HRNÍČKY, NEJEN NA DUŠIČKY - III. |
Čtvrtek, 09 duben 2009 | |
Jsou chvíle v životě lidském, kdy člověk neví jak dál. Je mu úzko a má pocit, že prožívá ty nejhorší chvíle ze všech lidí, kteří na Zemi jsou. A jsou "berličky", která nám pomáhají tyhle chvíle zahnat. Mám ráda hrníčky, nemám je sice už kam dávat, ale z každé dovolené nějaký přivezu. Když ho dostanu jako dárek, mívám obrovskou radost.
Třebas na kafe mám teď čtyři, ty spravedlivě střídám. A je to s nimi jako s pejsky - jsou mi bližší ty normální hrnky, vlastně voříšci mezi cibuláky.
Pak mi hlavou bleskne: "Na co já si stěžuji? Jsem tu, mezi lidmi, které mám ráda." Tenhle hrníček je moje memento. Připomínka, že nemám brečet nad svým osudem, ale když už brečet mám, tak pro ty, co už plakat nemohou... Osm dlouhých roků už uteklo od tragického jedenáctého září. Dost dlouhá doba na to, aby člověk zapomněl.
Ale jsou události, na které se zapomenout nedá.
Pavla - Ainny
Komentáře
Trochu smutné, ale hezké : Jaanaa
To je opravdu memento, člověk si uvědomí, jak může jeden okamžik změnit osudy tolika lidí.
I když už uplynulo osm let - jak to rychle utíká! - tak tohle se opravdu zapomenout nedá. duben 10, 2009 07:25
Pěkné, ale smutné... : Vodoměrka
...ale hrníček je krásný a určitě se z něho moc dobře pije... a když je navíc od Daniely, tak to musí být zatraceně poznat... to je darovaný s láskou a velkým otevřeným srdcem a to už musí být někde znát
duben 10, 2009 09:35
Dodnes si pamatuju, : Ivule
jaký to bylo,když dvojčata spadla...Jela jsem tenkrát z práce domů a začali to povídat v rádiu,co měl řidič v autobuse zapnutý...koukali jsme na sebe a říkali si,co je to za blbou rozhlasovou hru...
spousta osudů se za tu dobu změnila..i můj a jsem tomu moc ráda... duben 10, 2009 21:43
|