Co si myslíte o vysokých holkách?? Já mám od čtrnácti 175 cm a dost jsem si svoje mládí a hlavně pubertu protrpěla. Menší kamarádky byly vždycky víc v kurzu. Ony byly tak roztomilé, tak drobné, tak vzbuzující potřebnou ochranu… Jenže - když máte víc než pár centimetrů navíc, ale zhubnout je nemůžete, musíte se s tím prostě smířit. Být vysokou holkou nebyl žádný med. Jednoduše holka, co může šacovat eroplány, hrombidlo, žirafa, telegrafní tyč.
Dnes bych s touhle výškou byla „taková běžná“. Ale ono to nejspíš trápí i současnou generaci, protože teď zas nejsou výjimkou dívky nad 180 či nad 190 cm.
Tohle je pár věcí, které takovou víc než narostlou holku znevýhodňují:
1. Na
podpatky můžete rovnou zapomenout. Pokud ovšem nechcete imitovat člověka na
chůdách.
2. Většina kluků je menších, než jste vy. Pokud si tedy hledáte někoho "adekvátního", výběr máte dost zúžený.
3. Odjakživa se hrbíte. Toužíte alespoň někdy nevyčnívat z davu.
4. Nikdy si nemůžete stoupnout do předních řad, aniž by vás někdo nenapomínal, že přes vás nevidí.
5. Připadáte si jako zvětšenina svých vlastních kamarádek.
6. Pořád vás někdo vyzývá k tomu, abyste mu podali něco, na co sám nedosáhne.
7. Vtipu "Haló, jak je tam nahoře?" se nemůžete zasmát ani ze zoufalství.
8. Ve většině kalhot vypadáte, jako když honíte velkou vodu.
9. Všichni se vás ptají, jestli neděláte modelku nebo alespoň nehrajete basketbal. Na jinou profesi je vás asi moc. Nebo škoda.
10. Pořád se všude boucháte do hlavy a všude se cítíte stísněně.
11. Nikdy si při polibku s klukem nemůžete romanticky stoupnout na špičky.
12. Průměrně vysocí chlapi se vás bojí nebo vám závidí vaši výšku, takže vás obvykle nemají příliš v lásce, proto většinou skončíte s nějakým exotem.
Pokud je tu mezi vámi nějaká dlouhánka,
případně ještě navíc ne zrovna současná puberťačka,
tedy taková, co si něco podobného zažila,
napište!
d@niela
Mám krásné vzpomínky na děvčata jež mne převyšovaly i o půl hlavy.
Ona se ta vejška prolíná celym životem, protože vždycky kolem mne byli mužíci zvící max. 170 čísel. A já, s hlavou vztyčenou, chodící ajfelovka. Dodneška, když se v parku, kam mne vezme můj čokl, bavím s nějakým "pánem věkem ke mně", tak v nejlepším případě koukám rovně, ale většinou dolů...
