Nedávno dostala dcera chuť na švestkovou buchtu z kynutého těsta. Slíbila jsem, že jí ji upeču, proto si s manželem pořídili všechny potřebné suroviny - hlavně kvasnice a mražené švestky. Po návratu z práce jsem byla unavená a ještě jsem musela udělat přiznání k DPH. Proto jsem řekla, že buchta se odkládá na další den. Dcera se však s manželem rozhodla, že si tu buchtu upečou sami a nebudou čekat do druhého dne, až ji upeču já.Pustili se do toho s nadšením. Našli si můj lístek s receptem, který samozřejmě neobsahoval technologický postup, ale jen potřebné suroviny. Po chvíli mě volali, ať jim poradím. Přijdu do kuchyně, v mouce měli rozdrobené kvasnice a nevěděli, co dál. Tak jsem jim řekla, že kvasnice nepatří do mouky nadrobit, ale že si musejí vyrobit kvásek, tzn. rozpustit kvasnice ve vlažném mléce a chvíli je nechat kynout. I vysbírala dcera kvasnice z mouky, aby je dala do mléka. Dále jsem jim řekla, že rostlinný tuk musejí rozpustit na mírném ohni. Po těchto radách mě propustili z kuchyně, aby mě za chvíli znovu zavolali.
Při mé druhé "konzultaci" jsem viděla, že kvasnice v mléce vůbec nekynou, protože asi měli moc horké mléko a kvasnice tím zabili. V míse s moukou a cukrem měli hromadu hrudek, neboť nalili rozpuštěný rostlinný tuk do mouky s cukrem a nepočkali, až tam přidají mléko s kváskem a vejce, ale začali zpracovávat těsto jen z mouky a tuku. Když jsem to viděla, řekla jsem jim, že je to na vyhození, že ta buchta nevykyne.
Vyhodit to nechtěli, nalili mléko s nekynoucíma kvasnicema do těsta a zamíchali to. Vzniklo těsto plné hrudek. Doporučila jsem jim, ať si na to vezmou elektrický hnětač, třeba ty hrudky rozbije. Nerozbil. Proto na to vzali šlehací metly a dost dlouho to šlehali. Mírně to pomohlo, ale hrudky tam byly stále. To už to chtěli dát péct. Říkala jsem si, že to nemůže vykynout, proto jsem jim do toho nasypala prášek do pečiva a nechala je ještě chvíli šlehat.
Nalili hrudkovaté těsto na plech a pokladli švestkama. Nakonec vyrobili posýpku, na kterou jsem jim nachystala suroviny. Při výrobě posýpky se mě zeptali, kdy mají na buchtu nasypat posýpku. Jestli, až to bude hotové. Já na to, že ano, až to bude hotové a myslela jsem, až bude buchta pokladená švestkama.
Za chvíli přijdu do kuchyně a vidím, že posýpka je nachystaná, ale buchta se peče bez ní. Tak jsem jim řekla, že jsou vadní, když pečou buchtu bez posýpky. Dozvěděla jsem se, že jsem řekla, že se tím sype buchta až je hotová…
Tak nevím, kde vzali pocit, že jim posypávám buchtu syrovou moukou s tukem a cukrem. Vždyť tu buchtu peču často a musejí vidět, že i ta posýpka je upečená. No tak vyndali buchtu z trouby a dodatečně posypali a upekli. Celou dobu jsem si říkala, že to bude strašná buchta.
Hádejte, jak ta buchta dopadla!
Buchta se podařila, byla výborná a ty hrudky v buchtě se úplně ztratily.
Nechápu, jak je možné, že ta buchta byla tak skvělá.
EVA
Takže já bych tak příkrá v hodnocení buchty nebyla a dcery už vůbec ne. Především nevíme, kolik dceři bylo let, o dalších možných okolnostech ani nemluvě. Příběh mi přijde fajn.
Ale to se stává běžně v rodinách, kde matka nepustí děti do kuchyně. Buď aby neudělaly nepořádek, nebo "aby se jenom učili", že matka sama všechno zvládne.
Budiž dceři přiznána odvaha, že se bez znalosti technologií pustila do kynutého těsta. Ale zase na druhou stranu - internet je plný blbuvzdorných návodů i videí, "jak se na lopatu sedá", takže se mohla napřed poučit.
Jinak je to přesně tak, jak píšeš. Mě máma taky do kuchyně nepustila, a proto jsem, když jsem se vdávala, uměla uvařit akorát tak řízky a polívku z pytlíku.
Napsáno to je hezky, ale pokud to není vymyšlené, tak dcera a manžel dcery mají IQ houpacího koně.
Jenže láska hory přenáší, takže si s se svym drahym udělali nádhernou chvilku v kuchyni, tedy při "tvorbě buchty". Musela to bejt fakt nádherná zábava - a ejhle, výsledek nakonec byl fajn. Myslím, že na to obě rodiny vzpomínají se smíchem a kdo ví, třeba se ta mladá díky úspěchu a lásce naučí i něco víc ...
Mj. Mám kamarádku, která do kuchyně vlezla (tedy, aby něco zhotovila) až když ovdověla. Předtím jedla doma, pak v práci a po restauracích a nakonec si vzala za muže úžasného kuchtíka domácího, který ji ke sporáku nepustil.
