První knížka od Pavla Eisnera, kterou jsem četla, byl CHRÁM I TVRZ. A bylo to někdy v mých osmi létech. No, říkat „knížka“ o bichli, která má snad 10 cm na šířku, je dost nedoceněné, ale od té první doby ji občas prolistuji. Každý rok. A vždy tam něco úžasného najdu. Pokud někdo nevíte, kdo to byl: Eisner byl - mj. - jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal neuvěřitelné kvantum jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny.
MILUJETE ČEŠTINU? USMÍVÁTE SE, že se tak ptám.
Dobrá tedy. Ale buďte tak hodní a dovolte mi několik otázek. Kterou češtinu milujete? Svou? Přítelovu? Češtinu pana Roštlapila, který bydlí pod vámi? Jsou to češtiny různé; není na světě dvou lidí, aby stejně článkovali hlásky, aby měli stejný slovník a shodnou dikci.
A kdybyste nakrásně řekli, že milujete češtinu svou, jen tu svou vlastní, je to zas totéž: jako se od dob Libušiných nenarodily ve Vltavě dvě úplně shodné vlny, nepodaří se vám, abyste i jen dvakrát vyslovili s úplnou shodností jediné české slovo, jedinou českou hlásku.
A mění se – a to měrou, o níž se vám ani nezdá – váš slovník, vaše frazeologie, vaše dikce a veškerá vaše čeština. Nemluvě ani o tom, že i za jediný den mluvíte jinak se sluhou v úřadě a jinak se svým představeným, jinak se svým děckem a jinak s kolegou odborníkem.
Je tedy i ve vás čeština kolikerá. A od
slovanského osídlení zemí českých žilo už mnoho lidí, ale ani dva doposud
nemluvili češtinou dokonale shodnou.
Neboť: „Nejsou na světě
ani dva lidé,
aby mluvili týmž jazykem. Společný je mateřský jazyk asi tak, jako je společný
obzor; ale není dvou lidí se stejným obzorem, každý je středem svého vlastního
obzoru.
(P. Eisner: CHRÁM I TVRZ)
a teď malý úryvek, z náhodně otevřené stránky:
"Projděte si v duchu slova s náslovní slabikou ču-, jak výrazivá jsou do jednoho."
Například tato dvě slovesa - čumět a čučet - a dejme si otázku, zda jsou příbuzná. My laici bychom bez rozmyšlení řekli, že ano, ale odborníci to nepotvrzují.
V každém případě prý čučet původně znamenalo někde tiše a skrytě sedět nebo dřepět, což by mohlo souviset se slovenským čúčat a makedonským čuči, které znamenají sedět na bobku.
Pokud by tahle souvislost existovala, pak by čučet bylo staré indoevropské slovo z kořeně keu- - tzn.: ohnutý.
Čumět by
mohlo mít stejný původ, ale není prý vyloučená ani jeho souvislost se slovesem
čnět. Čumět je podle Slovníku spisovného jazyka českého: "dívat se
zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě, s údivem, hloupě; zevlovat, civět,
okounět, čučet" a také "nečinně, vyčkávavě postávat, pobývat".
Čučet pak slovník charakterizuje téměř totožnými slovy, takže jde o synonyma. Dalším skoro synonymem předchozích je ještě expresívnější čubrnět a pokud jde o sloveso čumákovat, slovník spíš zdůrazňuje nečinné postávání někde než hloupé či nechápavé koukání.
Do příbuzenstva čumění a čubrnění patří i další krásná česká slova jako čumák, čuměná, čumenda, čumil, očumovat …
Tak mne napadlo, kolik dalších slov - českých - , která začínají touto slabikou, vy znáte...
Prosím, napište je do komentářů...
Ahoj, d@niela
čupr holka. Politik Čunek. Čůrek vody.
Co je čunda?
Zajímavé ovšem je, že Pravidlech českého pravopisu z roku 2013 jsem našel pouze čufty a čuvače. Kde jsou další slova začínající ču- je mi záhadou. Přece nejsou všechna nespisovná.
Příklad: „Ta bába je hroznej čuchprd, kam se hnu, tam ji mám hned za zadkem.”
Tolik krásnejch slůvek, a když započítáme i to "neslušné", a přidáme nějaké jeho zdrobnělinky, které už budou znít o poznání lépe - jako např. čuránek (to maj malí klučíčci, např.), tak jich je tedy fakt HAFO.
čundr tu už je? a co čůza?
čučoriedka, čutora, ale to je slovenština
ok, těšte se na další
A co třeba ryze český slova, končící na "del"? Kdysi jsme právě to, jako muzikanti, vymejšleli mezi sebou na pódiu v tanečních, když mistr vykládal a my jsme se nudili. Myslim, že nejvyšší počet byl devět.
Je-li tu ještě nějakej další návrh, vrhněte!!!
Čumenda a od toho čumílek a čumilka. A ještě čuchat.
Do slovníku si přidávám čuramedána. Nádherný slovo. A přestávám přemýšlet o jakémkoliv ču.....
Bank, tank, ping-pong, ponk, gong, King-kong.....
"U kaňónu v jedný díře, kde to není zrovna fajn, žila dcéra vod havíře, zovala se Klenentajn ...".
Tak se dal do přebásnění a přitom ke svý hrůze zjistil, že čeština nemá ani jediný slovo, který by končilo na ...ajn.
Nebo někdo nějaký slovo ví?
Ale to fakt není český slovo.
Mě zase při slově kombajn napadne, nevim proč, uplně jinej písňovej verš, kterej v sobě kombajn vůbec nemá, ale je, aspoň podle mýho vkusu dokonalej:
"Jede traktor, je to Zetor, jede do hor orat brambor." Nádhera!
