NELZE ODOLAT....  Jo, začetla jsem se do jedné přepychové knížečky vtipů. A protože jsem člověk veskrze přející, několik z nich vám sem přepíšu. A - budete-li i vy něco podobného znát, připište, dejte taky vědět, ať se máme proč smát :-))) - No ne, ono se mi to dokonce i rýmuje :-)))

Umírá Kohn. A nechce si nechat přivolat rabína, ale chce, aby k němu přišel předseda místního výboru KSČ. Ten přijde a ptá se: "Co byste rád, pane Kohn?"
"Věděj, předsedo, já chci vstoupit do tý jejich partaje."
"Co to slyším, pane Kohn? Nabízeli jsme Vám vstup, jakmile jste se vrátil z koncentráku, odmítl jste. Když jsme pověsili Slánského, tak jste proti nám hodně vystupoval. A teď chcete k nám vstoupit? Co Vás k tomu vede?"
"Věděj," odpovídá Kohn, "já si řikám, když už má někdo umřít, ať je to komunista."

"Poslechnou, Rabbenseiffner, co jsou tak smutnej?"
"Ale, syn se mi žení, a moc nemám radost z toho, koho si bere."
"Vážně? A jak se jmenuje nevěsta?"
"No právě... Štefan."
"Maj pravdu, Rabbenseiffner, to není zrovna židovský jméno."

"Kohn, nic ve zlým. Já jim to přeju, ale když už se milujou s manželkou, radši si zatáhnou závěsy. Včera jich sledovala prakticky celá ulice."
"Tak to viděj, Roubíček. Takhle vznikají drby. Já včera vůbec nebyl doma!"

Nastal soudný den. Bůh přehlíží zástupy lidí a říká:
"Vítejte v Nebi. Ženy poprosím, ať jdou se svatým Petrem a muži tady vytvoří dvě řady. Do první řady se postaví ti, kteří vládli svým ženám na zemi a do druhé ti, kteří byli pod pantoflem."
Nastane mumraj, ale nakonec jsou ženy pryč a muži jsou rozestavění do dvou řad. Fronta těch pod pantoflem je dlouhá 100 mil. Ve druhé frontě stojí jen jeden muž. Bůh se rozhněvá a říká:
"Měli byste se stydět, stvořil jste vás ke svému obrazu a vy jste se všichni nechali ovládat svými družkami. Pohleďte na jediného z mých synů, který zde může stát s hrdostí."
Otočí se k muži a říká: "Řekni jim, můj synu, jak jsi dosáhl toho, že ses mohl postavit jako jediný do této řady?"
Muž odpoví: "Já nevím, žena mi řekla, ať si sem stoupnu."

Sára přišla za Roubíčkem.
"Ty, Roubíček, co kdybych si nechala plastickou operací zvětšit prsa?"
Roubíčka ten návrh očividně zaujal: "To by nebylo špatné, Sára. A kolik stojí taková operace?".
"50 000". "
" Aha, tak víš co Sára? Na žádnou operaci nepůjdeš, ale každý den si budeš třít prsa toaletním papírem!"
"Třít prsa toaletním papírem? A to myslíš že bude fungovat?"
" Zcela jistě Sára! Jen se podívej, co ti to za ta léta udělalo s p*delí!"

Do domu vedle početné katolické rodiny se nastěhoval Žid. Každý pátek, v den tradičního katolického půstu, když katolíci žvýkali svou neochucenou rybu, Žid griloval na zahradě hovězí steaky. Vůně masa katolické sousedy dráždila. Rozhodli se proto, že Žida obrátí na katolickou víru. Po delším přemlouvání ho vzali k faráři, aby ho pokřtil. Farář Žida pokropil svěcenou vodou se slovy: "Narodil se jako Žid, byl vychovaný jako Žid a tímto je z něj katolík."
Přišel další pátek a katolíci nemohou věřit svým očím. Žid opět griluje. Po chvíli, co svého souseda pozorují, vidí, jak bere svěcenou vodu a kropí steak: "Narodila se jako kráva, vyrostla jako kráva a tímto je z ní ryba."

a jeden super na konec:

Moshe byl celkem úspěšný ve své kariéře, ale jak stárnul, trpěl stále strašlivějšími bolestmi hlavy. Nezbylo mu než vyhledat lékařskou pomoc. Chodil od jednoho specialisty ke druhému, až narazil na lékaře, který uměl vyřešit jeho problém:
„Dobrou zprávou je, že umím vyléčit vaše bolesti hlavy. Špatnou zprávou je to, že bude nutná kastrace. Je to velmi vzácné, ale vaše varlata tlačí na konec vaší páteře. Tlak způsobuje ty strašné bolesti hlavy. Jediným způsobem, jak zmírnit tlak, je odstranit varlata."
Moshe byl v šoku a depresi. Přemýšlel, jestli stojí za to žít. Posléze se rozhodl, že nemá jinou možnost, než jít pod nůž.
Při odchodu z nemocnice ho poprvé nebolela hlava. Cítil se krásně. Když kráčel Golders Green High Street, uvědomil si, že by mohl začít nový život. Jak procházel kolem obchodu s oděvy, řekl si:
„To je to, co potřebuji - nový oblek“, a vstoupil do obchodu.
„Chtěl bych nový oblek,“ řekl prodavači.
Prodavač se na něj krátce podíval: „Koukám, velikost 44, prodloužená délka.“
Moshe se zasmál: „To je pravda, jak to víte?“
„Je to moje práce.“
Moshe vyzkoušel oblek, padl mu dokonale. Když Moshe obdivoval sám sebe v zrcadle, řekl prodavač:
„Co novou košili?“
Moshe se zamyslel a pak řekl: „Klidně.“
Prodavač ho prohlédl: „Koukám, rukáv 34 a krk 16½.“
Moshe překvapen: „Přesně tak, jak to víte?“
„Je to moje práce.“
Moshe vyzkoušel košili a opět padla dokonale. Když si Moshe upravoval límec v zrcadle, navrhl prodavač:
„A co nové boty?“
Moshe bez váhání: „Jistě.“
Prodavač se mu podíval na nohy a řekl: „Koukám, velikost 9½E.“
Moshe ohromen: „Přesně tak, jak to víte?“
„Je to moje práce.“
Moshe vyzkoušel boty a zase perfektně padly. Jak se Moshe procházel po obchodu a zeptal se prodavač:
„A co nový klobouk?“
Už bez váhání Moshe řekl: "Zajisté."
Prodavač se mu podíval na hlavu a řekl: „Koukám, 7 5/8“.
Moshe nevěřícně: „Přesně tak, jak to víte?“
„Je to moje práce.“
Kloubouk padl dokonale. Moshe se cítil skvěle.
„Co takhle nějaké nové spodní prádlo?“
Moshe se zamyslel a řekl: „Tak ano.“
Prodavač poodstoupil, podíval se Moshemu na pas a řekl: „Koukám, velikost 36.“
Moshe se zasmál: „Ne, tentokrát se mýlíte. Já nosím velikost 34 od té doby co mi bylo 18.“
Obchodník zavrtěl hlavou: „Nemůžete mít velikost 34. Tlačilo by vám to varlata na páteř a pekelně by vás bolela hlava.“