Roku 2002, OSN vyhlásilo den 22. května, jako den pro biologickou diverzitu čili biologickou rozmanitost. Tento den nám má připomínat různorodost všech živých organismů na naší planetě Zemi. Běžnou srozumitelnou řečí je to Svátek všeho živého na planetě Zemi.
Biologickou rozmanitostí se rozumí pestrost genů, rostlinných a
živočišných druhů a ekosystémů, které tvoří život na planetě Zemi. Jenže jsme
stále svědky soustavného ubývání biodiverzity, což má závažné důsledky pro
přírodu i pro život lidí. Hlavními příčinami jsou změny, které zasahují
přírodní stanoviště.
Tyto změny souvisejí s intenzivním zemědělstvím, výstavbou, důlní činností, nadměrným využíváním lesů, oceánů, řek, jezer a půdy, příchodem cizích rostlinných a živočišných druhů, znečištěním a stále více také s celosvětovou změnou klimatu.
Lidstvo je samo součástí biologické rozmanitosti a bez ní by naše existence nebyla možná. Na tomto přírodním kapitálu závisí kvalita našeho života, hospodářská konkurenceschopnost, zaměstnanost i bezpečnost.
Biologická rozmanitost má zásadní význam pro „ekosystémové služby“, tj. služby, které poskytuje příroda: regulaci klimatu, vodu a vzduch, úrodnost půdy a produkci potravin, paliv, vláken a léčiv. Má zásadní význam pro zachování dlouhodobé životaschopnosti zemědělství a rybolovu a je základem řady průmyslových procesů a výroby nových léků.
Biodiverzitu utváří lidská činnost již od doby před více než 5 000 lety, kdy se rozšířilo zemědělství a chov zvířat. Zemědělská a průmyslová revoluce vedly k dramatickým a zrychlujícím se změnám ve využívání půdy, k intenzifikaci zemědělství, urbanizaci a opouštění půdy.
To pak vyvolalo vymizení řady postupů (např. tradičních zemědělských metod), které přispívaly k udržování vysoké biologické rozmanitosti v krajině. Vysoká spotřeba a produkce odpadu na obyvatele v Evropě znamená, že náš dopad na ekosystémy výrazně překračuje hranice našeho světadílu.
Životní styl Evropanů silně závisí na dovozu zdrojů a zboží z celého světa, což mnohdy motivuje k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů. To má zas za následek ubývání biodiverzity, které následně poškozuje zdroje přírodního kapitálu.
Evropa si už před dlouhými léty vytyčila cíl zastavit ubývání biodiverzity, tenkrát do roku 2010. Posouzení agentury EEA z poslední doby ukazují, že slušně řečeno - bez výrazného dodatečného politického úsilí dosáhneme tohoto síle jen stěží.
Jinak a méně politicky řečeno: nedosáhlo se nic, stále se jen plánuje, slibuje… A drancování, ničení, zneužívání – všechno to pokračuje dál…
Svět se pomalu mění v jedno obrovské smetiště, na kterém přežijí jen ti opravdu nejotrlejší.
d@niela
V šumavském potoce plném pstruhů, raků, ondater a rybího potěru v roce 1950, ve kterém jsem coby 6 letý hoch chytal pstruhy, při procházce v roce 2019 jsem potoce nezahlédl jedinou rybičku.
Před 35 lety v kanadských řekách táhly lososy po tisících. V řece jich bylo tolik že byli jede vedle druhého. Dnes je jich pár stovek.
V město kde jsem 20 let bydlel bylo populární v zimních měsících pozorováním bělohlavých orlů. Slétalo se jich ke třem tisícům. Minulou zimu jich napočítali 700.
Smutný příběh a bude hůře.
