Někdo mi jednou přinesl asi tříměsíční koťátko. Byl to roztomilý šedý kocourek a díky svému zabarvení dostal jméno Smokey. Do druhého dne se u nás zabydlel, jako kdyby se tu narodil a začal prozkoumávat okolí. Nejdřív to nejbližší - naše nohy, bříško pejskové (co kdyby tam měla něco dobrého na kotěcí zub?), kuchyňský dřez, postel shora i odspodu...
Monitor, na kterém se báječně chytal kursor, vanu plnou bublinek při koupání, zkrátka to bylo úplně normální zvědavé kotě.
Uběhl asi týden a Smokey se vydal na průzkum širšího okolí. Objevil tam slepice a zkoušel si s nimi hrát, jenže ty nějak neměly moc pochopení a tak se je rozhodl po prvním výprasku ignorovat. Vysoké stromy ve kterých byla spousta skvělých schovávaček a nejrůznějších ptáčků... rázem z něj byl Velký Lovec Pampalini. Smokey si našel všechny možné i nemožné kočičí cestičky, kterak dovnitř a ven, jak velký je „jeho" pozemek, kde je jaká rozhledna „já tě vidím a ty mě ne" a strávil takhle v samých hrátkách celé první léto.
Letos na jaře si začal vodit domů svoji přítulku. Zval ji každý den na večeři, dělil se s ní o mlíčko a váleli se společně na tom jednom metru čtverečním pracně vypěstované trávy. Přítulka byla divoká kočka ze sousedovy stodoly, a tak si sice nikdy nezvykla na moji blízkost, ale brzy si zvykla na bohaté večeře.
Stalo se dokonce, že když Smokey chtěl náhodou strávit noc se mnou, přišla si pro něj a vřískala na něj tak dlouho, až to Smokey vzdal a šel za ní někam ven. Zkraje tohoto týdne jsem se divila, kde Smokey vězí, že už jsem ho nějakou dobu neviděla, a dala jsem se do hledání.
Volám, volám - a najednou jsem zaslechla odpověď. Šla jsem po zvuku - a myslela jsem, že snad špatně vidím! Ale - bylo poránu, byla jsem úplně střízlivá, zkrátka bylo to tak: Smokey převzal péči o tři koťátka, zřejmě jeho potomky!
Nevím, co se stalo s maminou, mohl ji někdo přejet, mohli ji dostat kojoti, nevím... Ale rozhodně vím, že jsem ještě nikdy neviděla, aby se kocouří taťka staral o potomky.
(Prvni fotka je s maminou, ta druhá je s jeho kotatama...)
No, není úžasnej?
Ceskymo
NA chalupě přejeli kočičí mámu a sousedka si vzala dvě osiřelá koťátka a kojí je z lahvičky. Člověk nemá to srdce je nechat umřít hlady.
A Inko, kdyz domu prineses maly stene, ktery bude bezmocny, tak mi ver, ze si kocourek nejen zvykne, ale bude ho povazovat za clena smecky. Hlavne ty nesmis bejt nervozni, pak by to ten kocour od tebe pochytil... Proste je oba vypust do stejnyho prostoru, stene se bude batolit a kocour bude zvedavej, uvidis. Hlavne delej, jako ze te to vubec nezajima - zadnej kontakt ani ocima, ani hlasem, ani rukama.
Saffron - to je mi moc lito... ale co takhle ne primo kocici utulek, spise jenom jednu nebo dve kocky - a von uz se ten pravej (muzskej) najde? Nevzdavej to!
Fakt žiju ve stejným státě jako ty, ale naprostá většina lidí, se kterejma se potkávám, je moc fajn - i ty s pindíkem, i ty bez
Každopádně, k dětem se má spíš jako Rus, být Brit, poslal by Imogenu a Jeremyho do internátů a vyčkal, až se vrátí dospělí a s myší v tlamě.
"můžeš mi zatím nakrájet trochu těch kuřecích prsou, Žááán, mňáááu"
