V letošním roce jsem byla příjemně překvapená návrhem jedné kolegyně chovatelky, abychom si na sezonu 2022 vyměnily své chovné hřebce. Velmi o tuto výměnu stála, takže nabídla i veškerou potřebnou dopravu ve své režii. Já jsem chápala její důvody – odchovat si na základě mého britského hřebečka nějakou klisničku nepříbuznou s jejím hřebcem, jedna z jejích chovných klisen dokonce pochází ze stejného britského hřebčína, jako Rupert.

I pro mne byla možnost odchovat si pro Ruperta nějakou nepříbuznou klisničku vlastního chovu, velmi lákavá.

Nejvíc mne ale potěšila důvěra této chovatelky, svěřit mi svého hřebce na celou sezonu.

Trochu jsem se obávala, abych nedopadla jako s Pedrem. Kdysi dávno jsem si zapůjčila pro podobný účel – odchov hříbat nepříbuzných s mým hřebcem – čerstvě licentovaného hřebce Pedra. Přes veškerou snahu, a pomoc z mé strany, se toto nepodařilo. Hřebec na klisnu nenaskakoval ze správné strany, ale z boku, nebo na její hlavu, takže jsem ho musela navádět správným směrem, a neměl nebo neudržel erekci, takže ke styku nedošlo, i když jsem se snažila zavést pyj klisně do pochvy.

Hřebce jsem vrátila a nechala připouštění na osvědčeném, ale invalidním Borgisovi. Ten měl úraz zadní nohy, přesto dokázal vskočit na klisnu a konat, co jsme od něj potřebovali, přičemž chudák stál během koitu na své jediné zdravé noze… A hříbata po něm byla, zatímco Pedro ani v dalších letech, u jiných majitelů, žádného potomka nezplodil.

O naše poníky se stará nejvíce maminka majitele areálu. Ta měla veliké obavy z nového hřebce, zda bude stejně hodný jako Rupert. Byl. A tak měla zase jednoho mazlíka, kterého klisny odháněly od žlabu a kterého ona dokrmovala za rohem z kbelíčku.

Kobylky totiž většinu hřebců moc nerespektují, výjimkou byl můj dnes už bývalý hřebec Pico. Hřebec je často až terorizován, klisny ho odhánějí, dokud nejsou v plné říji. Pak hřebce přijmou, pokud se tedy nenajde „žárlivka“, která se stane „kazišukem“. Většinou toto vede k tomu, že první zabřezávají klisny v sociálně vyšším postavení a klisny podřízené až po nich. To je dobré v době hřebení klisen – na první hříbě jsou ostatní koně ve stádě velmi zvědaví a klisna, která má nad ostatníma „navrch“, si ho snáze před tímto uchrání.

Zprvu jsem si myslela, že „Vašek“, jak se Lesliemu po domácku říká, připustí všech sedm našich dospělých klisen.

Tím bychom měli velikou šanci odchovat několik klisniček.

Ale pak jsme si s Kreuzigerovými sedli a probrali situaci – v příštím roce nemůžeme mít na pastvinách sedem klisen s hříbaty, pastvina je neuživí. Nemůžeme zregulovat základní stádo, protože zatížení pastvin se v daném dotačním programu počítá z celoročních minimálních stavů. Jediné řešení je tedy rozdělit klisny tak, že ty, co se ohřebí letos, se připouštět nebudou a ty, co hříbě nebudou mít, necháme běhat s hřebcem ve stádě. Dva oddělené areály nám tento systém umožní. A klisny, z nichž některé už jsou v letech, budou ob jeden rok „odpočívat“ (jeden rok budou březí, druhý kojící, odpočinek to moc nebude, ale lepší než být březí a kojící zároveň).

Jedno stádo tedy vytvořila Duha, Carmen, Nugeta a Aglaia, a k těm se přidal koncem března právě zmiňovaný „Vašek“, neboli Alpinhorse Leslie. Ve druhém stádě byly ohřebené kobylky Grácie, Guinevera, Fláje, všechny tři měly zase hřebečky – tentokrát „fotbalisty“: Ronaldo, Ramon a Rooney. A protože zde hřebec nebyl, mohly s nimi být také roční Coryna a Ruth.

O něco později přibyla do stáda s hřebcem dočasně, na připuštění, loni Rupertem připuštěná klisnička Applause a to s Rupertovo dcerou Amálkou. Od majitelky Applause jsem obdržela nečekanou prémii, šampáňo. Z hlediska dárce byl důvod k radosti trojnásobný – kobylka u nás opravdu zabřezla, porodila klisničku, kterou si chovatelka může v chovu ponechat (hřebeček, syn její klisny, by jí byl nanic), a Amálka podědila po mamince atraktivní barvu palomino (žluťák, izabel).

Koncem srpna jsme si plemenné hřebce Ruperta a Leslieho „prohodily“ zpátky. Leslie tedy u nás připustil pět klisen, z toho 4 naše a 1 cizí. Leslie je bělohřívý ryzák, Carmen a Aglaia jsou také ryzky, tam je zbarvení hříběte jasné, bude také ryzák, nejistý je pouze odstín srsti a hřívy. U hnědky Nugety a černobílé straky Duhy je více možností, teoreticky ryzák, hnědák, vraník, u Duhy jak v jednobarevné verzi, tak i ve verzi strakaté.

Necháme se překvapit, hlavně ať jsou hříbata živá, zdravá.

Aktuálně však kromě hřebečků, kteří ale půjdou brzy k novým majitelům, vlastním v obou stádech jen po jedné klisně. Ponechala jsem si Duhu a Fláji (a Ruperta), a odprodala Kreuzigerovým Grácii, Guineveru a Ruth. Postupně tedy přebírají můj chov do svého vlastnictví, a já se z úředního majitele, který se za koňmi podívá jen na chvíli v neděli, změním v pomocníka v chovu, který bude v mé chovatelské práci pokračovat.