Řeknu vám, že nic není tak těžké, jako zahradničit za velikou louží. Ale začnu od začátku. Jako dítě jsem práci na zahradě moc nemusela, ale tady, daleko od vlasti a rodné vsi, se mi nějak zastesklo po domácím ovoci a zelenině. Začala jsem s tím ještě v dobách, kdy jsem tu bydlela v bytě... Však to jistě znáte:
Nejprve jsem "zahradničila" na balkóně; a tam, s ne zrovna ideální polohou na východ, jsem vypěstovala doslova pár paprik, nějaké to koktejlové rajče a dokonce i několik okurek nakládaček a majoránku. Ta vám krásně voněla, ne jak ta z obchodu!
Po sestěhování s nastávajícím a nyní již manželem jsem asi tak rok byla bez zahrádky a to i té balkónové. Dovedete si teda představit, jak jsem zajásala, když se nám naskytla možnost koupit dům s docela velkým pozemkem, tedy alespoň na příměstské poměry je velký. Stěhovali jsme se v listopadu a uz časně z jara jsem zryla první záhon, a pak ještě jeden. Pro mě zvláštností bylo poměrně časté neoplocení pozemků a to i v hustě zastavěných čtvrtích. Ze ctyř sousedů má plot jen jeden a náš pozemek je taky bohužel neoplocený.
K tomu jedinému plotu jsem nasázela pár keříků malin a ostružin, ty se daly sehnat poměrně lehce. Na internetu jsem si pak objednala i tady zřídka se pěstující rybízy a angrešty. Ty přikvačily až z druhé strany USA, od Seattlu. Na záhonkách jsem postupně začala pěstovat rajčata, papriky, jahody, hrášek, okurky nakládačky a nějaké bylinky, hlavně petržel, majoránku a bazalku.
Vše začalo několika sazenicemi jahod, ty se můžou sázet už brzy. Měla jsem z mého prvního přírůstku velkou radost. Občas jsem ho z okna kontrolovala. Dům je ve svahu, takže okno z přízemí na zahradu je vlastně ve výšce prvního patra. Záhonky jsou tedy docela daleko a nebylo moc vidět, co na nich roste. Asi za dva, tři dny však bylo i na tu dálku jasné, že tam toho roste čím dál míň! S hrůzou jsem seběhla za barák a moje očekávání se naplnilo. Všechny ty nové, čerstvě narostlé, malinké, šťavnaté lupínky jahod byly poctivě okousané, zbyly po nich jen řapíky. Vyspělejší lístky asi tak nechutnaly, a tak na rostlinkách naštěstí vesměs zůstaly.
Tak jsem poznala svého prvního nepřítele – divokého králíka.
U nás doma, tedy myslím u rodičů v ČR, by se k nám na zahradu jeho obdoba, zajíc polní nikdy nedostal, musel by se prokousat, či podhrabat pod tolika ploty, že by ho to určitě přestalo bavit a vrátil by se zpátky do polí. Tady, v zemi bez plotů, je králičí pohyb zcela volný. Když jsem se rozčilovala, jakto, že ty chlupatý a ušatý potvory musí žrát zrovna ty naše jahodový listy, když mají všude kolem tolik krásné zelené trávy, manžel mi zcela logicky odpověděl, že tu trávu mají každý den, ale naše jahody jsou pro ně jako vzácná pochoutka.
Upalovala jsem tedy do obchodu nakoupit takové nízké pletivo. Oplotila jsem jím oba záhonky. Tatínek mi po telefonu sice tvrdil, že toho půl metru ušáci klidně přeskočí, ale ti místní museli být asi dost líní, protože od té doby už nic neožrali. Tedy králíci už ne; radovala jsem se ale předčasně, netušila jsem, že tohle byla jen první bitva velmi dlouhého boje...
Giussi, Washington, DC
Tak to asi u vás bude něco podobnýho - jinak si to nedovedu vysvětlit....Ale soused se nam klidne po pozemku prochazi, obhlizi moji urodu a jednou nam pry nahlizel i okny do suterenu. To u nas bydlel muj kamarad, ktereho ten soused (v duchodu) dopoledne necekal. Pry odskocil od toho okna a bezel pryc.
Hm, ale asi jiná země, jiný mrav.
Nebo tě to chytlo až teď?
Jinak ploty primo nesnasim! Nastesti tady skoro neexistuji.Aleno, ty poskakujici veverky by ti ale sly brzo na nervy, kdyz bys zjistila, ze ti vytahuji izolaci ze strechy a hnala bys je dvaadvacitkou! Listicky by ti sezraly tvoje kocky,protoze kocici maso ony tak rady! No a prece taky potrebuji papat a nejakych par kousku masa by jim nestacilo. jednou si pamatuju ze nam liska sezrala obrovskou bednu masa pro psy! My jsme mysleli ze je to rosamak......ale on jenom lisak s obrovskou chuti k jidlu! Jednoho kocooura nam liska dostala, takze kdyz jsou okolo lisky, nebo rysi.....kocour a stenata maji zakaz vychazeni. Jinak k nam chodi sousedovi psi (klidne pokud neni Bella v hytu) A Stando, strilet se nemuzou pokud je to v blizkosti dalsich baraku. Ciste ze by to mohlo byt nebezpecne.Ja bych asi dala na kraliky oka. Doma jsem nasim obcas pomahala v zahrade, ale moc me to nebavilo jako dite a teenagera. Chytlo me to az tady. Asi, ze se to tu moc nenosi a hlavne, ze ty rajcata z obchodu vesmes chutnaji jak vodova koule. No a spravny nakladacky si taky clovek musi udelat sam, tady se vetsinou prodavaji do slana a my mame radi sladkokysele.
Když jsem něco provedla. Jinak zemědělec ze mě nikdy nebude. Když pominu, že se při hrabání se v zemi spálíš o kopřivu nebo píchneš o bodlák, velejzají z ní žížaly, sviňky , stonožky a podobné lahůdky které rozhodně nemusím. Nehledě k tomu, že je člověk špinavej jak prase a de to blbě dolů. Jedině tak ještě zelívat. Takže bych nic nepěstovala. 
Jinak dobre okurky jsou polske ogorky with garlic. Jsou uplne jak ceske. Maji je v kazdem obchode.
Giussi, přeji hodně pěstitelských úspěchů. Setrvej u lokálního oplocení a úspěch je zaručen.
Ty sousedské vztahy jsou zajímavé. U nás chodí na nákuk jen ti, co s nimi kamarádíme, od jiných by to asi bylo nepatřičné. A pes, ten kopíruje hranice pozemku téměř přesně, jak to z geodézie vyměřili. Hlídá si lajnu jako promovaný geometr...můžu být vzadu a bojovat s ostružinami a nechat barák dokořán. Jakmile kolem jede třeba kolař a jen zpomalí, Lukyna spustí štěkot.
dřív chodili na salát, kedlubny, než naši udělali z obří zahrady jen sad s trávou a zeleninovou zahradu dali blíž k domu
U nas by byla finta jedine v tom, ze kdyby meli plot vsichni, tak nez by srnci preskakali az k nam, treba by je to prestalo bavit a nazrali by se u sousedu. No ale kdyby sli z ulice, tak je to stejne jen jeden plot. Kdyz je hlad nebo velka chut, tak takovy skok je uplna malickost.
