Zavolala jsem Puntíkovanou, abych se zeptala, jak to je s tím jejím slavným připojením. Prý asi od patnáctého... No, tak jsem ji alespoň informovala, že tu byla po ní poptávka, že je teskno po jejích vejšplechtech, básničkách či návodech na řešení manželských sporů. Celá se zapýřila (viděla jsem to svým duševním zrakem) a pak mi od syna poslala po ICQ následující povídání:
V neděli jsem zaskakovala za kamarádku v Národní galerii (prodávala jsem vstupenky) - a právě proto, že byla neděle, autobusy jezdily mizerně a ten můj mi jel až ve 20,10. Tak jsem se domluvila s manželem, že pojedu spojem o hodinu dřív a on pro mne přijede do Štexonu autem. Jak tak podupávám na stanici a čekám na bus, přisunul se ke mně (dost společensky unavený) kamarád Honzík - a tak jsme se dali do řeči a já mu pak nabídla, aby nečekal na autobus až do osmi a jel se mnou v sedm a že ho můj muž vezme do Třebenic, kde má chatu (Honzík - my tam máme byt).
No a tak - čekajíce na ten bus - jsme si povídali. A on mi mj. řekl, ŽE CHODÍ PRAVIDELNĚ NA KUDLANKU A ŽE - A TEĎ POZOR!!!!!!! HLAVNĚ KVŮLI M Ý M P Ř Í S P Ě V K Ů M. A že se s manželkou Blankou navzájem upozorňují na - cituji: "zvlášť vydařené perly". A že se jednou dokonce pokusil recitovat v hospodě u Taterů mé básně - ale byl tam takovej řev, že to nikdo neslyšel.
Mé zamindrákované autorské srdce pookřálo. Co sem píšu, tak upozorňuju všechny kamarádky a příbuzné na to, že ZROVNA DNESKA!!! mám na Kudlance článek, či báseň - ale když se jich po čase zeptám, zda to četli, tak řeknou, že na to buď zapomněli, nebo že nebyl čas. Ty vzdálenější z dosahu řeknou na rovinu, že je takový hovadiny nezajímají.
Mezi námi - já se nedivím, že naši nejslavnější spisovatelé a básníci jednotně pochcípali hlady. A proslavili se až po smrti. Aby taky ne, když ani těm nejmilovanějším a nejbližším nestáli za přečtení. Má vlastní matka kdysi prohlásila, že mé básně jsou plytké a nemají ducha. Víceméně jsem se s tím smířila a živim se proto poctivou prací.
Pietně jsme pak s Honzíkem probrali ty nejpovedenější příhody a zavzpomínali na Alíčka a jeho slavný milostný akt, který vešel do dějin obce. Takže Honzíku, jestli to čteš, tak tě zdravím a zvu tě na panáčka - nebo aspoň na kafe. A Blanku vem s sebou - člověk si musí své čtenáře hýčkat... Doma totiž není nikdo prorokem.
Alena Puntík
A stojíš mi za přečtení vždycky.
Jenom teď už téměř chrním, tak tu upřímnou chválu dopíšu zítra.
O tom slavném milostném aktu jakéhosi pana Alíčka se někde dočtu ?
Zatím dobrou
Daní, moc ji pozdravuj a vyřiď jí, že podle mě je to ta nejlepší česká autorka!
Ahoj Alenko a piš
Nevíte někdo, podle jakého klíče by se nechaly vyhledat všechny Aleniny příspěvky na Kudle? Že bych si to vytiskla ve vlastním nákladu :-) a četla si to, až budu mít v duši splín.
A ty mi teď, kdy už mi čundr nehrozí, otevřeš oči :-)
Černá a Kybača mě provázely celý dětstvím, zpívala jsem je statečně a hlasitě při každém kolektivním hlaholení v autobusu na hory. Až jako dospělá jsem zjistila, že Černá a Kybača - ovečky zatačáj nejsou dvě ovce jménem Černá a Kybača, co zabočujou, ale že to je Černooký bača, ovečky zatáča..
Jak říkám, naděje umírá poslední.
cely to je http://www.stechovice.info/pages/osada Ztracenka.htm
