„...a všechno bylo zelené, zelené, zelené, až mi to hýbalo žlučí." Tak tahle slova mé oblíbené autorky Betty MacDonaldové se mi vybaví pokaždé, když se na jaře rozhlídnu po své zahradě. Když jsme před dvaceti lety přistěhovali, byly to jen hliněné terasy a jabloňový prales.
Tenkrát jsem měla dvě malá batolata a poslední ročník školy před sebou, za to jsem neměla topení, teplou vodu, pračku ani koupelnu. Veškerá má existence se smrskla na řešení úkolů - vyprat, nezmrznout, napsat diplomku a neporodit před státnicemi. Topení jsme dodělali začátkem prosince, na vánoce jsem měla připojenou pračku, v červnu byla hotová koupelna, v červenci jsem udělala státnice, vzápětí se narodilo nové dítě a nastala mi regulérní mateřská dovolená. Tolik volného času! Jak s ním naložíme? Hurá na zahradu!
Jabloně jsme vykáceli, byly moc staré, jablek rodily málo a ovoce bylo mizerné. Terasy jsem zryla a zasela hrášek, aby se půda trošku pohnojila. Nestihla jsem ho ale zarýt zpět pod zem včas, takže to u nás pak vypadalo jako u kozlíka Spytihněva z příhod o kocouru Vavřincovi. Vzpomínáte? Měl rád hrášek a zasel ho hodně. A hrášek zarostl zahrádku, domeček, i pejska Otylku. Kozlík Spytihněv se musel k Otylce prokousat. Tak my jsme taky měli několik týdnů hrášek k snídani, obědu i večeři.
Pak jsem terasy osela trávou a založila okurkový a rajčatový záhon. Okurkám se dařilo, snaživě se plazily až k domovním dveřím. I rajčatům se dařilo, bohužel taktéž plevelu, který rostl stejně rychle a vysoko, jak ta rajčata. Zato jahody nějak nešly. Několikrát jsem je přestěhovala, ale nikde se jim nelíbilo. Při posledním pokusu jsem ve snaze omezit pletí dala pod jahody pěknou černou folii. Druhý den byla folie rozcupovaná na kousky, polovina sazenic venku a uprostřed díla seděl pyšně nejchytřejší pes na světě. A tak skončilo pěstování jahod.
S jahodami tak trochu souvisí oblíbená rodinná historka: jednou má mladší dcera, tehdy tříletá, přišla domů a fňukala, že spadla do jahodového záhonu a že ji bolí ruka a žebra. „Tady si chvilku lehni, ono to přejde", říkám jí. Tak si dítě trošku odpočinulo a zase odskotačilo ven. Jenže večer už vykoupaná a uložená do postele začala brečet, že ji ta ruka pořád bolí a nemůže dýchat. A vylezlo z ní, že do těch jahod spadla, ale z dvoumetrové kůlny. Na pohotovosti nám vyrobili slušivou sádru a zase bylo dobře.
Pak jsem pěstovala maliny. Těm se dařilo, ale vždycky uzrály všechny najednou, když jsme byli někde na prázdninách. A když se spustily směrem na západ dolů po skalce a směrem na východ překročily plot a skrz chodníček vyrazily k domu, vzala jsem já rýč a maliny šly pápá.
Tím skončilo pěstování užitečných plodin a začalo okrasné období.
Z mateřské jsem škudlila na návštěvy zahradnictví, lopatka patřila k povinné výbavě kočárku (kdybych na procházce potkala něco, co by stálo za to vyrejpnout).
Kniha Naše zahrada se stala mou neoblíbenější beletrií. Skalky oddělující jednotlivé terásky jsem osázela skalničkami a okrasnými keři.
Rododendrony jsem nutila růst na západním svahu, kam celé odpoledne praží slunce. Mahónie jsem vyháněla jako plevel za plot do lesa. Pak mi mateřská skončila a nastoupila jsem do práce.
„Sláva", vydechla si zahrada si a převzala velení. Když se dneska na své dílo podívám, tak skalničky už dávno odnesl čas.
Zato jalovce, skalníky a hlohyně roztáhly své pařátky a podávají si pacičky ze skalky na skalku.
Opustily mě žluté kamzičníky, kterých bývalo všude plno. Z trávníků se staly mechovníky, ale nešť. Aspoň se nemusí tak často sekat.
Mahonie se vrátily z lesa zpět a staly se mým oblíbeným keřem, protože jako jediné dokážou žít v symbioze se psí smečkou.
Barvínek naopak sám prchl před psy z horní zahrady na spodní. Psí víno a břečťan závodí, kdo bude první u zahradní branky. Od sousedů přišla nezvána škumpa a už zůstala.
Když jsem ale tuhle narazila na pět malých škumpích miminek deroucích se z chodníčku před domovními dveřmi, mé srdce se zatvrdilo a nalila jsem do rozprašovače roundup. Vocaď pocaď, milá škumpo.
Místo malin jsem podél plotu vysázela keřové růže s honosným názvem Queen Elizabeth.
Literatura praví, že dorůstají výšky 150 cm. To je skoro pravda, ovšem pouze tehdy, zastřihnete-li je každé jaro půlmetru nad zemí.
Tuhle jsem jim s hlavou vyvrácenou vzad vysvětlovala, že 150 cm není 200. Zaslechly to malé něžné drobnokvěté keřové růžičky a vykřikly: „Cože? To tu jako máme být nejmenší?" Zívly, protáhly se a dorostly mi pod bradu.
Jinak tyhle růžičky mám moc ráda, rozkvetou v červnu a až do prvních mrazíků nadělají spoustu parády.
.
.
Když jsem zakládala jezírko, nejchytřejší pes na světě mě pozorně celou dobu sledoval.
Na závěr jsem jezírko napustila vodou, aby si pěkně sedlo. A protože jsem se při tom musela trošku ráchat ve vodě, sundala jsem si hodinky a položila je na zídku. Pak jsem si skočila na nákup a když jsem se vrátila, chtěla jsem se kouknout, kolik je vlastně hodin...
Sakra, kde že mám ty hodinky? Aha, na zídce. Nebyly na zídce. Byly v jezírku.
Nejchytřejší pes na světě usoudil, že jsem odešla od nedokončené práce a dokončil ji.
Svého nejmilejšího zahradního obyvatele jsem zakoupila dle zahrádkářského katalogu. Stálo tam - dorůstá do výše tří metrů.
Katalog už ovšem nepravil, kolikrát. Výšky tří metrů dosáhl třikrát a netváří se, že by s tím hodlal přestat.
Dneska, po deseti letech, si koukáme z očí do očí.
On stojí ovšem patnáct schodů pod barákem a já v kuchyni v prvním patře. Vloni poprvé kvetl.
Ale nějak utajeně, objevila jsem až semeníky.
Letos si ho ohlídám.
Jestlipak ho znáte?
Můra Mičurinec
já jsem mičurin amatér - všechno zasadím, něco roste jako tvoje maliny - pak to dám sousedce, která jednou skončí zarostlá "in jungle" a něco holt neroste...
Moje srdeční květina je levandule. Mám jí opravdu hodně...
miluju zahrádku stejně jako Můrkav
http://botanika.wendys.cz/kytky/K506.php
Můro, ty aspoň víš, jak se co jmenuje, jenže já si nosím domů rostliny, o kterých to nevím, a ani nevím, jak se mají pěstovat. To jsou pak překvápka!
Katko, taky miluju levandule. A ještě rozmarýn, o kterém se tu včera zpívalo. Má nádherné fialkové drobné kvítky, a když je jimi keřík obsypaný, je to nádhera. No a když se větvičky rozmarýnu rozhodí mezi pečené brambory, tak je to mana nebeská.
Ten mi do mé sbírky zahradních exponátů chybí.
kdybych to ovsem vedela tehda, nenacpala bych ho takhle blbe k baraku, ale az dolu k plotu. ted uz ho, zmetka, nepredsadim
rozmarynu mam, brambory pecu, experiment dle misiho navodu provedu
katalpa zde: http://www.garten.cz/ei/cz/00185-01-katalpa-trubacovita/
zahrada dle fotek nádherná
ale toho bordelu kolem. puvodni majitele zazili obe svetove valky a byli tudiz velmi sporivi. tady se nevyhodilo nic. cast kulen plnych harampadi jsme uz strhli, cast jich jeste stoji. uz skoro 20 let vyhazuju a vyhazuju...
co vsechno jsme objevili: 12 kg protektoratniho kostkoveho cukru (ten jsme spotrebovali), 15 kg socialistickeho cukru krystal (ten jsme taky spotrebovali), petilitrovou okurkovou lahev s vejci neznameho stari nalozenou ve vodnim skle (ty jsme vyhodili), 10 kg kulickovych lozisek, nepocitane sroubku, nytu, pantu, klicu, tiskarské desky, mnozstvi vetsi nez male mosaznych a medenych tyci, kulna plna lisek, v kterych byly zase rozstipane lisky, litry plechovek s barvou, stara zahradni branka, stare okenni ramy, 2 desky ze suchych zachodu i s poklopem... a toho naradi - ruzne hobliky, rucni vrtacky, pily, sekery, motory, kovadlina... dale drevena kola, ruzne truhly, drevene sudy, nekolik slapacich sicich stroju, petrolejky... jeste toho tu je spousta, je mi to trosku lito vyhodit, ale zivot na smetisti tedy neni muj sen.
Ale ta zahrada je mooooc krásná... tak nějak bych si představovala tu svou... a pár šutrů k tomu navíc...
Pošlu taky nějaké foto.
Nojo, tohle by se spí hodilo do tématu Daniely o zakládání hnízd, takže mě asi zpucne Liba, že to sem nepatří :-) do menší truhly, až z ní vyvětrá to čím si holka kvůli červotočům prošla, dám ty různé drobnosti a nesmysle, které se nevyhazují, ale taky nemají konkrétní úložiště, takže se povalují po nábytku a vytvářejí hníza. A do nejmenšího dřevěného kufru, až se přes léto vyvětrá, uložím všechno kolem šití, neb se chci konečně zbavit funkčního leč nepoužívaného šicího stroje Lucznik, kde doposud šicí potřeby jsou.
ve strani za barakem kvetou akaty, to je ta nejkrasnejsi vune na svete
na krtka spolehlive fungujou domaci zvirata, kocka nebo pes. nas cuvac je vyhlaseny lovec krtku (a taky veverek, kocek a kun)
To já si na klematisy ještě hodně dlouho počkám.
Jinak tě obdivuju, jak to všechno zvládáš. Zahradu, papoušky, psy, ještě děláš stavbařské práce... Vždycky když se setkám s nějakou takovou činorodou ženou, mám z toho strašný komplexy a jsem ráda, že v mém okolí se žádná taková nevyskytuje, aby mi ji nemohl manžel dávat za vzor. No prostě tebe a Inku se svým mužem seznamovat nebudu
Já mám naopak známou, která zastává heslo "Božínku, kdo by se s tím s*al..." a jde si lehnout a přečíst knížku. Je to moje nejoblíbenější kamarádka, často ji k nám zvu společně s jejím manželem, který je zase strašně pracovitej
Dobrou zkušenost máme s hostou. Add krtek - jakmile něco zasadím pohnojím, poliju, stahujou se tam žížaly a za nimi krtci, neřádi. Posledně mi zdvihli stračky i salvie. Źe jsou to ale odolné záhonové druhy, přežily.
Líbí se mi taky tzv. babiččina zahrádka. Třeba floksy.
Takže mě v truhlíku poroste drát... Nojo, ale když já byla po špitálech atd., tak jsem zvládla jen tohle... Jak jsem psala, něco sem nasázela, něco filigránskýho vylezlo, uvídím, jestli se "něco" chytne :-))).
Jé, mívala jsem jeden čas pod okny nádherný gladioly, ale pak se tam něco zdilo a bylo po nich, byly ušlapaný... Těch je mi fakticky moc líto.
Jo, a něco stalezeleného?
To máš jednoduchý, najdi si pořádnýho hastrmana, občas ho můžeš pokropit...
Zalitý je, ale možná byl přelitý, z obalu jsem vylila vodu. Takové práce a skomírá, předtím 5 let měl spartánský režim a prosperoval.
Co s ním?
Mio, jak se ti rozrůstají denivky ? My jich měli pár a docela jdou, až se bojím, jak to skončí. Máme je dva roky.
Tak si držme palce
Kytkám kupodivu sparťanský mnohdy neuškodí. Třeba vánoční kaktus v kelímku od jogurtu na zaprášeném parapetu v chodbě kvetl každý rok jak blázen a náš opečovávaný pustil laskavě několik málo jednotlivých kvítků jednou za čas. A to taky nebyl v teple prosím.
Prostě mně zašel. A při té příležitosti nazdobila vedle stojící stolek a 2 židle barevnými psychedelickými motivy....už mě zastavilo několik sousedů,co se chtěli podělit o umělecký zážitek,ha ha...snad to přežijí... Jo a znáte ten nový vtip z doby prasečí chřipky?
Jde takhle medvídek Pú s prasátkem lesem za Kryštůfkem Robinem, ruku v ruce, dva dobří přátelé...
Prasátko si říká: ten Medvídek Pú, to je ale dobrý kamarád, jsem moc rádo, že ho mám..... Já jsem tak šťastné prasátko, když mám tak dobrého kamaráda.....
Medvídek Pú jde a myslí si: jestli prasátko kejchne, tak je po něm.....
Jo vtipy už začínají kolovat, jako ten další a o zvířátkách - jak se lev a tygr kasali, jak se jich lidé bojí, jak blednou a prchají když zařvou, ale prasátko přišlo a povídá - mně stačí jen lehce kýchnout a po*erou se všichni...
A to raděj nemluvím o tom, že jsme z domu vyvezli ten velký kontejner (tj. 7 tun) šatstva, bot, plesnivých peřin... Jo, začátky byly zajímavé. Letos poprvé po čtyřech letech intenzivní rekonstrukce máme víc času na zahradu. Jsa na mateřské, rejpu se v ní od rána do večera :-) Tvoje zahrada je nádherná, nádherná, nádherná. U nás je zatím kolem rostlin mulčovačka, jak tady někdo psal, že se mu to nelíbí... ne že bych z ní byla nadšená, ale plevel to má díky ní těžší a než se keříky rozrostou a podají si packy, tak to chvilku potrvá. I když - většinou sázíme do směsi uleželého koňského hnoje, písku a pilin, takže květena šílí a roste jako zběsilá
Jsem zahradník amatér. Dřív jsem chodila lovit do butiků, teď prolejzám všechna možná zahradnictví. Škudlení mateřské na tu a tamtu kytičku moc dobře znám. Naštěstí mám tolerantního manžela, který nejenže nebručí, když zase něco přitáhnu domů, ale světe div se, on mi na to ještě vykope jámu. Tedy pokud si o to řeknu, sám od sebe ne...
Nejvíc zvláštní mi na tom všem připadá, že jsem odchovanec paneláku, pětadvacet let jsem v něm žila a nepociťovala žádné příkoří, do zahrady jsem nebyla hrrrr nikdy, a teď tohle. Do paneláku už by mě nikdo nedostal ani heverem. Ta svoboda, když člověk vyleze na zahradu a nepotká tam hned souseda, je k nezaplacení...
popis "zarostla anglicka zahrada" je dost presnej. vcera jsem intenzivne prostrihavala cestu od domovnich dveri k zahradni brance, neb rodinu uz nejak nebavilo prodirat se pichlavymi jalovci a nechavat si oklepavat mokre vetve za krk. jinak neboj, rozroste se ti to driv, nez deti odmaturujou
