"Ahoj Dani, tak jsem provedla revizi svých papoušcích deníčků a udělala z nich seriálový výcuc. Nevim, jestli se to bude na kudlu hodit a jestli by to lidi zajimalo. Ale posilam, i s fotkama ... " A pak následovalo něco úžasného - co vám tu velmi ráda předkládám. Je to soupis zážitků víc než čtyř ptačích let. Ostatně - jaký je vlastně rozdíl mezi věkem papoucha a člověka?
Osoby a obsazení:
Arové červenoramenní - Zuzana a Můra
Pyrurové modraví - Kyselina a Pecka
Papouškové šedí - Mickeymouse a Minnie, krátce zvaní Disneyland
Únor 2005
Tak jsem si pořídila papouška. Je to nejmenší z arů - ara červenoramenný. Jmenuje se Zuzana podle písničky od Johnyho Cashe „A boy named Sue". Zatím se moc destruktivně neprojevuje - jen ho baví dírečkovat papíry a krade tužky. To je obzvlášť praktické, když děti píšou úkoly. Už jednou jsme měli složité vysvětlování, jak se stalo, ze štěně roztrhalo žákovskou knížku. Pochybuju, že vysvětlení, že domácí úkol roztrhal papoušek, se setká s větší důvěrou.
Březen 2005
Zuzana už není sama doma. Přibyl jí totiž kamarád pyrura modravý - narozeninový dárek našeho benjamínka. Dostal jméno Frodo, ale většinou mu říkáme Kyselina, protože sežere, na co přijde. Velkou část dne tráví v některém z krmítek. S napětím očekávám chvíli, kdy pukne, ale zatím ani nevypadá obtloustle. Ten metabolismus bych chtěla mít.
Včera jsme si užili hezký rodinný večer. Skládali jsme puzzle - teda já se synem ...a Zuzana rozkládal. Rozkládal rychle. Tak ho to bavilo, že si ani nevšimnul, ze běhá po zemi, což nikdy nedělá. Má strach z hloubek.
No, a když už nebylo co rozkládat (byl velmi důsledný), objevili s pyrurou dracénu. Experimentálně vyzkoušeli, jestli se převrhne, když se jí zavěsej na listy a budou se houpat. Kupodivu jsem ji stihla chytit. Tak jí aspoň udělali jarní sestřih, potom vyházeli všechny kameny z květináče ...no a potom byli odejiti spát.
Duben 2005
Takže jak si žijeme? Zuzanka je pořád stejný telátko. Už se pyrurky nabažila a opět nastoupila kariéru mého ramenního implantátu. Zato Kyselina se nám rozkoukal a nastolil diktaturu pyruriátu. Z jakéhosi záhadného důvodu si myslí, že na velikosti nezáleží.
Docela drze si na Zuzanu dovoluje, hlavně bývá bitka, kdo mi bude sedět na rameni blíž ke krku. Asi jako alfa pes chodí pánovi u nohy a ořezávátko až na kraji. Je to prostě alfa papoušek. Taky je neskutečně vokální, nezavře zobák ani když spí. Připomíná pískající čajník, když už se voda vaří jen trošku. Když ale nevidí Zuzanu, pak se voda vaří o sto šest.
Červenec 2005
Uletěla nám pyrura. Přišla poněkud neohlášená návštěva, vešla zadními dveřmi, které vedou do zahrady, zrovna v tu chvíli bylo otevřeno do chodby, psi se rozštěkali, já jsem byla s papouškama v kuchyni a jak psi začli stěkat, pyrura se splašila a neomylně vylítla všemi otevřenými dveřmi až ven. Ted sedí na dubu za barákem, ječí a bojí se slítnout dolů. Lákáme ji na dobrůtky i na Zuzanu v kleci. Zatím nic nezabírá. Několikrát spravila kolečko nad barákem.
Kyselina přežil noc, pořád se pohybuje v lese ve stráni za barákem a asi se trochu orientuje, protože již několikrát odletěl dost daleko a dokázal se vrátit. Zažil i adrenalinovou chvilku, kdy ho honila poštolka.
Natiskla jsem letáky, zaúkolovala dcery rozvěšením v okolí, venku jsem nechala klec i mlsama. Psi jsou zavření, Zuzana má otevřené okno a od rána naštěstí dost huláká.
Od včerejšího poledne, kdy začalo pršet, se pyrura už neozval. Pořád obíhám okolí, ale nikde jsem ho neslyšela, ani Zuzka nereaguje, takže tu v okolí asi skutečně není.
Kyselina je zpátky! Dneska si tak jedu v autobuse a zvoní mi mobil - volá nějaká paní, jestli hledáme papouška, že u nich asi je - už týden. Hned jsem svištěla domů pro přenosku, do sámošky pro bonboniéru a pak na udanou adresu: od nás přes les dvě stanice autobusem je malé sídlišťátko a tam v jednom paneláku v posledním patře přistál náš Kyselina. Nasomroval se jim domů a jen se trošku rozkoukal, začal terorizovat jejich jedenapůlletýho synka. Důvěřivé dítko vždy nastavilo prstíček, Kyselina přilétl, usadil se a hryznul.
Paní vypadala celkem šťastně, když jsme si ho odnášeli.
Můra Saša
(pokračování příště)
), bych byla zcela ideální případ pro chovnou stanici papouchů, holubů, drůbeže a jiných opeřenců. Mně kdyby někdo chtěl krátce a velmi účinně zlikvidovat, tak 2 hoďky v drůbežárně by bohatě stačily Dokonce i kocour a pes se ho báli.
Všem, kdo nemají papouška a chtěli by si ho snad pořídit: příšerně řvou (nejvíc v sobotu a v neděli kolem šesté hodiny ranní) a nadělaj děsnej bordel (slupky ze semínek naprosto všude). Nebrat!
I my prošli fází domácí drůbeže, byli u nás anduláci a kakariki.
Máme i zlatou retrívřici a klidně spolu baští z misky, honí se po zemi, Dorinka má nějaké pelichací období a tak se jí lépe chodí než lítá. Přistihla jsem tu drzounku Dori jak baští masíčko Biance(retrívřice)přímo z papuly. Uff, bylo mi ouzko, ale zvládly to holky.
Jinak binec papoušci dělají, ale no tak, máme lux a když zakřičí? Však si jen povídají s ptáčkama venku. Berme to tak, že jsou společenští.
Vloni jsem byla 3 měsíce bez pejska, zabili mi yorkšírku, hodnou, pětiletou Štefinku dva vlčáci. Než jsme se odhodlali k úžasné retrívřici tak jsem si Dorinku ochočila, že zapomněla i na štípání. Chovatel nám při odběru Dorinky tvrdil že té dřevěné kleci dává měsíc, ať už šetříme na kovovou. Cha, ani kousek jí neuďobla a že máme Dorinku rok.
Nejraději běhá po lince a poďobkává neviditelné drobečky. A strašně ráda se mazlí. Natočí hlavičku tak fantasticky a užívá si hlazení. Strašně ráda se koupe.
