svých koček a pejsků by odešla mnohem dřív.A je to,ne?
Řečeno slovy z Bible: ..blahoslaveni ti, kteří neviděli a přesto uvěřili.
Jen Tě trochu zlobím, měj se hezky Strejdo a o svém měření a bádání napiš, jsem zvědavá.
duben 08, 2015 19:36
Iris, já tě také pozlobím. : strejda
Geopatogenní zóna. Co to je? Tuhle veličinu fyzika nezná. To bude asi něco z oblasti kolem Šarlatánie. duben 08, 2015 19:45
Něco na tom bude. : mamča
Moje kočky, zejména moje oblíbená mrňavá nalezenka Kecinka, obdivuhodně vystihne bolestivé místo na mé páteři. Tam zalehne a spustí motor. Její vrnění a vyzařující teplo je nejen příjemné, ale i ta účast, že se o mě někdo "stará", je milá.
A je mi úplně fuk, jestli dodržuje důsledně frekvenci 20 Hz.
Ale prý jo.
Mě překvapilo spíš to, že je to předení naprosto stejné u všech koček. Od těch nejmenších až po tygry, lvy, leopardy...a další ...pardy.
A je mi úplně fuk, jestli dodržuje důsledně frekvenci 20 Hz.
Ale prý jo.
Mě překvapilo spíš to, že je to předení naprosto stejné u všech koček. Od těch nejmenších až po tygry, lvy, leopardy...a další ...pardy.
duben 08, 2015 19:53
Strejdo, : mamča
jen měř, aspoň se zas trochu vrátíš ke svým koníčkům. Ale Bertíkovi je asi fuk, jaký kmitočet produkuje .
Hlavně že je vám spolu dobře.
. Hlavně že je vám spolu dobře.
duben 08, 2015 20:00
Strejdo, : Iris
vždyť říkám - nevěř, neměř a přikládej kopcourka na bolavá místa.
A ještě jedna kočka - ta na záda, myslím už jen neživou dečku kolem pasu - no to je také malý zázrak, ne? Kampak se na ni hrabou elektrické zahřívací dečky !!
Mamčo - jo, to je zajímavé s tou stejnou frekvencí a různými druhy "koček".
A ještě jedna kočka - ta na záda, myslím už jen neživou dečku kolem pasu - no to je také malý zázrak, ne? Kampak se na ni hrabou elektrické zahřívací dečky !!
Mamčo - jo, to je zajímavé s tou stejnou frekvencí a různými druhy "koček".
duben 08, 2015 20:03
Strejdo, : Iris
tak když geopatogenní zónu naše fyzika nezná, tak říkejme patogenní zóna, těch máme habaděj, ne?
duben 08, 2015 20:04
Mamčo, : Iris
jak já Ti závidím tu Kecinku...přímo fyzicky po ní toužím, jsem od prosince jak přeražená, záda bolí a RHB fyzikální (Strejdo ) metody jsou k ničemu...
Takhle nechat si pospinkat teplounkou předoucí kočičku na tom bolavém místě mezi lopatkamí...achich ouvej, to by mi jistě pomohlo. Nepraktikuje se někde léčba kočičkami? Ale bez dvojsmyslů, prosím
) metody jsou k ničemu... Takhle nechat si pospinkat teplounkou předoucí kočičku na tom bolavém místě mezi lopatkamí...achich ouvej, to by mi jistě pomohlo. Nepraktikuje se někde léčba kočičkami? Ale bez dvojsmyslů, prosím
duben 08, 2015 20:14
Iris : mamča
Já bych Ti ráda půjčila svoje "léčitelky", ale přes drát je neprostrkám. Tak jenom na dálku foukám, foukám na bolavá záda.
.............
No, a nejsou-li po ruce kočky, což je i balzám na duši, na uvolnění zablokovaných zad pomáhá nahřívání rašelinovými polštářky. Říkám tomu vyhánění čerta ďáblem :-).
To si v mikrovlnce nahřeješ a přiložíš na bolavé místo. Dost to pálí, a protože mozek nedokáže registrovat dvě bolesti najednou, tak reaguje na to pálení, které je "čerstvé", a na původní bolest zapomene.
Teda nezapomene, ale to intenzivní nahřátí uvolní spasmy a bolest se zmírní. Funguje to podobně jako obklady z parafinu.
.............
No, a nejsou-li po ruce kočky, což je i balzám na duši, na uvolnění zablokovaných zad pomáhá nahřívání rašelinovými polštářky. Říkám tomu vyhánění čerta ďáblem :-).
To si v mikrovlnce nahřeješ a přiložíš na bolavé místo. Dost to pálí, a protože mozek nedokáže registrovat dvě bolesti najednou, tak reaguje na to pálení, které je "čerstvé", a na původní bolest zapomene.
Teda nezapomene, ale to intenzivní nahřátí uvolní spasmy a bolest se zmírní. Funguje to podobně jako obklady z parafinu.
duben 08, 2015 20:24
Mamčo, : Iris
díky, jsi hodná. Na parafín pamatuji.Na rašelinu se zeptám. Ale ten nejpotřebnější balzám na duši se nedá koupit v lékarně, ten si budu muset pořídit.Tedy kotě Ale až k důchodu.
Ale až k důchodu.duben 08, 2015 20:37
Iris : mamča
Tak zatím, než se staneš členem sekty kočkomilů, tak aspoň tohle.
http://www.profirelax.cz/raselinovy-polstarek-univerzal/d-70495/
http://www.profirelax.cz/raselinovy-polstarek-univerzal/d-70495/
duben 08, 2015 20:42
mamčo : Iris
...až teď se ke mně těmi dráty přišoural ten krásný obrázek.. Přesně takhle si představuji svůj zdravě a plně prožitý podzim života.Zahrádka a kočky.Nádherné.Díky za odkaz, hned jdu na něj.
duben 08, 2015 20:53
Iris : mamča
To byla Daniela tak hodná, že mi tam ten obrázek vložila. Na obrázku je jedna z vývojových verzí Kosmodisku.
duben 08, 2015 21:03
Mamčo, : Iris
...
duben 08, 2015 21:10
Strejdo, : mamča
jak píšeš o tom, že Bertík řádí ve sněhu, tak jsem si vzpomněla na Simon´s cat. Jeden z mnoha příběhů zde : https://www.youtube.com/watch?v=Tuf61OjvoPQ
duben 08, 2015 21:44
Strejdo, : Anicka
hrozne jsi me dojal a ten slepici zebricek mely nase kocicky vzdycky a jednou dokonce az do prvniho patra na balkon. No nekdy se hodil i nasemu Petovi, kdyz si zapomnel klice.
Jinak vsechny kocky k nam taky nejak prisly samy a vsechny mely dlouhy a spokojeny zivot. Tyhle posledni kdysi patrily sousedum a ti je po vystehovani nechali na ulici. Ted uz jsou tady s nami dva roky v Cesku, zvykly si i na byt a to uz je jim deset a jedenact. Kdyz nekam jedeme, tak je dame k sestre (miluji se vzajemne), v lete na chaticce uplne v pohode. Presne vedi, ktery je nas pozemek a k sousedum nejdou. Taky maji trochu psi povahu, zkratka, kde jsme my, tak tam maji domov. A ty lecebne ucinky; verim jim a vzpominam si, ze kdyz jsem jeste byla mladucha a mela velke problemy s menzez, tak se mi nase kocenky sadlily do klina. A ted mi zase lehaji na moje artrozni klouby.
Ale taky si myslim, ze tyhle nase trestidla jsou asi nase posledni, neb jsme v duchodovem veku. Nechtela bych z tech pristich potencialnich udelat sirotky, akorat, jak pise Iris, kdybych vedela, ze jde o kocici zivot, tak bych se samozrejme postarala. Co ja uz jich zachranila a nasla pro ne i vyborne "rodice". My zkratka kocicky milujeme (ale i pejsky) a nas zivot si bez nich neumim predstavit. Mimochodem vedle nasi zahradkove kolonie taky obdelava pan jejich zahradu s kocourem na zadech, nebo kolem krku.
Jinak vsechny kocky k nam taky nejak prisly samy a vsechny mely dlouhy a spokojeny zivot. Tyhle posledni kdysi patrily sousedum a ti je po vystehovani nechali na ulici. Ted uz jsou tady s nami dva roky v Cesku, zvykly si i na byt a to uz je jim deset a jedenact. Kdyz nekam jedeme, tak je dame k sestre (miluji se vzajemne), v lete na chaticce uplne v pohode. Presne vedi, ktery je nas pozemek a k sousedum nejdou. Taky maji trochu psi povahu, zkratka, kde jsme my, tak tam maji domov. A ty lecebne ucinky; verim jim a vzpominam si, ze kdyz jsem jeste byla mladucha a mela velke problemy s menzez, tak se mi nase kocenky sadlily do klina. A ted mi zase lehaji na moje artrozni klouby.
Ale taky si myslim, ze tyhle nase trestidla jsou asi nase posledni, neb jsme v duchodovem veku. Nechtela bych z tech pristich potencialnich udelat sirotky, akorat, jak pise Iris, kdybych vedela, ze jde o kocici zivot, tak bych se samozrejme postarala. Co ja uz jich zachranila a nasla pro ne i vyborne "rodice". My zkratka kocicky milujeme (ale i pejsky) a nas zivot si bez nich neumim predstavit. Mimochodem vedle nasi zahradkove kolonie taky obdelava pan jejich zahradu s kocourem na zadech, nebo kolem krku.
duben 08, 2015 22:34
Přidám trochu vědeckého suchopáru. : Michal
Kočky předou a nikdo, ani vědci, nevědí proč. Odpověď když je jim dobře je kdy, ne proč.
Také se neví který orgán se to vlastně chvěje. Pitva není nic platná, to už kočička nepřede a nikdy nebude.
A taky proč těch dvacet hertz.
Jen se ví, že to způsobuje "samohojení" a pokud kočičky onemocní, je to obvykle daleko od toho tajemného zdroje, tlapičky a ocásek.
Jednoznačně je prokázán vliv toho chvění i na nás, působí hojivě na naše bolavá místa.
Krom toho, když nemůžu usnout přijde naše Šedulka, lehne si u mně, já jí hladím v kožíšku a její předení mně zakrátko uspí.
Miluju kočičky.
Také se neví který orgán se to vlastně chvěje. Pitva není nic platná, to už kočička nepřede a nikdy nebude.
A taky proč těch dvacet hertz.
Jen se ví, že to způsobuje "samohojení" a pokud kočičky onemocní, je to obvykle daleko od toho tajemného zdroje, tlapičky a ocásek.
Jednoznačně je prokázán vliv toho chvění i na nás, působí hojivě na naše bolavá místa.
Krom toho, když nemůžu usnout přijde naše Šedulka, lehne si u mně, já jí hladím v kožíšku a její předení mně zakrátko uspí.
Miluju kočičky.
duben 09, 2015 09:58
Michal : mamča
Říkala mi známá, co pracuje v útulku, že kočky nepředou jen když jsou spokojené, ale i když mají bolest, třeba při porodu. Takže to "samohojení" nejspíš nějak působí i na ně.
duben 09, 2015 10:08
no s tím předením... : mila1
mám doma dvě kočky a psa. A mám pocit, že pes už taky začal příst. Sice to je takové předení, jako když přede lev a člověk neznalý by tomu řekl spíš vrčení, ale on to vydává jen tehdy, když je maximálně spokojen, třeba když ho drbu na zádech...asi to odkoukal od koček
duben 09, 2015 11:48
mamčo, : bb.
to je fakt, naše malinká dáma přede když je spokojená, ale taky když je nervózní, třeba u veterináře. Jakoby se tím uklidňovala. Neškrábe, nepere se, nekouše, neseká, jen intenzivně vrní.
duben 09, 2015 15:54
Kočky jsou na světě asi 40 mil.let : Wolfg
a v podobě, jak je známe, nejméně 10 mil. let. Člověk v dnešní podobě se tu fláká a škodí nejvýše 10 tis.let, proto bychom každé kočce a nejen jí měli vykat a snažit se vniknout do jejich života, neb jejich zkušenosti a schopnosti předávané geny jsou pozoruhodné. Některé kočky se dovedou chovat jako profesoři a na druhé straně jako blbci, no jako lidi. Jsou kočky chytré až vychcané, čistotné vedle špindír, zvídavé i flegmatické, hloupé až dementní, učenlivé a snad i dyslektické, hrdinné i bázlivé, ale asi pro všechny platí poučka: je krásné nic nedělat a potom si odpočinout.
Jisté je, že jejich stavba těla je dokonalá, podobně jako u žraloků, když takový model příroda vyrábí beze změny v takových sériích.
Jisté je, že jejich stavba těla je dokonalá, podobně jako u žraloků, když takový model příroda vyrábí beze změny v takových sériích.
duben 09, 2015 20:12
krásné téma : marty
a krásný kocour. Našemu Mikouškovi-Mikešovi by teď bylo 2,5 roku a vypadal úplně stejně jako Bertík a stejně byl úžasnej. Když dorazil ze svých toulek, rozvalil se na posteli a mohli jsme s ním dělat úplně cokoliv. Nikdy na nikoho nevytáhl drápky, snad by se nechal umazlit, ale vrněl strašně potichoučku. Člověk k němu musel dát hlavu, aby ho slyšel. Bylo to nalezené koťátko, kterého jsme se ujali předloni koncem roku. Bohužel vloni v lednu se nevrátil domů. Nejspíš ho něco zajelo.
Do té doby jsme žádné mazlicí zvířatko neměli(manžel a tchyně byli proti), ale bez Mikouška bylo doma prázdno, tak jsem trvala na nové kočičce. Vybrala jsem si čistokrevnou kartouzačku, počkala až se narodí a už rok je členkou naší domácnosti. Dámička není ani zpoloviny tak mazlicí, ale motůrek jí jede na plné obrátky. A svoji přízeň projevuje tím, že je člověku stále nenápadně nablízku jako stín. Teď se začínám poohlížet po nějakém ženichovi a už se těším, že jednou budeme mít plný dům šedých koček.
Do té doby jsme žádné mazlicí zvířatko neměli(manžel a tchyně byli proti), ale bez Mikouška bylo doma prázdno, tak jsem trvala na nové kočičce. Vybrala jsem si čistokrevnou kartouzačku, počkala až se narodí a už rok je členkou naší domácnosti. Dámička není ani zpoloviny tak mazlicí, ale motůrek jí jede na plné obrátky. A svoji přízeň projevuje tím, že je člověku stále nenápadně nablízku jako stín. Teď se začínám poohlížet po nějakém ženichovi a už se těším, že jednou budeme mít plný dům šedých koček.
duben 10, 2015 18:35
špatně počítám : marty
Mikouška jsme si vzali ještě o rok dřív, dožil se něco málo přes rok, ale doufám, že i tu krátkou dobu co u nás byl, prožil šťastně a spokojeně. A že cítil jak moc ho máme rádi.
duben 10, 2015 18:43
Marty, to je hezké. :-) : strejda
My jsme se také báli, že se nám Bertík jednoho dne nevrátí z jeho toulek. Žena i nejednu slzu uronila, protože už bylo půl třetí ráno a on nikde. :-) Že prý se mu něco muselo stát. Marné bylo volání... Ale pan doktor nám řekl, že po kastraci by toho toulání měl zanechat.
Když ho žena přinesla domů, veterinář nám poradil, pokud to jde, abychom ho první měsíc po přinesení nepouštěli ven, aby si zvykl na nové prostředí. Věznit jsem ho ale nechtěl. Zašel jsem proto do lesa, sebral jsem tam kousky válejícího se pletiva z umělé hmoty, které se dává k mladým stromkům proti okusu zvěří. Bývají to kusy metr x 2 metry. Na zahradě jsem smontoval kostru jakéhosi terária z latí o velikosti asi dva krát dva metry krát půl metru do výšky, na ty jsem přivázal přinesené lesní pletivo a to byl dočasný denní Bertíkův prostor při pobytu venku. Tam měl kobereček na spaní, závětří, tunel z koberce, misku na papání a na vodu, kus větve na lezení, bednu s pískem, hračky a tam s námi trávil letní dny na zahradě. Pak nastal den dé, kdy hlavičkou nadzvedl prkénko zatížené cihlou, čemuž jsme se divili, které sloužilo jako víko, ono povolilo a tím se vymanil ze svého zajetí z terária. Skočil na plot, usadil se na kůlu a rozhlížel se po okolí. Pak vylezl na jasan až do špičky, ale to byl pro něho oříšek. Tam začal mňoukat, protože nevěděl jak dolů. Musel jsem přinést šestimetrový žebřík a Bertíka sundat. Asi za hodinu byl však na stejném stromě znovu, ale to slezl už sám, bez pomoci. Inu průzkumník. Od té doby získal volnost.
Po kastraci se vždy vrátil domů. Je pravda, že někdy jsme i trnuly, protože on neměl pojem o čase. Vracel se jen dle svého prázdného žaludku. :-)
Když ho žena přinesla domů, veterinář nám poradil, pokud to jde, abychom ho první měsíc po přinesení nepouštěli ven, aby si zvykl na nové prostředí. Věznit jsem ho ale nechtěl. Zašel jsem proto do lesa, sebral jsem tam kousky válejícího se pletiva z umělé hmoty, které se dává k mladým stromkům proti okusu zvěří. Bývají to kusy metr x 2 metry. Na zahradě jsem smontoval kostru jakéhosi terária z latí o velikosti asi dva krát dva metry krát půl metru do výšky, na ty jsem přivázal přinesené lesní pletivo a to byl dočasný denní Bertíkův prostor při pobytu venku. Tam měl kobereček na spaní, závětří, tunel z koberce, misku na papání a na vodu, kus větve na lezení, bednu s pískem, hračky a tam s námi trávil letní dny na zahradě. Pak nastal den dé, kdy hlavičkou nadzvedl prkénko zatížené cihlou, čemuž jsme se divili, které sloužilo jako víko, ono povolilo a tím se vymanil ze svého zajetí z terária. Skočil na plot, usadil se na kůlu a rozhlížel se po okolí. Pak vylezl na jasan až do špičky, ale to byl pro něho oříšek. Tam začal mňoukat, protože nevěděl jak dolů. Musel jsem přinést šestimetrový žebřík a Bertíka sundat. Asi za hodinu byl však na stejném stromě znovu, ale to slezl už sám, bez pomoci. Inu průzkumník. Od té doby získal volnost.
Po kastraci se vždy vrátil domů. Je pravda, že někdy jsme i trnuly, protože on neměl pojem o čase. Vracel se jen dle svého prázdného žaludku. :-)
duben 10, 2015 22:25
šmarjá : strejda
napsal jsem že jsme trnuly s tvrdým.
duben 10, 2015 22:32
... : marty
náš Miky si také zvykal na volnost postupně. Původně jsem si myslela, že bude už jen domácí kocour. Našli ho kolegové, když vyměřovali trať a protoże hrozilo, že ho přejede vlak, přivezli ho do práce. Bylo to koncem listopadu. Ještě bylo i relativně teplo, ale už hlásili, že se blíží zima. To by asi nepřežil, byly mu asi 3-4 měsíce. Tak jsem ho vzala domu a celou zimu nevytáhl paty. Vypadalo to, že se venku bojí. Není divu po jeho zkušenostech. Hned zjara jsem ho nechala vykastrovat. Tak když začal vykukovat ze dveří, myslela jsem, že se bude držet u domu. On začal objevovat okolí. Na jednu stranu od naší zahrady jsou zahrádky a velká louka. Bohuže ho to táhlo i na druhou stranu, kde je silnice. Sice jsme v klidnější části města, ale doprava tu přeci jen je. A za silnicí - trať.
A to mu holt bylo osudným.
V lednu 2,3 dny nepřicházel. Pořád jsem lítala ke dveřím, jestli tam nesedí hladový...
Potom si syn vzpoměl, že když jel do školy brzo ráno, tak že na silnici něco zahlédl ležet. Bohužel, když mi to řekl, tak už tam nic nebylo.
Takže teď mam tu kartouzačku, která jde ven jen za dozoru a jinak je doma. Je vzorná, 3/4 dne prospí, ale ven jí to taky láká. Tak když s ní nikdo nejde ven, má výbeh na balkoně.
Pěkný den a ať máte z vašeho Bertíka jen samou radost.
A to mu holt bylo osudným.
V lednu 2,3 dny nepřicházel. Pořád jsem lítala ke dveřím, jestli tam nesedí hladový...
Potom si syn vzpoměl, že když jel do školy brzo ráno, tak že na silnici něco zahlédl ležet. Bohužel, když mi to řekl, tak už tam nic nebylo.
Takže teď mam tu kartouzačku, která jde ven jen za dozoru a jinak je doma. Je vzorná, 3/4 dne prospí, ale ven jí to taky láká. Tak když s ní nikdo nejde ven, má výbeh na balkoně.
Pěkný den a ať máte z vašeho Bertíka jen samou radost.
duben 11, 2015 06:43
Prosim o pomoc : nantaali1
Moje maminka oslavila 101 narozeniny. Az do svych 100 let se starala o sebe sama, potrebovala sice pomoct s nakupem, pradlem, uklidem,s vyrizenim uctu a pod. V lete se nakazila strevni chripkou. Pan doktor ji ujistil ,ze to casem prejde. Kdyz se ho ptala, zda by nemela vyzkouset Endiaron, tak ji rekl, ze telo si to samo vyleci.No,nevylecilo. V unoru ji odvezli sanitkou na infekci, kde si pobyla nejakou dobu. To uz byla po tydnech prujmu jen kost a kuze. Pred 14 dny ji opet odvezli do nemocnice, tentokrat na internu, kde ji zjistili nedostatek kalia(v dusledku dlouhodobych prujmu)a 1-2male cevni mozkove prihody.Maminka nekomunikovala, neorientovala se ani v case nebo v miste. Diky odbornemu zasahu lekaru se vse rychle napravilo a maminka uz zase chodi a komunikuje Ale na to, aby se vratila domu a bydlela sama, nemuze byt ani pomysleni.Ja jsem sama nemocna a ziji v cizine a rodina meho bratra se muze postarat o uklid a nakup, ale bydlet u babicky, a nebo ji umistit ve vlastnim byte, nemuze. Existuje nejake zarizeni, kde bychom mohli maminku ummistit a zajistit ji nejakou formu medicinske pece v pripade potreby. Mamincin zdravotni stav se rychle zlepsuje a zacina byt sobestatna.Existujje nejaky domov, nebo penzion? v Plzni a nebo v okoli . Dekuji predem.
duben 14, 2015 11:09
