Jak se tak courám krajinou, tak jsem vymyslela, že napíšu ódu na jablko, jako poděkování těm, co se snaží vrátit původní genofond do naší krajiny. Vím, že se píše jablko, když je jdu kupovat, tak si kupuji jablka, ale když si ho dávám, jím japko :-))). Kupovala bych jich hodně a ráda, jenomže obchodní řetězce znají tak maximálně čtyři druhy jablek a dělí je na červená a zelená.
Někdy jsou jedlá i chutná, někdy méně, protože jsou podtržená, a někdy k jídlu vůbec nejsou, protože hnijí od prostředka. Specifická chuť a vůně se ztratila, na jejich úkor byla dána přednost vzhledu a skladovatelnosti.
A přitom lidé vyšlechtili jablek tolik druhů, od zelených, přes žluté, žluté s narůžovělým líčkem a mramorováním, to je jablko Čistecké lahůdkové, některé druhy jsou žíhané, jiné červené až červenofialové, takové je Malinové hornokrajské a Kavily, ty mají dokonce červenou i dužninu. Některá jablka jsou mrňavá, třeba Panenská česká a jiná zase obří, Boikovo obrovské má klidně 350 gr.
A těch chutí a vůní… některá jsou sladká, jiná zase kyselá, chutnají po citronech , jahodách, malinách, banánech i ananasech. Vůni po lesních jahodách mají Ovčí hubičky, starý, zcela mizející druh, zvláštního tvaru.
Průsvitná žlutá dozrávají už v půlce července, ty mám obzvlášť ráda, protože krásně křoupnou a jsou plná sladkokyselé šťávy, jiná jablka dozrávají klidně až v prosinci, třeba Řehtáč soudkovitý. Také tvary jsou různé a tvarem poplatné svému jménu. Například již zmíněné Ovčí hubičky, Řehtáč soudkovitý, Zvonkové jablko, Květové jablko, Gdanský hranáč, co se používal na výrobu kalvádosu.
Protože jsem dětství prožívala během padesátých let, tak jsme doma jablka v obchodě nekupovali. Na zahradě ve vnitrobloku rostly letňáky a štrůdláky. První se daly jíst hned, ty druhé přímo ze stromu ne, ty byly příšerně kyselé.
Jak už název napovídá, máma z nich dělala štrůdly, strouhala je i do lívancového těsta a když se úplně utrhla, tak je oloupala, vyjádřila, nakrájela na půlcenťáková kolečka, obalila ve francouzském těstíčku, usmažila a nakonec posypala vanilkovým cukrem se skořicí. Ale utrhla se s takovou přípravou málokdy, protože usmažená kolečka jí mizela pod rukama.
Pro jablka na uskladnění jsme si jezdili tramvají č.10 na statek v Toulcově dvoře. Desítka tehdy jezdila od nás z Vinohrad od vodárny dozadu do Hostivaře na náměstí Marata. Ve statku jsme koupili jablka, která ve sklepě vydržela až do jara, takže koženáče, soudky, a poslední přišly na řadu ke konzumování zvonky.
Jenom před vánočními svátky jsme ve Vinohradské tržnici stáli frontu na Jonatány. Ty tehdy moc nebyly a máma je přede mnou a ségrou zamykala do spíže, protože by do Štědrého dne nevydržely.
Z nabídky jablek v obchodních řetězcích nejsem zrovna u vytržení a stejně mám nejraději, když jablko mohu slupnout rovnou ze stromu. A tak mám radost z toho, že v Praze se obnovují ovocné zahrady se starým genofondem, nebo dokonce zcela nově vysazují staré druhy ovocných stromů.
Jeden obnovený a udržovaný sad je v Lysolajích, před přírodní památkou Housle, erozní rokle hluboce zaříznutá do Hostivické tabule. Tam jsou nejenom jablka, ale i staré druhy třešní.
Už se těším na žluté chrupky, nebo tmavě rudé až hnědé kaštanky, kterými jsem si v dětství zmalovala nejedno triko.
Další, tady je to rovnou arboreto, v tomto případě nejenom ovocné, to najdete na Praze 5 u Malé Ohrady. Takže metro B, stanice Nové Butovice, chůze ve směru jízdy do Centrálního parku a před rybníkem vlevo podle potoka, který jde pod povrchem. Jeho tok je označen velkými kameny, podejdete most a už jste skoro na místě.
Také tady je hned vedle přírodní památka Albrechtův vrch. Někdejší sopku tvoří skupina skal vulkanického původu. V jeho úpatí je meandrujícího Prokopský potok. V části „Babiččin sad“ najdete 17 původních vysokokmenných odrůd jabloní, hrušní, slivoní a dříve hojně vysazovaný keř klokoč. Ukázka méně známého ovoce, které naši předkové s oblibou pěstovali a zpracovávali, zahrnuje devět druhů včetně kdouloně, mišpule nebo oskeruše.
Snahou bylo představit nově vysazené staré odrůdy vysokokmenných ovocných dřevin, které se dříve v krajině běžně pěstovaly. Takové odrůdy se shánějí špatně, protože v ovocných školkách je většinou neprodávají.
A někdy to je jenom nově osázená úvozová cesta jabloněmi, hrušněmi a švestkami jako v Suchdole, kde o každý ze stromků pečují děti z mateřské školky. Byly při jejich výsadbě, chodily je zalévat, aby se uchytily a každý strom dostal cedulku se jménem, které mu děti vymyslely. Je tu Aninka, Hvězdička i Elinka, Sumec a Okoun, asi děti nějakého rybáře, Hagrid, Glum, MacPherson, to bude strom malého Skota, Abraham Lincoln, pro změnu asi Američana, Hubáček a Drsoň. Drsoně nejspíš bude ošetřovat prťavý ctitel Cimrmanů, Ušákův Ovocňák, najdete tu i Kájínka anebo docela jednoduše se strom jmenuje Pan Jablko.
Za zmínku stojí i Strahovská zahrada, kde bývala stráň plná hrušní. Před lety zahradnická firma stromy „odborně“ ošetřila tak, že místo prořezání jim uřízla vršky a ty to většinou nepřežily. Celá stráň je znovu osázena, vypadá to na jabloně a třeba i tady bude nějaké překvapení v podobě zajímavého druhu.
Zcela nově osázena v roce 2013 byla zahrada Zlodějka v nejzadnějším západním koutu přírodního parku Šárka, kousek od Evropské. Orientační tabule vás seznámí s jednotlivými druhy, je tam i několik původních jabloní, které dendrologové nedokázali určit. Tak je na podzim půjdu ochutnat.
DEERES
Ale každý jak chce, že. My to máme vyřešené, průsvitné už nemáme a nepořídíme.
Navíc máme letňáče naroubované na stromě, který je původně odrůda "Pizgud". To jsou jablka velká jak dětská hlava, krásně vybarvená, ale nic-moc na chuť. Stejně jsou většinou napíchaná od vos. Ale ten strom si pamatuje, že má plodit velká jablka :-), takže naše letňáče nejsou žádné pidi-skleněnky, ale jabka jako hrom.
Fakt je, že na menší zahradě by mi letňáčů taky stačila jedna větev. Takhle je rozdávám přátelům.
Dovoz jablk z Australie a Noveho Zelandu coz uz nekolik let dominuje holandske supermarkety, jsou jablka tvrda, sice stavnata, ale pouze sladka - na takove japko nedostane clovek chut a navic jsou predrazena. Osobne nechapu proc se dovazi, ale zrejme jak uz bylo zmineno, protoze svou tvrdosti se mene kazi a nemeni dlouho konzistenci.
Letnaky mame na chalupe, dva stromy, rodi ob rok, a tak kdyz jsou, rozdavame je po vsech znamich a po cele ulici, protoze kdyz zraji, tak vsechna najednou a to se neda zkonzumovat. Skoda, ale hodne jich skonci i na komposte.
