Sedím na svém balonu a plavu si širými vodami internetu... Když tu na mně vystrčí svůj čumáček živá zásuvka!!! Určitě si vzpomínáte, je to asi rok, co jsme se tu kochali rozkošným videem, na kterém se šmrdolil za půvabnou vysokonohou dívkou miničuník. Téhle tak trochu ujeté zálibě propadá čím dál tím víc lidí po celém světě...
Začíná to tak hezky.... Seženete si někde nějaké to kouzelné ňunínko, spí s vámi v posteli, je to neuvěřitelné mazlítko...
Ale je nutné si uvědomit, že to není pes a není to ideální pokojové zvíře. Problém není čistota, ale neustálá činorodost a shon za něčím, vrozená životní aktivita, shánění něčeho dobrého.
Prasátka se chtějí bavit, hrát si a jejich aktivita může být v bytě na obtíž (jemně řečeno..). Chovatelé také musejí počítat s tím, že pokud se prasátko nudí, rádo v bytě stěhuje věci. Může se lehce stát, že například vytahá knížky z knihovny a rozkouše je. Nejlepší je proto vyhradit mu v bytě vlastní místo, kam by ho majitel v nepřítomnosti mohl zavřít - třeba jeho pokoj nebo kotec.
Prasátka ráda spí, takže pro ně není problém prospat ve vlastním pelíšku celý den a čekat na návrat majitele. Ten by ho ale neměl po příchodu zanedbávat. Důležité je, aby jim věnoval co nejvíce času, hrál si s nimi a chodil s nimi pravidelně na procházku.
Ovšem za velmi, velmi krátkou dobu, se z mazlíčka prasátka stane docela pěkně velký kus vepřového - které je ovšem stále "milovaný člen vaší domácnosti" - se všemi právy a povinnostmi .... a prasátka se v pohodě dožívají docela vysokého věku - až osmnáct let!
Převážná většina (myslím, že všechna, ale nechávám si rezervu) ta pidiprasátka, o kterých majitel chovné stanice prohlašoval, že budou mini, se časem stanou normálními prasaty. A když se snažíte "reklamovat", je vám řečeno, že jste čuníka přežirali...
Ovšem - kdo by toho svého mazlíčka dal pryč? Takových je jen málo... Prý se dají docela dobře vycvičit, takže se doma chovají poměrně slušně. A i když jim občas něco "uteče", tak to jejich současní chovatelé berou už s rezervou.
Mini prasátka potřebují stejně jako ostatní zvířata vyvážený jídelníček - jsou náchylná na ztloustnutí, takže je nutno jejich váhu dobře hlídat. Na způsobu stravy záleží, kolika kil vaše prasátko doroste, proto byste jej určitě neměli podceňovat!
Proto než si miniprasátko pořídíte, dobře zvažte nejen své finanční, ale především své časové možnosti spolu s ochotou k mnohaletému závazku hlavně v případě, že vaše prasátko několikrát "přeroste" očekávanou váhu.
Pokud tedy chce mít kupec jistotu, že mu jeho čuník nevyroste do "zabíjačkových" rozměrů, doporučují ti seriózní chovatelé ověřit si vzhled rodičů.
Jo - i u u nás jou už kluby miniprasátek, dokonce je i klub miniprasátech chovaných v bytech. Ano, převážná většina jich bydlí v běžných bytech...
Tak co vy na to,
pořídili byste si něco podobného?
Mladý holky by si spíš měly pořídit mimimo.
Starší co už mají děti dospělé celkem beru - nestane se, že se holka rozhodne pořídit si rodinu a řeší co s třicetikilovým prasetem.
Taky bych pochopil že si někdo kombinuje funkci domácího mazlíka a chodícího řízku. Když prasátko doroste, tak ho sežerou a pořídí nové rozkošné selátko.
On v tom v důsledku nebude moc velký rozdíl. A prasata jsou chytřejší.
, víc nezvládám. Když už konečně děti vyrostly a jejich binec se stal snesitelným, netřeba mi dalšího čuňátka do domácnosti. Stačí mi kočky, které jsou nejčistotnějšími členy rodiny...
Byt se zřejmě vykydává jednou za měsíc...
(Pomyje jsou pomnožné a v kapse se těžko nosí, já vim. Ale stejně.)
Nevěřím ale, že by se tahle móda stala nějak masově rozšířenou- trvalo by věky, než by si lidé na vesnici (kde existují ještě lidé, kteří si nemyslí, že maso se vyrábí v supermarketech na táccích) vtloukli do hlavy, že pašíkovi místo v chlávku mají vyhradit místo na pohovce. No a do většiny městských bytů je takové čuně přeci jen trochu nevhodný mazlíček.... Jenže!!!
Prasátko bylo neuvěřitelně roztomilý, přítulný, chytrý a vůbec okouzlující, takže sice mělo svůj chlívek, kde spinkalo, ale jinak s pohybovalo po dvorku a po zahrádce, jako pejsek. Děti ho milovaly a jejich rodiče též. Prasátko s nimi chodilo na procházky, nakupovat do krámu - i do hospody, když se sedělo venku. Když e šly děti k rybníku koupat, tak šlo s nimi. V létě ho museli mazat mocnou vrstvou Indulony - aby se nespálilo. Jo a bylo neuvěřitelně čistotný. Na záchod chodilo jen na jedno místo, které se pak snadno uklidilo.
No a prasátko dorostlo -- a oni ho prostě zabít nedokázali. Darovali mu život a přestali jíst vepřový. Ovšem prase se jim odvděčilo - protože se z něj stal výborný hlídač. Pomalu lepší než pes, protože i prase mávynikající čich a sluch. Všude v okolí řádila banda zlodějů - jen jejich domek vykraden nebyl. Až se octili v podezření. Od kterého ovšem esenbáci záhy upustili poté, co je při neohlášené návštěvě vyhnalo to prase svinským krokem ven.
Prase tam žilo jako člen rodiny - ovšem v chlívku, který byl zateplený a děti ho pečlivě čistily, prase bylo dětmi velmi milováno - chodilo jim naproti ke škole, chodilo se s nimi koupat, přihlíželo jejich hrám a chránilo je.Kasždej grázlík si rozmyslí, jestli vám rozbije hubu nebo ne, když se vedle vás postaví stokilový prase.
Takže si prase léta žilo a následně zemřelo sešlostí věkem. Rodina ho pohřbila na zahradě a nosí mu kytičky na hrob. Vepřové nejedí. Nový prase už si nepořídili a pořád vzpomínají na tamto.
Když bylo praseti Tondovi 6 let, a v hospodě si z rodiny dělali srandu, jestli by už prase nemělo jít k zápisu do školy, rozhodla rodinná rada, že povolají řezníka, a z dvoumetrákového "Tondy" bude zabijačka.
Řezník hrdinně vstoupil do chlívku, přiložil odborně jateční pistoli na Tondovu hlavu a vystřelil. Leč Tonda měl nějakou zbytnělou čelní kost (asi jako Marie Terezie
) a po nástřelu do něj vjel život. Porazil řezníka, vyrazil dvířka chlívku, a jal se rotovat po dvorku. Přítomní čumilové hbitě uhýbali na vyvýšená místa, a dodnes nikdo netuší jak se jejich 80ti letá babička, belhající se o holi, dostala na střechu kůlny, zhruba 2,5 metru vysoko. Jelikož prase stále zrychlovalo a nemínilo se unavit, povolali telefónem známého myslivce, který nakonec z bezpečné vzdálenosti přes zeď Tondu skolil, přesně mířenou ranou "na komoru".
Jitrnice nakonec nikomu z rodiny nechutnaly, a zabijačka se spíš než hodům, podobala tryzně.
Lidé jsou všelijací, ale jsou i tací, kteří by měli být vychováváni právě těmi prasaty. (Mluvím o těch pomatených, kteří žijí s odpadky, ve smradu a špíně.)
Moje dcera prasátka miluje, tak mu na ten Facebook napsala, chtěla si ho přidat do přátel. Musím, se jí zeptat jak to dopadlo.
Máme k sobě páreček takže raz za čas máme i nějaké ty malé přírustky každým dnem očekáváme dalši, každému bych to sama osobně doporučila. svým chováním sice někdy připomíná malé dítě ale jinak jsou velmi inteligentní Určitě o tom pouvažujte, budete s nimi spokojeni a je jedno jestli je budete mít v bytě nebo v rodinném domě hlavně si je nesmíte moc vykrmit jako ten pán o pár řádků výš na gauči 