Ano, pokračujeme dál... Jen pro připomenutí: jedna dívka, které bylo právě devětadvacet, a co měla už "něco za sebou, něco před sebou" se bláznivě zamilovala, za svým dosavadním životem udělala neohroženě tlustou čáru - a nehledíc na nebezpečí se vydala hledat štěstí na opačný konec světa - za vidinou svého pana úžasného, až do Austrálie...
- u k á z k a II. -
Před sebou jsem měla přes třicet hodin letu, které se vlekly neskutečně dlouho. Hlavou se mi honila pořád dokola jedna a tatáž otázka, a to jestli jsem ještě normální, nebo už jsem dočista přišla o rozum. S hlavou v dlaních jsem přemýšlela o životě, o své minulosti, sama sebe jsem se ptala, co jsem vlastně zač a kam se řítím. Na vrchol, nebo do propasti? Zavřela jsem oči a hlavou mi proběhnul celý můj dosavadní život, který jsem den před tím zabalila do dvou kufrů. 
Ani jsem nevnímala dění kolem sebe, někdejší vzrušení z dobrodružství, dálek a miliónů se najednou rozplynulo jako ranní mlha v prvních paprscích slunce.
Byla jsem tak zabraná sama do sebe, že jsem ani nevnímala dění v letadle. Nějaký pár vedle mě se sluchátky na uších mlčky sledoval dokument o tuleních, o dvě řady přede mnou se nějací Francouzi smáli tak hlasitě, že ostatní cestující včetně mě neslyšeli varování kapitána, že se blížíme do oblasti se zvýšenou turbulencí a že se máme připoutat.
Tak jsme zůstali nepřipoutaní, a když jsme se ocitli v oblasti se zvýšenou turbulencí, letadlo se propadlo o sto padesát metrů, já vyletěla ze sedačky a přistála na klíně nějakého Japonce, který právě dojídal nudle udon s černým vejcem, které se mu tím prudkým propadem vymrštily z tácu a přistály na hrudi nějakého obézního Američana, kterému v ten okamžik vypadl z ruky plastový hrnek s kávou, která se zase rozlila na nohy nějaké obstarožní Britky, která tak vykřikla, že se lekla i asijská letuška, která by se hned tak něčeho leknout neměla.
Jenže ona upustila konvičku s horkým čínským čajem, kterým opařila nějaké Holanďany, kteří jí začali ve své mateřštině nadávat, a to zřejmě velmi sprostě, protože v jeden okamžik byli rudí jako návnada při býčích zápasech. Pak se turbulence zklidnila, zklidnili se i holandští cestující a podávaly se další nudle, kterých se však nikdo z cestujících (až na toho amerického obézního) ze samého rozrušení ani nedotknul. Ani já jsem se nedotkla, a to ani ne tak z rozrušení jako spíš ze strachu, který mi v ten okamžik začal svírat útroby. Bála jsem se, že mě tam na druhém konci světa nebude nikdo čekat. Měla jsem strach, že si ze mě MILÝ jen vystřelil, strach, že se budu muset otočit na podpatku a vrátit se.
Krátce nato letadlo asijské společnosti s asijskou posádkou zahájilo proces klesání, nad našimi hlavami se rozsvítil světelný signál Připoutejte se, my (až na obézního Američana, na kterého byly i bezpečnostní pásy krátké) se připoutali a za několik desítek minut přistáli na letišti v Singapuru, snad nejmodernějším letišti světa vůbec - s vodopádem a masážními křesly, kde jsem přestoupila do jiného letadla, a od MILÉHO mě začalo dělit pouhých dvanáct hodin.
Dvanáct hodin a konečně si padneme do náruče...
Vypisujeme další soutěž
o tři knížky z nakladatelství Smart press
Jedná se o první díl trilogie JANY ABELSON TRŽILOVÉ "Vzpomínky obyčejné ženy - aneb hledání toho pravého ", humorných "memoárů" jedné běžné dívky dnešní doby. Dočtete se o její o snaze uplatnit se, o přehnaných ambicích i o hledání lásky a štěstí, o stesku a beznaději, a především o její schopnosti řešit životní problémy s humorem a optimismem.
Pro další ukázky a informace stačí si kliknout na níže uvedenou knížku... Přeju vám příjemné počtení a věřím, že následující otázky pro vás nebudou vůbec těžké :-)))
SOUTĚŽNÍ OTÁZKY a jeden úkol:
1) Ve které kapitole se píše o tom, že „Jsme jako rajčata. Někdo nás zasadí, rosteme a vyrosteme, chvilku jsme pevní, jak na těle, tak v kramflecích, pak ale změkneme, začneme zapáchat a jsme na vyhození.“?
2) Jak se jmenují její tři kamarádi z gymplu?
úkol: připište jednu anekdotu na téma manželství - láska - partnerství
UPOZORNĚNÍ:
Soutěž trvá do 31. 3. 2008.
Prosím, své odpovědi posílejte na adresu:
redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
Tak snad vyhraju
Rozhodně si počtete!
