Že Zuzanky začínají tokat, poznám bezpečně podle toho, že když strčím ruku do klece, mám v ní zakouslou Můru. „Tak to ne, miláčku," povídám, „letos doma vejce nesneseš." A sbalila jsem jim batůžky a vyšoupla je ven do voliéry, i když pranostika říkala „ještě tam budem". Začátkem května snesla Můra svá čtyři vejce a svědomitě se o ně starala.
Nemyslete si, že je to snadná práce, prostě se na 4 týdny svalit na vejce a hotovo. Matka Příroda velí vejce obracet a přesouvat, aby měla stále správnou teplotu. To, co bylo už dlouho uprostřed a je mu moc horko, přesunout pěkně na kraj a to, co mu je na kraji zima, naopak šoupnout doprostřed. Zespodu je vajíčko chladnější, tak pěkně otočit. Dále Matka Příroda Můře velí vejce dobře hlídat, nenechat je zbytečně očumovat, natož na ně sahat. Jizva, kterou mám na levé ruce už toho bude navždy připomínkou. Péče o vejce Můře zabere 24 hodin 45 minut denně. Zbylou čtvrthodinku Můra věnuje údržbě svého metabolismu.
I sameček bere péči o budoucí potomstvo vážně a zodpovědně. Jeho hlavním úkolem je hlídat okolí budky, kam až oko dohlédne a mnohdy i dál. Hlídání se projevuje výstražným řevem. V době hnízdění je Zuzana slyšet až na konec ulice. Že svědomitě plní svůj díl práce a stojí na stráži, Zuzan Můru ujišťuje srandovním mňoukáním a Můra mu z budky mňouká v odpověď.
„O víkendu ti ty vejce už vyhodím", řekla jsem Můře ve středu o měsíc později, když se mi zdálo, že to s tím hnízděním letos nějak přehání. V pátek večer Můra nahlásila 25% zhodnocení vajec a způsobila mi tím dvouměsíční bolení žaludku. Budou to malé ochmýřené nic krmit? Mám jim ho sebrat hned nebo do rána vydrží? Nakonec jsem to riskla. Ráno se ochmýřené nic vrtělo a mělo plné vole. Sláva, Zuzanky pochopily, že dítě je třeba krmit! (A ne zadupat do podestýlky jako minule.)
Další problém - v budce zůstala ještě tři zbylá vejce a bylo jasné, že z těch se již nic nevylíhne. Jedno navíc vypadalo poškozeně, i bála jsem se, aby od něj mládě nechytlo nějakou infekci. Nakonec jsem se rozhodla je vytáhnout a s obavami čekala na reakci. Můra byla dle očekávání dost naštvaná, ale nakonec se uklidnila a mládě neopustila.
Potom bylo třeba mládě nakroužkovat. Jenže zrovna v té době jsem měla odjet na týden pryč. Před odjezdem bylo Můrátko ještě moc malé, kroužek by mu spadl, ale za týden mu už asi nasadit nepůjde. Navíc je třeba mládě po kroužkování kontrolovat, někdy se to rodičům nelíbí a kroužek se snaží mláděti sundat. Nakonec to dopadlo dobře. Vybrala jsem kroužek o půl milimetru větší, než by měl správně být, a hned po mém návratu jsme ho natáhli. Šlo to jen taktak, ale šlo.
Při té příležitosti jsme Můrátko poprvé vyfotili. Už to nebylo ochmýřené nic, za těch pár dní znásobilo svůj objem asi tak třikrát a narostl mu šedý kožíšek. Můra prohlásila, že jí okroužkované dítě nevadí a že v šedém kožíšku se docela pěkně zahřeje samo a začala více pobývat venku z budky.
A Můrátko rostlo a rostlo, zelenalo se a zelenalo a než se prázdniny přehouply do druhé poloviny, vystrčilo zvědavý čumáček z budky a pár dní na to vyletělo ven.
Zůstalo viset na pletivu a evidentně netušilo, co si s tím má počít. Rodiče kolem něho starostlivě pobíhali, zvláště tatínek Zuzan měl najednou plné ruce práce, musí přece drbat Můru a ještě utěšovat a povzbuzovat dítě.
Po třech hodinách visení se mi zdálo, že by už stačilo, i připevnila jsem Můrátku pod zadek bidýlko.
Jak Můrátko strávilo svůj první den venku z budky:
Můrátko dostalo ke svému bidýlku jednu misku s vodou, druhou misku s namočenými granulemi a ovocem a klásek senegalského prosa.
„Fůůůj," zvolali rodiče, „ovoce a granule, to my přece nežerem", a misku Můrátku vymetli. Ale nejsou to takoví krkavci, vzápětí to všechno nacpali do Můrátka.
Tatínek Zuzan je z potomka celý na větvi.
Pořád o něj pečuje, furt mu něco futruje do zobáku a češe ho. Maminka Můra má k výchově spartánštější postoj: chňapne Můrátko za zobák a nacpe do něj svačinu, ať Můrátko chce nebo nechce.
Také se hyperaktivní mamince zdá Můrátko příliš statické, tak ho posunuje po bidýlku tam a zase zpátky.
Co všechno dělá Můrátko?
Jednodušší by bylo napsat, co Můrátko nedělá. I krátkozraký pozná z několika metrů, kdo je kdo ve voliéře. Dva zelené statické body jsou Zuzan a Můra. Zelená žíznivá čára je Můrátko.
Jako kdyby se nám Můra vrátila do dětského peří. Stačí zalistovat v deníčku o 4 roky zpátky a jenom opisovat Můří příhody.
Můrátko lítá - všude a rádo. Můrátko si přifrčí ze záletu a v plné rychlosti to posadí do houpacího kroužku. Na milimetr přesně.
Můrátko dělá zásadně několik věcí najednou, život je tak zábavný, škoda promrhat jedinou chvilku. S oblibou odněkud visí, zpravidla za jednu nohu. Na houpacím kroužku pořádá veletoče a žižle šňůrky (veletoče má po mamince a žižlání po tatínkovi).
Zuzan začíná hledět unaveně. Tolik mu dalo práce vychovat tu nezvedenou akční Můru a teď to má zase znova. Rád by to dítě pěkně podrbal, ale dítě při tom sebou šije jak sto čertů a kouše ho do nohy. Když chce dítě něco malého do zobáku, škubne rodiče za peří na zátylku. Zuzan si v klidu okusuje senegalský klásek, v tom buch - přiřítí se neřízená střela a srazí Zuzana z bidýlka. Dvakrát zobne do klásku a odfrčí za další zábavou. Zuzan se uklidí do koutku a přemýšlí o smyslu světa, nekonečnosti vesmíru a jiných důležitých věcech. Buch - přiřítí se neřízená střela a dožaduje se kočkování.
Dneska je už Můrátko docela samostatný a šikovný papoušek, i přišel čas hledat mu novou rodinu. Včera mi přišla SMS:
Za vasi nobilisku nabizim amazonana venezuelského, 4 mesice.
A protože jsem známá svou zlomyslnou povahou, přeposlala jsem ji svému manželovi.
Můra-Saša
I když venezueláci zrovna hrozně řvou...ačkoliv, to mi asi přijde v porovnání s modročelákem, ty máš doma asi ještě hlučnější spolubydlící...
už se těším na další příběhy kterýchkoliv vašich rodinných zviřátek
muratko je uz v nove rodine. hned prvni vecer vypraskal vsechny starousedliky vcetne sve nevesty lorinky, vyzral vsechny misky a obsadil lorincinu budku. novy majitel psal cosi o "diteti ulice".
Mám takovou kočku-nalezenku. Rozhodla se, že bude v naší rodině rozmazlovaným jedináčkem, a odmítá vzít na vědomí domácí spolubydlící kočky. Všichni starousedlíci se jí bojí, ačkoli má to roztomilé mrně sotva tři kila.
ja vyhrozuju mniskama aleno: nejlip mluvi mikousek, minnie taky, ale mikouskovym hlasem, takze se to moc nepozna. i zuzanky sem tam neco utrousi.
mikousek zdravi (cau, ahoj, dobrou noc), spolecensky konverzuje (co ty, muro? co ty papousku? co ty pracujes? jdu do prace. chces pusinku?), vychovava (nesmis, ja te vidim, nech toho, zlobis, tichoooo, nervi, pojd hop), predvadi naucene dovednosti (pejsek steka - haf. kocicka mnauuuuuuuuuuuu. kde bydlis? pod kopcem. papousku, kde mas peri? na ousku.), svolava psy (skipeee, alikuuu), dozaduje se zajisteni potreb (dame papani, vodicku, sira sira), komentuje cinnosti (houpy houpy, tuk tuk tuk. kde je mikousek? kuk), zpiva (kuka kuka az kukacka zakuka - upravena a zkracena verze "prsi prsi", a utikej kaco - zvlaste to kaco umi krasne procitit).
vcera se snazil sezrat kabel od termostatu. i nebavilo me ho furt vyhazovat a napominat, tak jsem pred kabel posadila velkeho plysoveho medveda. mikousek ho kousl do leve nohy, pak do prave nohy a pak se otazal: "chces pusinku?" a klovnul ho do cumaku
ovšem "dáme papání" nemá chybu. Voni jsou snad chytrý, nebo co, že jo.
Viděla jsem jednou zdařilé domácí video - papoušek pěkně konverzoval a vtom bylo slyšet jak jede vlak, bydleli u nádraží. Papouch se zarazil, přestal mluvit, vytuhnul a pak pronesl : Slyšíš jede vlak - načež pokračoval v přerušené konverzaci. To bylo tak něco. Oni jsou chytrý, jsou.
Andulák mojí sestry říkal : "Jsem strrrašnýýý orrrel !" Fišeráci jenom nekultivovaně řvali, a papouši růžovohrdlí (mých rodičů) vyváděli mláďata každoročně, aspoň dva kousky.
Užili jsme s těmi opeřenci spoustu legrace a radosti.
Teď už krmím ptáčky jen venku za oknem, aby měly kočky kočkovizi.
Mikouš má dobrou slovní zásobu :-))
Jen mě překvapilo, že u vás má den 25 hodin. Taky bych to brala...
nejstarsi a nejhodnejsi borderka ma zlate srdce a mikousovi se klidi z cesty. ostatni po nem nejdou, ale kdyby si mikous zacal, nepochybne by to dokoncili.
srandovni je, ze oni po lidsku mluvi i mezi sebou. kdyz minnie mikouse kousne, zarve na ni "nech toho" nebo "au". taky kdyz kousne on ji, hned se sam napomene "nech toho". kdyz se rozervou zuzany, mikous okamzite kontruje "tichoooo". taky si vzajemne hlasi "podrbu", to hlavne zuzany.
wendy: navstevy si moc neuzijou, to oni mlci jak zarezani
to je tedy povedená havěť. Jak to trvá dlouho, než se naučí něco říkat - půl roku?
A moje želva mlčí a mlčí . . .
kamosovo zakyna umela vzat jako dvere. po case kamos panty namazal, ale dvere vrzaji dal. ma to holka dokonale vypozorovane. pocka az se ty spravne dvere pootevrou trosku a pak vrzne, pokazde presne v te same pozici.
