Jit na zachod byl pro mne naprosty horor... napocitala jsem asi deset svabu a to jsem se opravdu nezdrzela ani minutu. Vody na umyti taky moc nebylo, skoro jsem litovala, ze jsme se dali s Mariem odradit takovou malickosti, jako plujicim exkrementem J. I pokoj jsme sdileli s nekolika svaby… Mam z nich strasnou hruzu a porad jsem si predstavovala, ze mi nejakej vleze do postele. Nemohla jsem strasne dlouho usnout. Kazde zasramoceni mne znovu vydesilo. Drzela jsem se Alaina za ruku i ve spani.

     Rano jsem byla  nevyspana, ale rada, ze uz je tahle noc za mnou. Po normalni tuniske snidani, sestavajici opet z tzv. bufetu, ktery byl primerene k cene hotelu velice chudy (na pultu s jidlem jsme nasli syr, varena vejce, pomerancovy dzus, jogurt a tunisky placaty chleb). Majitel hotelu, ktery se nam predstavil jako Jamel, si za nama prisel sednout a popovidat. Zajimalo ho, co tady delame, proc jsme tady a jak se nam tu libi...  Alain mu povedel svuj pribeh se skorpionem a Jamel zvaznel. Kdyz ale uslyšel, ze ho lecil Ben hadz Ali, tak se mu tvar zase rozjasnila. Vysvetlil nam, ze Ben Ali je svym umenim lecit a zachazet se skorpoiny povestny, a ze mel Alain opravdu stesti, ze ho jeho vnuk zavedl k nemu a ne do nemocnice. Alain se zeptal, co znamena slovo „hadz“ a Jamel odpovedel, ze je to titul pro muze, ktery navstivil Meccu, posvatne misto muslimu.

     Vzpomnela jsem si jeste na jednu zajiamvost o starem leciteli: "A jak to, ze pije alkohol, kdyz je muslim?" Jamel mi to vysvetlil (via Alain): "Zacal pit, kdyz byl velice mlady a nabozenstvi ho tehdy nezajimalo. Casem se stal opravdu vericim muslimem, ale prestat s pitim uz nedokazal. Lekar mu rekl, ze by to pro nej uz dneska bylo nebezpecne a tak i podle koranu je jeho piti ospraveditelne." Podekovali jsme Jamelovi, zaplatili nepatrny ucet za hotel, nasedli do auta a jeli k Ben Alimu.

      Detem na dvore jsme rozdali nekolik milimu. Ben hadz Ali nas uvital velice vrele: "Ahlan wa sahlan", objal a polibil nas vsechny na obe tvare a horlive nam potrasal rukama. I kdyz dnes vypadal strizlive, porad se z nej nesl slaby zapach alkoholu. To uz jsme si byli vedomi toho, ze je "praktikujici" muslim. Praktikujici muslim se modli 5x denne, stejne jako jsme to videli u Karima a Mustafy. (Nepraktikujici muslim sice pevne veri v islam, vetsinou i drzi Ramadan, ale nemodli se.)

      Usadil nas a spokojene se podival na Alaina: "uz je ti lip, vid?"  Bylo to konstatovani a ne otazka. Pak prinesl dalsi sishu (vodni dymku), obradne ji zapalil a podal Mariovi, ktery ji nechal kolovat. Sisha je vodni dymka ale tabak je uplne jiny, nez ho jsme ho znali z Evropy. Vypada jako suche ovoce, lepi se a je velice aromaticky. V malem pokojiku najednou bylo plno koure. Marius byl – jak se zdalo — naprosto spokojeny, ale my s Alainem jsme s diky odmitli.

    Za chvilku Ben Ali otevrel lahev nejakeho vina a nabidl nam. Nechteli jsem ho urazit. tak jsme si nechali trosku nalit. "Zajimalo by mne..." odvazil se Alain, "co to bylo za piti, co jste mi dal? Bylo to neco proti ustknuti?" Lecitel se na nej laskave podival a rekl mu, ze ho uzdravil prece jen a pouze koran, kniha, ktera zna a ktera je lek na vsechny zivotni problemy, ktera dovede utesit i lecit, nebo pokarat...

      "Vylecilo te slovo Allahovo ne ja. Ja jsem byl pouhym prostrednikem mezi Nim a Tebou, protoze ty neumis naslouchat jeho slovum. A to je skoda pro Tebe, ale snad casem dojdes k tomu, co je spravne a pro co ma clovek zit".

      Pochopila jsem z toho jen jedno: ze se od nej nemame sanci nic dozvedet. Asi si nenecha koukat do svoji kuchyne J. "Co jsem  dluzni?" zeptal se jeste Alain. " Allah nebere uplatky, mlady muzi !!! " usmal se  lecitel. Vysli jsme ven a Marius se na nas podival: "Teda, panove! Asi se stanu nakonec mohamedanem!" a svalil se na zadni sedacku auta…