Kudlanka - PROČ S NÁMI BYDLÍ HAD

Jak už jsem minule psala, jedna z kudlanek, Saša, žije nejen s rodinou, ale i s papoušky. Tedy, vlastně žije nejen s rodinou a papoušky, ale ještě i se psy. A - představte si, že ti psi (mimo dalších dovedností) dokonce závodně tancují... mj. hodnotí se to jako krasobruslení, podobně... Že jsem vám už čtení o psech jednou slíbila? Nojo, jenže - oni měli ještě myši...

Takže dnes to bude "O hadovi". A o těch jejich úžasných psech? Snad opravdu až příště...

Stalo se před dávnými a dávnými lety, když mé nejstarší dceři Kateřině bylo asi 10 let. Vejdu takhle jednou do pokojíku mých holčiček a na stole okurková láhev a v ní - MYŠ. Jsem zásadní a nesmiřitelný odpůrce hlodavců v domácnosti, proto byla láhev s myší okamžitě zabavena. Cestou na dvůr jsem si ale vzpomněla na naše chlapečky - ubohé pražské děti, kdy se jim poštěstí spatřit takové exotické zvíře jako je myš? „Kluci, pojďte se honem podívat na myšku!", volám.

Ani se nezvedli ze židle. „My jsme už viděli všechny tři." Řítím se zpět k holkám. „KDE JSOU OSTATNÍ MYŠI?!" Ubrečená Kateřina šátrá ve skřínce s oblečením a vytahuje krabičku s druhou myší. „A kde je ta třetí?" „Ona mi - fňuk - utekla - fňuk - za knihovnu - fňuk".

jak já cítím s tvými dětmi : AlenaT

z důvodů úklidu jsem hjako dítě měla zakázána veškerá zvířata. Jednou jsem to nervově nevydržela a přinesla si domů bílou myš, kterou mi darovala maminka jedné spolužačky.Já tu myš milovala, říkala jse jí Kiki, žrala z rzuky, přiběhla na zavolání - třeba ne hned, ale nakonec přiběhla, no a jednou (no ne jednou, ale vždycky jsem ji včas odlovila) a utekla mi. Nutno předeslat, že moje maminka měla panickou hrůzu z myší a hlodavců vůbec. No a ten den přišla domů o něco dřív. Nebudu se dál šířit o tom, co se dělo, akorát to, že po té, co jí zblblá a vyplašená myška přeběhla po noze, máma vyskočila na skříň a prohlásila, že buďf ona nebo myš. Já bych sice bývala brala tu myš, ale otec byl jiného názoru. Výsledkem tohoto traumatu v dětství byla skutečnost, že moje děti měly jakékoli zvíře, které si usdmysleli, takže se jednou u nás sešly, rybičky, pes, kočka, andulka a strašilky. No ty strašilky tam dlouho nepobyly - ale jinak žila naše zvěř vždycky spolu v míru. Takže ty rozbroje dělá člověk, ne zvířata. Chudinky tvoje děti....

červenec 09, 2007 06:16