MY DVA, NAŠE RÁNO |
Čtvrtek, 11 únor 2021 | |
![]()
"Nedá se nic dělat, vstávat!" říkám zas v duchu já. Snažím se o to. Jde to ale ztuha: "To zas bude den!", pomyslím si. Aby ne. Kocour se v noci jako vždy zavrtal úspěšně do strategické pozice, ze které je téměř nevyšoupnutelný. A já, když konečně vstanu, si připadám, s prominutím, jak prostitutka po náročné noční šichtě... Chodím skoro celé dopoledne s poloroztaženýma nohama a snažím se přivést k rozumu a k sobě tříselno-hýžďové svaly. Citlivější dámy prominou, ale nenašel jsem lepší přirovnání. Kdo viděl čtyřnohého tvora, probouzejícího se z narkózy po podobném zákroku, pochopí mne bez jediného zbytečného slova.
Když už je kocour Kryštof vypuzen z pohodlí tepla mé osoby, tvrdě nasadí přítulnost. Okamžitě vzhůru, bdělý a bystrý, jeho reakce jsou na úrovni. Ne tak moje a tak se zpravidla při prvním souvislém kroku z postele o milého kocoura téměř přerazím. Časem jsem si zvykl, takže už umím nejen udržet rovnováhu, ale občas se vyhnu i "přímému střetnutí".
Kocour mě zpravidla ponechá na prahu WC + koupelny, neboť místnost představuje vodu. A tu kočky většinou nemají rády. Tím pádem naše ranní toaleta probíhá odděleně a odlišně. Já si napustím ráno vanu plnou teplé vody a labužnicky se v ní ráchám, abych se trochu naladil na další náročný den. Kryštofovi stačí se olízat. Hodí po mně fousem: "Hele, jsi to ty, že jo?" a odebere se zkoumat podlahu koupelny. Občas se mi dostane zvláštního vyznamenání: kocour vyskočí na okraj vany a opatrně našlapujíc si přičichne nejdříve ke mně, pak k nabízené ruce. Udělá několik ladných kroků tam i zpět, občas i vyskočí na sousedící pračku; ale pak hbitě dolů.
Párkrát jsem zkusil pouštět po okraji vany na zem kapky vody, ale kocourovi se tahle mokrá hra brzy znelíbila. Pro stručnost popíšu jen hlavní tři body, protože pak už opravdu musím jít. Kam? No, pochopitelně pracovat...
A tady nasazuje krásný úskok: "To není ono!"
Vím přesně, jakou musí mít jeho žrádlo konzistenci. V našem případě žádné rozmatlané paštiky. Naopak — úhledné rovnoměrně nakrájené čtverečky — až 4% masa! slibuje výrobce — zalité bujonem (to jsou zřejmě ta 4%, zbytek - ty čtverečky — jsou zřejmě popel, soja a jiné, dle výrobce vhodné přísady).
O něco hůře je, jde-li pouze o nasekané kousky této směsi. Náš kocour má v oblibě Kitekat, zatímco nad Whiskasem a Friskies většinou ohrnuje nos (o neznačkových blafech ani nemluvě); nu, v poslední době párkrát milostivě přijal Propesco — ovšem jen Kuřecí s játry. "Telecí s jehněčím“ si sežer sám, vyjadřuje neomylně pohledem, když najde v misce tuto odrůdu. A začne ji po prvním čichnutí zahrabávat pod linoleum, snad na horší časy.
Je-li v obzvláště dobrém rozpoložení, urve dalších 5 minut zbývajícího času tím, že sebou plácne před mé nohy, překulí se na záda a nastaví bříško: "Drbej mne!"
Tomu se pochopitelně nedá odolat. A tak drbu a drbu, jedním okem sleduju, jak ručička nemilosrdně ubíhá po ciferníku, druhým okem polovytažené kočičí drápy, kterými mrská v blaženém nadšení, třetím okem hlídám, kdy už toho bude mít Kryštof dost.
Přinejmenším do té míry, že mě nechal si v klidu navléci ponožky.. ale to už přechází k finální zdržovací taktice -
Taktika zdržovací č. 3 — smutné oči Oba — každý za svou prací. Já do té v kanceláři, Kryštof do kočičího pelechu.
Majitel černého kocoura
Komentáře
... : mamča
Pořiď mu kočičího kamaráda, a budou si hrát spolu. Nebo taky ne :-).
Takhle jsem se nechala kdysi uvrtat já, abych naší kočičce-nalezence opatřila kamaráda. Teď mám kočky 3 plus 1. Tři kočky domácí se tolerují, občas si spolu hrají, a nejradši dva kocouři honí jednu kočku. Všichni tři jsou kastrovaní. Pak jsem ještě zdědila jednu kočku po zemřelé sousedce. Kočička je stará, nekastrovaná, a s naší smečkou nekompatibilní. Když jsme se pokoušeli "kočku venkovní" spřátelit se smečkou domácí, byla z toho velká mela a hromada chlupů. Proto kočka venkovní bydlí na dvorku a zahrádce, a v noci ve sklepě, kudy vedou trubky topení. Kočky jsou svébytná stvoření, a do svých vztahů si od lidí nedají mluvit. únor 12, 2021 09:50
... : polárka
mamc. to neni tak jiste. Ja mam kocoura se stejnym osudem jako je Krystof. krasneho siamaka, ktery byl ale neudatelny.Podminkou k neho ziskani bylo, ze musi byt jen jedine zvire v domacnosti. v domacnosti nesmi byt male deti a je zvykly jenom na jednoho majitele, I v utulku byl ve vlastni mistnosti od ostatnich kocek. Vystraseny k smrti proletel kolem mne kdyz mi ho privezli a nevidelA jsem ho asi tri dny,
Dneska je to nejvetsi mazel na svete., ale jeno0m se mmnou. Ostatni lidi nechce a utika pred nimi. Bylo mu pet let kdyz jsem ho dostala. Takze kdo vi, jakym zivotem si prosel.... únor 12, 2021 19:49
... : mila1
Já jsem byla vždycky spíš milovník psů a kočky jsem tolerovala jen na zahradě. Ovšem asi před devíti lety mi přítel přinesl domů černé kotě - puberťáka - které tak trochu tyranizovalo jeho maminku. Prostě jak to kočičí puberťáci dělávají - číhalo na ní za dveřmi, skákalo jí na nohy, shazovalo jí brýle ze stolu a tak. Takže šla na zkoušku ke mne. Dopředu jsem řekla, že pokud bude zlobit, doma ji mít nebudu a bude bydlet v kotelně. Ovšem jakoby to tušila, začala sekat dobrotu. Sice mi s oblibou spávala na klávesnici nebo občas shazovala věci z poličky, ale dalo se to s ní vydržet. Byla to černá kočka a neuvěřitelně šikovná. Uměla otvírat dveře - skočila na kliku a tak dlouho na ní visela, až se klika pohnula a dveře se otevřely. No z toho důvodu mám všude místo klik koule... Asi za rok mi k téhle potvůrce přibylo další zachráněné kotě, tentokrát mourovaté. Její maminka vyhodnotila, že to je nedochůdče, popadla její vyvinutější sestřičku a nechala tohle kotě napospas osudu v jedné stáji, kam dcera chodila na koně. No takže mi kotě přinesla domů. Tohle kotě jsme vlastoručně "odkojily" flaštičkou s dudlíkem, zezačátku každé tři hodiny, pak mu masírovaly bříško, aby se vykakalo. Černá kočka na tohohle vetřelce nejdřív koukala podezíravě, pak ho vzala na milost a naučilo ho, teda ji - taky to je kočička, všechno potřebné. Pak přibyl do naší domácnosti labrador. Trvalo víc než půl roku, než kočky zjistily, že je to neškodné nemotorné zvíře, na které stačí zasyčet a ono vycouvá. A začali se všichni tři kamarádit. Hlavně černá kočka, ta ho přímo milovala. Až tak moc, že jednoho rána jsme ji našli studenou na jeho pelíšku, asi jí zradilo srdíčko, odešla ve spánku a pes se ani neprobudil. Takže momentálně mám jednu mouratou kočku a labradora a prostě si už nedokážu představit, že bych žila bez zvířátek.
únor 14, 2021 09:15
|