Doporučuji vám zavést rituály i do intimního života. Ony tři polibky denně pro zdraví (ráno na odchodnou, další po návratu z práce a ten zcela poslední do příjemného usínání), jsou velkým poutem, a jakékoli jejich vysazení chybí. 

     Irena, moje kamarádka, má rodinný rituál s ručníkem. Byla jsem u ní na návštěvě a těsně před mým odchodem přišel Petr z práce. Chvíli jsme se všichni běžně bavili, on se mezitím převlékl do domácího a jen tak během řeči poznamenal, že ten modrý ručník dal už do špinavého prádla. Irena se okamžitě pousmála. Když jsem se pak v předsíni oblékala a obouvala, tak mi šeptem vysvětlila onen jinotaj: v době, kdy ještě bydleli u rodičů, si pochopitelně museli dávat pozor na pusu. Jednou, když měli výjimečně byt sami pro sebe, tak v jejich lásky hrátkách figuroval i modrý ručník. Druhý den Petr při večeři, před všemi zúčastněnými, něco prohodil o modrém ručníku. Irena okamžitě věděla, oč se jedná... Tak postupem času vznikl domluvený rituál, který znají jen oni dva – jakákoliv zmínka o modrém ručníku znamená touhu po milování... A teď si představte, že se o tom mohou bavit kdekoli a před kýmkoli. Vznikají prý neskutečně vtipné situace, kterými se spolu báječně baví. Ale výhradně a jen oni dva.

     Terezka, dívka od vedle, vymyslela zas jinou tajuplnou příjemnost. Její přítel chodí do práce kolem plakátovací stěny. Jednou mu poslala SMS, ať se, až půjde domů, podívá na určitý plakát. V jednom rohu tam měl drobným písmem vzkaz. A tak si od té doby tímhle způsobem občas vzájemně dopisují. I on si našel své veřejné tajné místo, kam zase jí napíše vzkaz. Je to milé, je to jen jejich. A něco jiného než obyčejné sms – takovémalé pohlazení cestou domů… zase něco hezkého, co spojuje jen je dva.

     Stejně tak může být rituálem i vybraný klíček. V jednom bytečku, kde občas spolu na sladkou chvíli byli „oni dva“, visela na stěně sbírka různých starých klíčů. Byly všech velikostí, stáří, tvarů. Od klíčů jak od městských bran až po půvabné miniklíčky. Výsledným ceremoniálem téhle dvojice byl vybraný klíček, který byl na odchodnou položen na polštář… Někdy se polštář pod klíčem prohýbal, jindy se tam choulil klíček od poštovní schránky...      Vymyslet si tajemnou náznakovou řeč, kterou můžete spolu přede všemi komunikovat, aniž by vám kdokoli jiný rozuměl, je něco podobného, jako ono dětské „maramara miri poroviridaralara, žere murusirim doromuru.....“ Pamatujte, že i dospělí si mají hrát!