Dnes vám napíšu, co se stalo v roce 2021. Minule jsem nakousla, že jsme chtěli rozšířit stádo ještě alespoň o jednu klisničku. Doufala jsem, že by se nám mohla nějaká narodit od našich březích klisen, ale nevyšlo to. V dubnu a květnu se nám narodili tři rošťáci. Tedy hřebečci Rošťák, Raubíř a Rascal. Pro pojmenování hříbat shetland pony platí jednoduché pravidlo, že hřebečci dostávají jméno se stejným začátečním písmenem, jako má jejich otec.

Což je v tomto případě Parlington Rupert, přičemž „Parlington“ je prefix, tedy název jeho rodného hřebčína, takže hřebečkům je potřeba vybrat jméno od R (u klisniček se jméno vybírá tak, aby mělo stejné počáteční písmeno jako matka).

Hřebečci ale zlobiví nebyli, naopak z nich vyrostli mazlíci.

Zpočátku jsem měla problém je od sebe rozeznat, však taky když mají stejného otce, je jistá podobnost zaručena, ale později už jsem se naučila identifikovat jejich odlišnosti, a tak, když nastalo jejich označování čipem, jsem si jistá, že se nic nepopletlo.

Kamarádce Ivetě, od které máme Nugetu a Aglaiu, se ten rok narodila jen jedna klisnička.

Zamluvila jsem si ji, ale protože není možné mít mladé nedospělé klisny ve stádě, kde je přítomen hřebec (Aglaiu a Nugetu jsme proto drželi samostatně, dělaly si ale navzájem společnost), poohlížela jsem se ještě po jednom hříběti.  

Známá mě upozornila na inzerát, nabízející na prodej klisny dvě – ryzku Carmen a její hříbátko „podkobylče“ Corynu (tedy neodstavené hříbě, které nelze samostatně koupit).

Dohodla jsem se s majitelkou na ceně, část jí poslala předem na účet, zbytek jsem měla v hotovosti s sebou. Carmen jsem znala jako tříletou z výstavy v Pardubicích, kdy porazila v šampionátu tříletých klisen moji Fláji, proto jsem se nejela na Carmen podívat předem, nezávazně. Obě klisny mezitím porodily několik hříbat, Fláje zmohutněla, možná zásluhou krve svých rodičů; očekávala jsem proto, že na dvoře chovatelky objevím srovnatelné, nebo ještě lepší zvíře.

Byla jsem ale nepříjemně překvapená.

Chovatelka se prezentuje tak, že se o své koně stará nejlíp na světě, také mi poslala několik fotek Carmen s Corynou (dodatečně jsem si uvědomila, že vybrala fotky pro Carmen lichotivé), ale při příjezdu k ní na dvůr už rovnou s přepravníkem (což není laciná záležitost), jsem viděla pohublou klisnu průměrného exteriéru s pěkným hříbětem vedle sebe. Zaváhala jsem, jestli koupi nezrušit, protože bylo možné, že Carmen není zcela zdravá.

Zaváhání bylo krátké, protože jsem si nebyla jistá, zda lze sehnat jiné hříbě, a také mne napadlo, že možná tato klisna v našich podmínkách neomezené pastvy brzy svou kondici zlepší.

A tak nám do stáda přibyly dvě nové klisny.

V té době jsem dávala na facebook týden co týden několik fotek, a samozřejmě nejčastěji fotím vše, co je nového, tedy jak povyrostla naše hříbata, a proto také naši novou chovnou klisnu. Problém je, že kojící klisna celkem snadno zhubne, protože z přijatých živin dává potřebný díl svému hříběti v mléce, ale pokud má přibrat, není to otázka dní nebo týdnů.

Nevím, jak vám to sem popsat, aniž bych byla příliš konkrétní. Nechci udělat totéž, jako předchozí majitelka klisen, která mě pomluvila „po celé Moravě“, tak vám napíšu jen, k čemu mě svými útoky dotlačila. Už jsem neměla sílu a odhodlání se bránit, že za hubenou Carmen nemohu a že dělám maximum, aby se její výživný stav zlepšil.

Tak jsem nakonec obě klisny prodala. Bylo to šalamounské řešení typu „vlk se nažral a koza zůstala celá“, protože klisny odkoupil majitel pozemku a v podstatě se nic kromě úředního zápisu o majiteli nezměnilo. Jestliže dosud tito přátele pečovali o mé poníky jako o vlastní, mohu já ke klisničkám přistupovat se stejnou láskou, jako když mi patřily i úředně. Kýženého výsledku bylo dosaženo – už jsem od její chovatelky měla od té doby klid.

O něco později jsem „ustajovatelům“ odprodala i Aglaiu a Nugetu, i v jejich případech za nákupní ceny, i když jejich hodnota byla aktuálně vyšší. Ale kdo o ně pečoval? Kdo měl zásluhu, že z nich rostou pěkné chovné kobylky? Já velmi malou. Nechala jsem si tedy koně, které jsem vlastnila ještě v Málkovicích a čtyři přikoupené klisničky jsem „přeprodala“. Tak jsme se už s mými přáteli skoro srovnali půl napůl. Já měla čtyři klisny, oni také. Rovnováhu narušoval plemenný hřebec a ti již zmínění rošťáci. Hříbata si ale během léta zamluvili noví majitelé.

Dočasně do stáda přibyla ještě cizí klisnička na připuštění, protože vzdálenější chovatelka by s kobylkou nemohla na připuštění dojíždět. A tak jsme ji na pár týdnu vpustili do ohrady k ostatním koním a nechali na Rupertovi, ať se činí.

Nějak mi z vyprávění vypadlo, že klisny až do ohřebení byly na dvoře v zimovišti a teprve pak se postupně dávaly na pastvinu. To proto, aby se kvůli porodům nemuselo daleko. V zimovišti pak zůstaly již zmíněné mladé kobylky Nugeta s Aglaiou, a neohřebená Duha, oficiálně Yentl – Rainbow. Dávala si načas. Duben nic, květen nic, červen nic, červenec nic. Neustále jsem na ni od jara koukala s pochybnostmi „je březí?“ – „je jen tlustá?“, a obávala jsem se, že tím, že ji máme na noc ve stáji a přes den na zahradě ve stádě, kde není hřebec, je-li jalová, bude i tento rok nepřipuštěná a žádné hříbě nebude mít dva roky po sobě.

Ale Duha, když už jsem skoro rezignovala, nám koncem léta (25.8.) připravila překvapení – narodila se jí klisnička Ruth. Rozhodli jsme se Duhu už ten rok nepřipouštět, takže se do základního stáda přidaly Duha, Ruth, Aglaia a Nugeta, a naopak Rupert šel do izolace.

Ruth jsme si nechali, nyní je jí cca 11 měsíců a letošní hřebečci Ronaldo, Ramon a Rooney ji postupně přerůstají, protože to bude celoživotní mrně. Kdybych tušila, že Duha bude mít klisničku, kterou jsem tak moc sháněla k hříběti zamluvenému u Ivety, nekupovala bych Carmen s Corynou a ušetřila bych si znechucení nad tím, jak mě jejich předchozí majitelka pomluví. Takhle jsem Ivetino hříbě odřekla, už jsem ho jako společnici pro Corynu nepotřebovala.

A protože klisniček na prodej bylo jak šafránu, brzy našla nového zájemce.

Znechucení a rozčarování z jednání jedné chovatelské kolegyně napravila v roce 2022 jiná chovatelka.

Ale to si nechám zase napříště…