A máme tu další ptačí novinky (nebo stařinky?) Srpen 2005 - Včera k nám přišla Můra. Je malá, zelená a děsně krásná. Taky je děsně odvážná. Konečně je využita klec v celém prostoru; během pěti minut Můra zhučela třikrát až na dno. O Kyselinu se pokouší infarkt. Zuzana se tváří velmi zhnuseně. Infarktu jsme zabránili zakoupením pyruří nevěsty Pecky.
Září 2005
Takže jak se mají naše mladé páry? Kyselina miluje Pecku a Pecka miluje Kyselinu. Bydlí spolu v pěkném drátěném domečku a před večeří chodí na procházky na garnýž, na záclonu, levý obraz, pravý obraz, na peřinu, na klávesnici a někdy na tu divnou osobu, co do tý klávesnice datluje. V kuchyni na garnýži provozují erotické hrátky. Teda Kyselina provozuje. Pecka drží, protože Pecka dělá, co se po ní chce a zbytečně nekecá.
Pecka navštěvuje kurz pro ochočené papoušky.
Často ovšem chodí za kurz. Výsledkem je, že si umí vzít z ruky piškotu, ožužlávat vlasy, amputovat nehet, ale na klacek stále nastoupit neumí. Asi proto, že paní učitelka také často chodí za kurz. Pololetní vysvědčení nejspíš nikoho nepotěší...
Za příznivého počasí se obě Kyselinky venčí i se svým obydlím. Na zahradě pak dlouhé hodiny líbezně zpívají, až se divím, že si ještě nikdo ze sousedů nekoupil brokovnici.
Zuzana už nesnáší Můru o něco méně. Teda snáší ji o něco více. No, prostě ho už tak ne****. Můra snáší kohokoli a cokoli. Můru baví svět. Můra lítá, kam chce, přistává, kde chce, okusuje, co chce... Můra hovoří hlasitě.
Můra je a) hardwarový specialista - opravila kolečko na myši. Už se, zaplaťbůh, neprotáčí.
Můra je b) elektrikář - snažila se prozkoumat zapojení drátů v lustru. Líbí se nám zelená barva Můry, takže ji v další elektrikářské práci bylo zabráněno.
Černou mutaci ary červenoramenné nepodporujeme.
Můra je c) aranžérka - upravila vkusně zbytky vánoční výzdoby. Teda původně to byla docela pěkná koule ze šišek a jehličí, zbytky jsou to teďka.
Můra je d) fyzik - ověřovala, jestli pro papoušky platí zákon setrvačnosti. Platí, pan Newton nebyl blbec. Sklo to vydrželo, Můra taky.
Můra je e) asertivní. Při uklízení do klece uletí klidně i desetkrát a vůbec při tom nenadává. Já nejsem asertivní. Nakonec ji z tý záclony servu a s několika šťavnatými nadávkami ji do klece vrazím.
Můra a Zuzana chodí trávit slunné podzimní dny do letní rezidence (letní proto, že jsme ji dělali celé léto). Do rezidence - voliéry je ovšem třeba jezdit v kočičí přepravce. Zuzana přepravku nesnáší. Zuzana není asertivní a kdyby měl čas, hlasitě by nadával. Ovšem čas nemá, protože musí zdrhat. Nakonec je ale vždy odloven a nacpán dovnitř.
Tuhle trousil nějaké drzé poznámky o vězeňském autobuse. Nacpat do přepravky dalšího papouška tak, aby ten první nezdrhnul, je náročné. Čas, strávený lovením a opětovným cpaním zpět, se nepříznivě prodlužuje na úkor času stráveného ve voliéře.
Můra Saša
(pokračování příště)
Růžovohrdlí pořád hnízdili, a odchovali spoustu potomků. Byli děsně pořádní, takže večerní úklid klece zvládali v pohodě tím, že párkrát zamávali křídly. V kleci jako v klícce, ale v okruhu 1 m kolem klece nastláno jak na skládce. Agapornis Fischeri, něžný zelený papoušek s červeným zobáčkem, mi napřed ožužlával prst, aby mě pak prokous ukazovák - na tři stehy.
Nejlepší byla sestřina malinká Andulka jménem Hrášek. Nádherně mluvila. Její oblíbená věta : "Jsem strašný orel" zaskočila každého neznalého příchozího.
(Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí.) Kdepak je asi Jónu Kixxovi a jeho malé nové krysařici konec ?
Těším se na další "ptačí" pokračování.
Wendy Dvořando, od kterýho Dvora ty jsi ?
Já jsem si jen na krk uvázala Michala Dvořáka je to moc hezky napsané... Jinak jsem taky Dvořanda
