Allenko bodnutí od vosy je skutečně nepříjemná záležitost. Já sama jsem na to alergická a tak trnu celé léto, která nešťastnice mě obdaří žihadlem.
Lucka zdědila tu alergii po mně a den před odletem do Skotska ji vosa bodla do nohy, museli jsme jet na pohotovost, kde dostala kalciovou injekci, léky na alergii a mast. Noha ji natekla až ke kotníku a s tím odlétala. Před chvílí mi napsala email. Pracjí s Honzíkem už 14. den v kuse, tak už toho mají dost, potřebovali by si odpočinout, ale je malinová sezona a tak volné dny nepadají v úvahu. Moc se mi po nich stýská, to víš nemám si s kým popovídat. Kluci toho nikdy moc nenamluví, občas mám pocit, že drží bobříka mlčení. To s Luckou povídáme neustále o všem možném a teď je doma stále ticho. To mi připomnělo naši zpáteční cestu z Brna, kdy jsme s Luckou seděli v kupé a s námi jedem odrostlý mládenec. My jsme neustále povídali a cesta domů nám neskutečně rychle utekla, když jsme se chystali vystoupit onen mladý muž se nás s úsměvem zeptal jestli existuje chvíle, kdy mlčíme. Obě jsme současně odpovědeli, že jistě a to, když spíme. Ta shodná odpověď ho opravdu pobavila. V sobotu jedeme s Belinkou a Robinkem do Říček v Orlických horách, uděláme si celodenní výlet, tak jenom doufám, že nebude takové neskutečné vedro. Dnes u nás byla opět bouřka a náš Robinek je hrozný strašpytel. Zalezl do koupelny a schoval se pod umývadlo. Chudinka, celý se třepal, tak jsem ho vzala do obýváku a spolu jsme si lehli na sedačku a hodinu jsem mu vysvětlovala, že vůbec o nic nejde, že je to normální, tak uvidím při přístí bouřce jak zareaguje. Jsem moc ráda, že je z Belinky taková milá fenečka a že Ti dělá radost. Oni tihle chlupáčci jsou velice bezprostřední a mají zvláštní smysl rozpoznat povahu lidí, těch kteří je mají rádi, no a ty druhé... a těm to také dají po svém najevo. Alenko měj se fajn a neber vosy do ruky.