ARCHIV - KRYSAŘÍKOVO - XXI.
Úterý, 16 duben 2013

Je spousta různých definic submisivity. Liší se délkou, množstvím cizích slov a zejména stupněm odbornosti. Ta nejjednoduší říká: submisivita - schopnost podřizovat se. Krysařík by jako názorný příklad submisivity mohl objíždět psychiatická sezení a semináře psychologů.

 

 

 

 

      Jeho pád na záda a roztažení pacek s následným odhalením (prakticky neustále nacpaného) břicha by se dal tesat. Krysařík rezignoval na všechny touhy po dominaci v naší rodině (úlohu malého Mussolliniho ochotně přebírá dcera).


      Tento víkend jsme byli u rodičů. Ti mají fenu. Ta by mohla sloužit jako názorný příklad toho, že jde obalit 500 kW chlupama a pustit do světa. Není to nic určitého, jakási směska několika ras, ze kterých bezesporu převažuje ohař. Její schopnost porazit na ulici jezevčíka a kutálet ho, v rámci hry po chodníku, je známá. Ke krysaříkovi cítí náchylnost takřka mateřskou. Jejich "rvačky" vypadají asi následovně: několik minut je to jen změť černých chlupů a míhajících se nohou, která vyvrcholí v sousoší, která by se dalo pracovně nazvat "Chvála submisivity".

 

 

 

 

      Na křesle (gauči, koberci, klíně kohokoliv přítomného) leží na zádech krysařík a nad ním rozkročená slečna ohařová. Sleduji-li tu rvačku, nemůžu se zbavit dojmu, že ačkoliv tlučen, je krysařík spokojen.


      Po obědě jsme vyrazili na procházku. Vždy jsem v televizi obdivoval ukázky venčičů — lidí, kteří za úplatu venčí psy. Jdou poklidně po ulici a kolem nich na vodítkách spokojeně poklusává až dvanáct psů. Nepobíhají zmateně z jedné strany chodníku na druhý, nepokoušejí se jeden druhého povalit na zem, neobtěžují nákupní tašky a psy kolemjdoucích. Vyrazit na procházku s krysaříkem a slečnou ohařovou je ovšem o něčem jiném.

 

      Procházka začíná pochodovým útvarem, který pracovně nazývám "vlak"; vpředu jako lokomotiva běží ohařová, za ní, s čumákem zastrčeným do její... jak jen to napsat slušně... no, přesně tam. Ohařová šněruje chodník a za ní, jako vagón, povlává krysařík. Když ho vlak přestane bavit, začne čuchání. Část procházky tudíž uplyne za neustálého rozmotávání vodítek.

 

 

 


       Konečně se dostáváme do Modřinek, lesíka z modřínů, kde oba psy vypouštíme z řemenů. Slečna ohařová okamžitě mizí ve křoví, krysařík by taky rád, ovšem jak to udělat, aby nás měl zároveň na dohled. Počasí, když už není hezké, tak alespoň nepadá na hlavu v podobě deště, takže nasáváme vzduch s převahou kyslíku, a pomalu jdeme... odnikud nikam.

 

 

 

 

 

 


      Ten kokršpaněl se objevil odnikud. A rovnou se vrhnul na krysaříka. Přiznám se, že nás tahle změna situace zaskočila a ani jsme nestačili reagovat. A tak ještě než jsme se rozeběhli, mihla se kolem nás černá skvrna, která v klidovém stavu byla slečnou ohařovou.

 

      Vzápětí se kokršpanělovo bojovné vrčení změnilo v nářek. A hned na to se ozval krysaříkův bojový štěkot.

 

      Když jsme se konečně dostali na místo rvačky, zjevila se nám úchvatná podívaná: na zemi ležel teď už nešťastný kokršpaněl, který zcela evidentně litoval svého nápadu rvát se s krysaříkem. Na kokršpanělovi jako na trampolíně skákala slečna ohařová.

 

      Kdykoliv se kokr pokusil vstát, dostal jednu přes záda nebo přes hlavu. Nakonec ale sebral veškerou sílu a odvahu a vyrazil na místo, které by se obecně dalo popsat jako jakékoliv jiné místo než to současné.

 

      Pelášil jako o život a za ním štěkajíc hnala se slečna ohařová. Krysařík za nimi bojovně štěkal, ale pronásledování se raději nezúčastnil. Po několika minutách se zjevila slečna ohařová, tvářící se spokojeně, neboť se konečně pořádně proběhla.

 

 

 

 

 

      Povalila krysaříka na zem. Ten padl na záda zcela bez odporu a roztáhl packy, jakoby říkal: " Vše co tam, mám je tvoje!" Slečna ohařová to zkontrolovala, trochu krysaříka poválela v jehličí a opět vyrazila do křoví za svými povinnostmi.


   A krysařík je zase o něco odvážnější, neboť ať se děje, co se děje, objeví se slečna ohařová a je po nesnázích.

 

      No... já mu to vymlouvat nebudu...

 

JÓN KIXX

 

 

Komentáře
... : deeres
Jeden díl hezčí, než druhý. A po ránu mně hned vylepšil náladu. smilies/smiley.gif
duben 16, 2013 08:15
zmrtvýchvstání krysaříka? : šídlo
v několika předchozích dílech již nebožák nebyl mezi námi a povídání bylo o slečně nástupkyni...zřejmě nějaká nechtěná exkurze do minulosti
duben 16, 2013 16:03
Má milá, : d@niela
vzhledem k tomu, že to všechno krysaříkování jsou ARCHIVNÍ články, tak věřím, že to bereš především jako hezké čtení pro potěchu duše, a ne jako něco, co je tu omylem, špatně.

Prostě jsem z hlubin Kudlanky vyhrabala ještě jeden dva další, o kterých jsem už ani nevěděla.
On jich ani Jón zas tolik tehdy nenapsal...

Pevně doufám, že to už nikomu dalšímu nevadí.

Ale - milé šídélko - co kdybys napsala o vašem hafanovi? Máte ho ještě?

duben 16, 2013 19:58
Danielo, : deeres
já jsem vděčná za každý další díl a je jedno, jak moc starý. To je výhoda sklerotiků. smilies/wink.gif
duben 17, 2013 08:28
doplnění : šídlo
no já jsem sice taky sklerotik, ale občas mi něco v paměti uvízne, a tohle povídání mi přišlo, že tu bylo nedávno...no dobře, ne zas tak nedávno: http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=4954&Itemid=33 ... když pro nás starší pracující co je to třičtvrtě roku, to je než se otočíš smilies/smiley.gif
Myslela jsme, že se paní Daniela jen omylem přehmátla při šátrání v archivu.
Nechtěla jsem se Vás paní Danielo nijak dotknout, naopak, vaší práce si moc vážím.
A není to tak, že by mi vadilo povídání o krysaříkovi. Jen jsem byla zklamána, že tohle už znám, a já se přitom těšila, co nového spáchala slečna krysaříková.

duben 17, 2013 08:58

Powered by Azrul's Jom Comment
busy