Bylo toho hodně, co se všechno stalo, a tak jsem propásla Milenino další pokračování jejího krásného vyprávění o životě s poníky. Já odletěla za dcerou na Floridu, tam se mi nějak zašmodrchal notebook, a i když to nechci svádět na něj (to já jsem ten nedouk, u kterého všechno ožije vlastním životem), tak se stalo, že další článek vychází teprve dnes. To předchozí najdete zde...

V dubnu 2019 jsem z Borohrádku do Hrabenova přepravila Grácii a Guineveru (jde o pravé sestry, mají stejného otce i matku) a jejich polosestru Fláji  (stejný otec), kobylky, které mám od jejich narození, a s nimi kdysi vyměněnou, importovanou Duhu (oficiálně Yentl – Rainbow), černostrakatou kobylku se složitou povahou. Jejej, teď si možná myslíte, že je to šifrované přiznání k tomu, že má špatnou povahu, že kope, nebo kouše. Ne, Duha je jen nedůvěřivá, hůř se odchytává. Přesto fungovala, a to jak při vožení dětí, tak v zimě zapřažená do sáněk. (Ale málkovická  „pony školka“, to je zase jiný příběh…)

Březí kobylky doprovodil hřebec Parlington Rupert, mladší z mých hřebců, s klisnami, na rozdíl od druhého hřebce, nepříbuzný. V Borohrádku zůstala dočasně Sametka, kterou jsme převezli do Hrabenova až v listopadu, když jsme do Borohrádku jeli s dvěma přikoupenýma klisničkama.

Pastviny v Hrabenově nebyly tak rozlehlé jako v Borohrádku, ale prostředí je nádherné. O takovém jsem celý svůj chovatelský život snila – a nakonec se sen stal realitou.

O Pepovi a Pavle nemohu mluvit jako o ustájovatelích, správnější výraz by byl opatrovatelé. Starají se o mé poníky jako o vlastní. Velice si vážím toho, že se nám podařilo najít se navzájem a doufám, že spolupráce bude pokračovat.

Všechny čtyři přivezené klisny se ohřebily, odchované 3 hřebečky jsem prodala. Dva hřebečky si nový majitel odvezl až v prosinci, takže se se Sametkou krátce potkali.

Sametka se fyzicky dala dohromady, těšila jsem se, že bude vozit mé vnoučky; nevadilo mi, že už mi žádné hříbě nedá, byla prostě výjimečná.

Nádherná ryzka, s krásným pohledem očí, trochu větší než mí ostatní poníci – ti měli 81-86 cm a ona 91 cm, tím spíš vhodná pro pracovní využití.

Je to ta, co ji vídáte na konci článků jako součást mého podpisu.

Kamarád, co ode mne koupil oba hřebečky, mi asi za dva měsíce sdělil, že hříbata měla hříběcí, že je tedy přeléčil a už jsou OK, ale abych to věděla.

Vyděsil mě.

Jednak, že jsem mu nevědomky prodala hříbata s problémem, druhak, že mám znovu problém s touto chorobou.

Jestliže hříbata onemocněla až po odvozu od matek, tak se nemohla od nich nakazit, protože to by se nakazila někdy po narození, nemoc by se projevila dřív. Musela se tedy setkat s nákazou později. Co se změnilo?

Přivezli jsme Sametku. Koně po prodělané nemoci jsou vůči ní imunní, Sametka nemocná už nebyla. Ale byla logickým zdrojem nákazy. Odebrali jsme krev a poslali na rozbor do německé laboratoře. Testy prokázaly, že se Sametka po prodělané nemoci hříběcí stala pro tuto nemoc přenašečkou. Bakterie u ní přežívá ve vzduchových vacích, nemoc u ní nevyvolá, imunní jsou i všichni koně, kteří nemoc přestáli, ale mohla by nám nakazit všechna nová hříbata, která se s touto nemocí ještě nesetkala a nemají protilátky.

A už by nešlo o nakažení půlročních hříbat, ale hříbat novorozených, více nemocí ohrožených, což už jsem zažila a nedopadlo to vždy dobře.

Kam s ní? Mám ji od hříběte, protože se u mě narodila, mám ji tedy 23 let. S těžkým srdcem jsem stála před rozhodnutím – nechat si ji, ale riskovat život letošních hříbat, a pro jistotu skončit s chovem, dál nepřipouštět – nebo dát pryč Sametku.

Jsem především chovatel, a navíc hříbátka jsme v době, kdy se definitivně potvrdilo, že Sametka bude možná doživotně nemoc přenášet, očekávali již velmi brzy, takže jsem zase hledala nějaké ustájení. V tomto případě jen pro jednoho poníka, ale hledala jsem místo, kde by Sametka žádného koně nenakazila.

Doufala jsem, že by mohla zůstat na Moravě a nakonec se to povedlo – našla nový domov kousek od Olomouce.

A je tam dodnes, tedy už dva roky. Vezli jsme ji v covidové době (jaro 2020), protože než se její infekčnost potvrdila, měla se nám zakrátko rodit hříbata dalšího ročníku a nechtěli jsme riskovat jejich nakažení, takže se to nedalo odložit.

Následovalo (r. 2020) narození a odchov dvou hřebečků a dvou klisniček, hříbata jsem všechna prodala, i klisničky, přestože jsme potřebovali stavy koní trochu navýšit.

Ale Fortuna i Glorie byly Rupertovy dcery a nemohly by se s ním připouštět.

Koupila jsem tedy místo nich už na podzim 2019 dvě klisničky (Nugetu a Aglaiu) odchované mou kamarádkou Ivetou, a na rok jsme si je umístila znovu k Jitce do Borohrádku k jejím mladým klisničkám.

Otec klisniček Nugety a Aglaiy je hřebec, který se mi už dávno líbil, exteriérem i barvou – já trpím na čisté, nebělohřívé ryzáky (to byla právě Sametka). Zvažovala jsem možnost, že bych dvě svoje klisny dovezla k Izzardovi připustit, ale obávala jsem se, že – 1.) nemusí zůstat březí, 2.) narodí se hřebečci a já toužila po zrzavé klisně, 3.) narodí se klisničky, ale po matkách světlohřívé.

Koupit Nugetu a Aglaiu byla proto výhra, protože Nugeta je sice hnědka, ale Aglaia ryzka-zrzka jak se patří. Aglaia se původně jmenovala Grácie. To bych pak ve stádě měla Grácie dvě, tak jsem se domluvila s Ivetou, že klisničku nechám úředně přejmenovat.

No, a když jsem si připomněla jména tří grácií z řecké mytologie, přišlo mi jako nejhezčí toto jméno.

Ještě jsme potřebovali alespoň jednu klisnu, protože se Pepa totiž rozhodl, že pole za svým statkem zatravní a vytvoří zde novou pastvinu.

Tím však navýší výměru obhospodařovaných trvalých travních porostů, takže aby měl i nadále možnost pobírat dotace na udržování těchto travních porostů, musí dodržet i zatížení dobytčími jednotkami.

Pár vysvětlivek – na pozemky, které zemědělec užívá, lze čerpat základní dotace SAPS, příplatek za tzv. greening a v případě travních ploch ještě dotace z programu AEO, ale aby se tráva jen nemulčovala, musí mít zemědělci i nějaké stanovené minimální stavy zvířat tuto trávu (nebo seno) žeroucích – tj. krav, ovcí nebo koní, což se přepočítává pomocí tzv. VDJ (velké dobytčí jednotky – kráva, kůň = 1 VDJ, ovce, koza 0,15 VDJ) a následně se takto přepočtená zvířata porovnají s výměrou travních porostů konkrétního zemědělce.

Ale o tom, jak to s přikoupením další klisny dopadlo, tedy popis událostí v roce 2021,

nechám zase napříště…