Bylo videt, ze premaha zaludecni nevolnost.. Paneboze a co ted....jsme u nejakeho opileho blazna, ktery si mysli, ze je doktor a zabije ho.... Alain klopytnul a malem jsem ho neudrzela.  Marius priskocil a temer ho odnesl do zadniho pokoje a polozil na nizky gauc, na ktery mu "tradicni lekar" ukazal. Chtela jsem se zeptat, jesli mame odejit, ale vtom se do mistnosti zacali hrnout ostatni muzi i deti. Klecela jsem u Alaina na zemi a drzela ho za ruku. "Jmenuji se Ben Hadz Ali", rekl a opet se zapotácel, jakoby tim chtel sva slova zduraznit ... I bez prekladajiciho Alaina jsem vyrozumela, ze vsichni ted uvidi moc Allahovu. Pak prinesl knihu. Poznala jsem, ze je to Koran a z male flasticky nalil Alainovi nejakou nahnedlou tekutinu, aby ji vypil. Pak si nasadil bryle a zacal zpevavym hlasem predcitat suru z koranu. Ted  uz tu byla namackana cela ulice v ocekavani veci pristich.

     Ben Hadz Ali docetl, polozil ruku na Alainovu hlavu a naznacil nam, abychom ho jeste nechali lezet. V tom momente se na lecitele  vrhly deti. Netusila jsem, co po nem chteji, ale on se obratil na me a Maria a rekl: "Divejte se!" Tak jsme se divali, jak za starou  omselou skrini vylovil cerneho skorpiona a nechal ho, aby se mu prochazel po ruce, scorpion mu vybehl az k obliceji, na moment jsem myslela ze se schova za ty jeho sileny jogurtaky ale rozmyslel si to  a supajdil zase dolu. Pak neco zavolal na deti a ty vybehly rychle ven. Zdalo se mi, ze sleduji mnohokrat ohranou hru, kterou deti vidi snad poste, ale porad ji miluji. Za chvilku se vratily s dalsim skorpionem ve klenicce, tentokrat nazloutle barvy. Pustili je k sobe do malicke, narychlo detmi zbudovane ohradky a oba scorpioni se zacli pred nama rvat klepitky. Litovala jsem, ze svetlo nedovolilo fotografovani... Kdyz uz zluty vitezil nad svym protivnikem, Ben Hadz vzal do ruky znovu koran a zacal cist jinou suru..Myslim, ze jsme ted s Mariem meli my oci jako jugurtaky, ani jsme nepotrebovali bryle.... Oba scorpioni zacli zpomalovat sve pohyby a najednou  sklesli jeden vedle druheho a prestali se hybat naprosto. "Umreli?" obratila jsem se na Bena Haje. S usmevem vycenil obrovske zazloutle zuby, ktere mi pripominaly velblouda a zavrtel hlavou "La!"

     Vzal znovu koran do ruky a cetl dalsi suru.  Scorpioni se pohnuli a zacali lezt...

Ben Hadz Ali je oba vzal do ruky, cerneho pustil do ukrytu za skrin, ale svetleho zaslapl pantofli.. "Moc nebezpecny!" vysvetlil nam.  Moje pozornost se vratila k Alainovi. Ten se posadil na gauci a  rekl mi, ze ho uz hlava neboli a ani mu neni zle od zaludku, citi se docela dobre. Ben Hadz Ali mu dal jeste nejake kapky, aby si je vzal navecer a rekl, ze bychom meli zustat pres noc a rano se za nim jeste zastavit. Alain řekl, ze je to samozrejme. Vstal z gauce skoro bezproblemove. Nasli jsme hotel, asi jediny v celem meste. Z venku vypadal docela hezky a nebyl nejhorsi v pripade,  ze vam nevadi svabi a opravdu hodne neprijemne zachody, tzv. suche. Je to ona znama dira  v zemi...... Uz jsme si davno zvykli nosit s sebou toaletni papir, protoze vetsinou na zachodech nebyl, a v tech par mistech, kde jsme ho nasli, napadne pripominal smirglpapir..

     Jinak ale Toujane bylo prekrasne misto. Architektura prizancna pro tento kraj, normalni ctvercove domy z kamene, mesto rozdeleleno na dve casti rickou.  Na jejim brehu palmy, zelene  a cerstve.. Nahore nad mestem skaly, jake bych byvala ani ve snu neocekavala na Sahare…  Jak uz vite, skaly jsou moje slabost, jenze ted, s nemocnym Alainem, Protoze jsme uz vsichni umirali hladem, sli jsme na obed... dokonce i Alain dokazal neco snist, i kdyz jsem radeji v kuchyni pozadala, aby mu nedavali tolik harisy a objednala jsem mu lehke zeleninove jidlo "odzu". Tu jsme si vzali nakonec i my s Mariem, protoze jsme zjistili, ze bud odza nebo kuskus. No a od kuskusu jsme si chteli chvilku dat oddech. Vodu jsme pili normalne stejnou jako mistni lide, i kdyz pak jsem zjistila, ze to dela velice malo cizincu, vetsina jich vodu kupovala, pokud tedy bylo kde... jinak skoncili u CocaColy, ale ono pit ji soustavne, tak  musi  vnitrnosti po case zrezivet.. Pak jsme ulozili Alaina, v pokoji  bylo osm posteli, takze soukromi moc zadne... nastesti jsme byli jedinymi navstevniky hotelu.

     Bylo kolem druhe odpoledne a my jsme se s Mariem rozhodli, ze se pujdeme vykoupat do mistni reky. Sesli jsme k ni dolu... a rozmysleli si to velmi rychle, kdyz kolem nas majestatne proplavalo lidske lejno. Tolik odvahy jsme prece jen nemeli… Bylo zase nepredstavitelne vedro... Sedli jsme si pod palmu do stinu a povidali si. Dozvedela jsem se, ze Marius stravil rok v Americe, kde zil nejaky cas v indianske reservaci. Jeho povidani bylo velice zajimave, ale ja uz jsem zacala byt  nerovozni,co se deje s Alainem a tak jsme se vratili do hotelu. Alain uz byl vzhuru. "Jak se citis?" zeptala jsem se. "Hezky jsi nas vylekal!" "Uz je mi dobre, ale ted se nejak divim, co je  tebou: „Takove skaly vsude kolem a ty nikam nechces lezt?“  "Jednak jsem cekala, az ti bude lip a jednak — nemame uz moc casu, podivej se na kalendar..." Chytil mne do naruce, zatocil se se mnou a dal mi pusu. "Volal jsem pred chvili JeanMarkovi, aby mi nechal prodlouzit dovolenou o par dni." Zarazila jsem se: "Ale Alane, ja musim na tu ambasadu!" "Porad ta Kanada?", usmal se. "Neboj, proto jsem si nechal  prodlouzit dovolenou. Volali ti z United Nation, ze ten konzul tady bude o 14 dni pozdeji."

      Povesila jsem se mu na krk stastna ze se nezlobi. "Takze zitra si dame ty skaly, jo?"

Alena Kennedy, Yukon, Kanada