Minule jste se i podivili nad úžasnou fotkou kobylky a mimina - Ne, nic nebylo rafičené, všechno pravé... Opravdu skvělá kobylka. Ostatně - jak poznáte, jaký kůň je? Celkem jednoduše. Necháte si koně předvést jeho majitelem. Dívejte se na množství postrojů a chování jezdce, v tomto případě je jednalo o průjezd mezi lanky se zavěšenými starými CD.
Příklad první:
Kůň má pákové udidlo a spoustu řemení. To je základní znamení, že si jezdec s koněm moc nerozumí a ten spolupracovat nechce. I po kratší jízdě je kůň nadměrně zpocený od neustálého nervování se. V tomto případě už těch nervů bylo moc, kůň se začal točit a poničil co mohl. Představte si, že vám tohle udělá někde na srázu nad řekou, když se něco zablýskne v křoví.... Toto nekupovat a honem pryč.
Příklad druhý:
Kůň je na ohlávce (popřípadě něčem podobně jednoduchém), je ovládán pouze tělem jezdce (žádný tah v otěži) a volným tempem bez problémů dělá, co se po něm chce a i když kouká, co to vedle něj visí, neřeší to a věří jezdci Takto nějak by to mělo vypadat. Bez problému, pokud se vám líbí, vyzkoušejte si ho a kupte. Počítejte ale s tím, že majitel bude pozorným zrakem sledovat, zda nejste zbytečně hrubí nebo naopak nedůslední a pokud si vámi nebude jist, neprodá.
Příklad třetí:
Vašek Vydra na svém koníkovi bez sedla, bez ohlávky jen s nákrčníkem. Tohleto je Pan Koňák, opravdu smekám, to bych nedal. Berte to jako příklad na ukázku, jak to také jde dělat a kam chcete směřovat. Kůň pro něj udělá cokoli, sám, dobrovolně a hlavně rád…
Pokud se vám naskytne koupě takovéhoto koně, nesmlouvejte, nečekejte, kupujte za jakoukoli, i zdánlivě přemrštěnou cenu. Počítejte s velmi dotěrnými otázkami prodávajícího a jeho kontrolou na místě, kde chcete koně chovat. Rozhodně vám ho neprodá jen proto, že jste první zájemce, nebo že připlatíte. Peníze zde nejsou až tak důležité, stejně nejste schopni zaplatit mnohaleté úsilí vložené do výchovy takovéhoto koně. Je jich jen mizivé procento, majitelé se jich vzdávají jen velice, velice neradi a jeho získání je výhra v loterii.
Získáte tak adepta na rodinného koně.
Opas
(pokračování příště)
Nemám koně, jen kočky posbírané různě po silnicích či útulcích. Ale když jsem letos sháněla zájemce o koťata, které mi povila kočka-nalezenka, prověřovala jsem nové majitele (rozuměj obslužný personál pro kočku) víc, než při adopci dítěte.
A že jsem nakonec těm lumpům kočičím sehnala kvalitní služebnictvo !
P.S. Na koni jsem toho najezdil docela dost. Pro radost ovšem, veškerý "závodní" aktivity lidský i zvířecí mi dycky byly protivný.
