Že kočka je šelma, a šelma docela dost dravá, to jistě nemusím zdůrazňovat. Všem je známo, že k nim příroda byla štědrá, a proto patří i k úspěšným lovcům. Tiše našlapují a kořist nemá sebemenší potuchy, že jí odklepávají poslední vteřiny života. I ti naši domácí mazlíčkové jsou stále šelmy, i když většinou nic nechytají, snad jen to hozené klubíčko. Zajímavější proto bude podívat se na ty divoké.
Ze všech možných tak obdivuhodných ras mne zaujaly tři – ať je to kočka cejlonská, žijící převážně na stromech, kočka rybářská, které především voda slouží jako hlavní loviště pro zdroj potravy, ale nejvíce mne zaujala kočka černonohá, jejímž domovem je vpodstatě celá Afrika – od Jihoafrické republiky po Botswanu a Namibii.
Tato celkem malá šelmička i v dospělosti vypadá jako mazlivé a rozkošné koťátko, však také jsou - ta černonohá i cejlonská - nejmenšími kočkami. Ovšem – tady zdání velice klame. Obě patří mezi neohrožené, nebojácné, vskutku dravé a neúprosné lovce. Vyhlédnutá kořist nemá žádnou šanci. Kočka černonohá je například schopná svou kořist stopovat celou noc a během noční výpravy za kořistí zvládne urazit až třicet kilometrů. A ta jí nakonec neunikne a lov je úspěšný.
Ta výše zmíněná kočka cejlonská, ta vyhledává svou kořist především ve vegetaci, jejím lovištěm jsou pouště, polopouště a savany. Nejrozšířenější je v oblasti pouště Kalahari. Je odolná a přizpůsobivá. Obejde se i delší čas bez vody. Potřebné tekutiny získává z kořisti, kterou uloví. Její jídelní lístek se skládá z ještěrek, pískomilů a pozemních veverek, ale nepohrdne ani mršinou.
Nejšikovnější zabiják na světě vypadá jako nejsladší koťátko ...
Kočka černonohá dorůstá v dospělosti do délky okolo 35 centimetrů, takže i přes svůj pokročilý věk může stále připomínat kotě. Oproti tomu je to ale jedná z nejsmrtelnějších kočkovitých šelem. Velkým zážitkem je, máte-li šanci pozorovat kočky při lovu. Takový černonohý kocour uloví i pouštního zajíce, který bývá častokrát větší než sám lovec.
Domorodci je nazývají „tygři z termitiště“, protože často vyhledávají úkryt v opuštěných termitištích i opuštěných norách po králících. Tyto krásné a dravé kočky mají velmi drsný život - dospějí již před druhým rokem života. V podzemním doupěti samička porodí maximálně dvě koťata, která rychle dorůstají, a co nejdříve se snaží sama živit. Poušť je pro ně nemilosrdná.
Pokud ovšem k nim je osud příznivý, mohou se kočky černonohé dožít až patnácti let. Ale to se povede jen málokterým…
-doktor-
Jak jí stříháš drápky? To se nechá? Já kočku jenom občas hlídám snaše, ale teď mám novou sedačku a je to peklo. Je to ničitelka. Stačí jen, když se na ní protáhne a už zanechává drápky stopu. Mrzí mě sedačka a zase vím, že potřebují občas pohlídat. My měli doma vždycky fůru koček. Jenže to byly kočky venkovní a doma byly vděčné, že mohou někde spinkat, mazlit se a dělat nám radost.
