Tentokrát vás nebudu navigovat na stránku "Rozluštění", protože já to nevím :-)). Tudíž, pokud to víte vy, napište výsledek hrdě do komentářů. Já mám totiž od ranného mládí "matematický hluch". I když je to k nevíře, tak jsem odmaturovala - a z matiky jsem měla dokonce dvojku - což považuji za tehdejší totální vzepětí všech tří mých matematických buněk, které okamžikem předání maturitního vysvědčení odešly k předkům.
Říkám si: někdo má buňky být lékařem, jiný včelařem, někdo je malířem pokojů, druhý maluje obrazy. Já jsem vždy nesnášela jakákoliv čísla: vzpomínám, jak (v dějepisu) se založil - někdy někde - nějaký triumvirát. Než jsem zvládla pochopit, kdo, s kým a proč, než jsem si trošku zafixovala ten absolutně zbytečný letopočet, tak se pánové pohádali, případně povraždili a bylo po triumvirátu... A že jich bylo.
Stejně jako letopočty, které obsahoval marxismus-leninismus. Naštěstí byl tento předmět spojen napůl s filozofií, takže jsem si zvládla vypočítat, že kule z ML plus výborná z fily, dá dohromady dobrou a bude to za mnou :-).
Jéje, teď si vzpomínám, jak jsem tu poslední zkoušku tenkrát (na FAMU) dělala. Měla jsem tříletou Lenku. Ráno jsem dceři sdělila, že půjde s maminkou do Prahy, že pojedeme tramvají, do velikého domu, kde bude v jednom pokoji sedět pán, se kterým si maminka promluví... "A tuhle máš knížku, ty si tam sedneš do kouta a budeš si číst (obrázky) a budeš zticha. No, a když maminka nic povídat nebude, tak jí ten pán napíše něco ošklivého do téhle knížky a maminka pak skočí z mostu do Vltavy. A dělej, už musíme spěchat!" (uznávám, byla jsem fakt hnusná matka!)
Všechno dopadalo jak mělo, profesorovi nevadilo, že jsem si vzala s sebou "společnici", dokonce jí věnoval lízátko. Pak si ode mne vzal index, napsal datum a položil mi otázku. Jupíí, byl moc hodnej, protože to bylo jen z té filozofie. Ještě si vzpomínám, že to bylo něco z gnozeologie. V duchu jsem zajásala, a už si to tak v duchu dávala dohromady...
Když v tom se z kouta ozval nesmírně zoufalej pláč a nářek: "Ma-min-ka mi umžeeee..." Kantor se vyděsil, já zas honem k Lenduli a říkala jí, že je všechno v pořádku, že to umím..
Když jsem mu tedy vysvětlila, proč ten pláč, tak mne děsně seřval, že tohle se fakt nedělá, že on přeci ví, že já to umím, tak proč tohle a ať koukám vypadnout! Podepsal index, Lence strčil ještě jedno lízátko a odešel. V indexu se skvělo za jedna... (On pochopitelně nevěděl, že stejně jako zvládám milovanou filozofii, tak jsem nikdy neotevřela skripta se všemi těmi sjezdy a kvanty všechmožných dat...)
A teď ten slíbený úkol pro vás:
pro mě matematicky prostě uvažující je to jen jinak poskládané, všechno je v pořádku, počty sedí - zkus si představit, jak žluté čtverečky z horního obrázku přesuneš z pozice na misionáře:-) do pozice z dolního obrázku, pak logicky nahoru musíš přesunout červený trojúhleník, protože tam vznikne na něj delší plocha, a tmavě zelený zapadne vedle žlutého - díra nemůže nevzniknout, protože barevné trojúhelníky do sebe nezapadnou tak, aby tvořily kompaktní trojúhelník stejného tvaru a velikosti jako na obrázku nahoře
Nebo díra nevznikne, pak vzniklý útvar nebude mít stejný tvar a velikost jako trojúhelník na horním obrázku.
a až matematici najdou příslušnou větu, podle které výše nakreslené platí, nebo která to vyvrací, takže to prostě není možné!, tak máte povolení se smát a já povolení se vymluvit na náročný večer :-)
). Fór je v tom, že ten celkovej vobrazec poskládanej z malejch barevnejch vobrazců (včetně prázdnýho čtverečku neboli díry) nejni ani v jednom případě trojúhelník. Aby tomu tak bylo, musely by si bejt malý pravoúhlý trojúhelníky (červenej a tmavozelenej) "podobný", tj. mít stejnej poměr odvěsen (zároveň by pak byly podobný celkovýmu trojúhelníku, kterej by v takovým případě skutečně trojúhelníkem byl a měl by opět stejnej poměr odvěsen).
Protože tomu tak není (2:5 nerovná se 3:8 nerovná se 5:13), máme na vobou obrázcích čtyřúhelník, kdy čtvrtej vrchol je vždycky v levým horním rohu žlutýho vobrazce. V horním případě je ten vrchol trochu pod domnělou přeponou domnělýho hlavního trojúhelníka, ve spodním případě navopak trošičku nad ní. (Kdo to neumí spočítat, nebo vodvodit, přiloží si k tý rádobypřeponě pravítko nebo vokraj papíru a uvidí to hned
). No a rozdíl plochy spodního a horního čtyřúhelníka je ten jeden záhadnej čtvereček, neboli "díra". 
(táto, promiň, ale snad ses s tím za ty roky smířil:-))
