Předcházející večer jsme si tedy domluvili,kdo koho a v kolik hodin vzbudí.Ráno k nám nebylo příliš přívětivé, neboť nás zkrápělo drobným deštěm.Postupně jsme všichni prováděli hygienu, snídali (já nezbytnou kávu), chystali svačiny a pití na celý den. Bylo nutné taky promyslet oblečení,neboť tento den jsme měli již ujet prvních 38 km.Vše bylo sbaleno a naloženo.Včetně kol.Tři postarší Francouzi starající se o camp nám mávali na rozloučenou.Doufám,že se jim fotky našeho tábora a nás podařily a dnes je ukazují všem svým příbuzným jako zajímavost a raritu. Vyjeli jsme směrem k Lyonu,kde jsme sjeli z dálnice směrem k Vallon-Pont-D’Arc a kam jsme dorazili v odpoledních hodinách.Vystoupili jsme z autobusu a  plnou vahou na nás sedlo takové dusno a vedro,že se mi pod tou tíhou málem podlomily kolena.Byla vyložena kola,nasazeny přilby,nataženy rukavice a brýle a vyrazili jsme.Žádný postupný rozjezd,hned  stoupání.Odměnou nám byla krása kaňonu řeky Ardeche.Cesta se vinula po úbočí strmých bělavých skal,v několikakilometrových rozestupech byly odpočívadla,kde jsme se zastavovali a nechali se unášet drsnou krásou kaňonu.

     Obdivovali jsme se zvláštně zeleně modré barvě vody a záviděli lidem,kteří leželi dole v kaňonu na pláži a opalovali se.Příroda zde vytvořila téměř architektonické skvosty v podobě římského oblouku,kterým protékala řeka Ardeche  a jenž průhledem odkrýval další malebné výhledy.Stála jsem tam,kochala se a sama sobě kladla otázku,jestli je to skutečnost nebo se mi  zdá nějaký úžasný barevný sen.Dokázala bych tam stát celé hodiny a nechat na sebe působit  celou atmosféru kaňonu.Nechtělo se mi věřit,že se uskutečnilo to,nač jsem se tak dlouho těšila.V průběhu celé trasy se střídala stoupání a jako odměny sjezdy,kdy jsme se mohli alespoň trochu ochladit v proudu vzduchu.Vždy jsme se zastavovali na všech vyhlídkách,protože za každou zatáčkou a s novou vyhlídkou bylo vidět něco nového a krásného. Toužila jsem se projet na loďce kaňonem a během celé jízdy  bylo několik reklamních poutačů,které tuto možnost nabízely.Pro mě to bylo lákavé,ale program byl příliš nabitý na tyto výstřelky a lahůdky.Cíl byl v St.Martinu,kde jsme naložili kola a vyjeli jsme směrem k Avignonu,který měl být našim domovem po čtyři noci.

     Avignon je skutečně úchvatné město.Byli jsme nadšeni jen když jsme tímto městem projížděli.Nestačili jsme se otáčet na obě strany ,slovně se upozorňovat a ukazovat prstem na zajímavosti a památky. My jsme ovšem směřovali do campu nedaleko Avignonu, který jsme notnou chvíli hledali.Značení nebylo skutečně ideální,ale díky bloudění jsme zajížděli do nejrůznějších malebných zákoutí a uliček v okolí města.Camp byl nalezen.Centrem byla oranžová budova postavená v jižanském stylu,kde byly umístěny toalety,sprchy a umývárny.Opodál byla malá restaurace s posezením pod stromy.Správcem campu nám byla dána na výběr dvě místa k rozbití táboru a po krátké domluvě a rozhodnutí jsme se mohli pustit opět do stavění stanů.Ale tentokrát na čtyři noci.Stany jsme postavili do kruhu kolem menšího smrčku,který se tak stal jakýmsi středobodem našeho tábora.

Ivana Lichtfangová, Morava