"Dostala jsem ho." Vedela jsem, jaka bude logicky dalsi otazka a ta opravdu prisla. "Od koho?" Nadechla jsem se: "Od Kerima..." "Proc ti daval Kerim  darek?" "Vzdyt vis, ze si mne chtel vzit. Dal mi ho na cestu pro stesti.“ "Pockej, ja vim, ze Mustafa chtel, aby si te vzal, ne ze on chtel taky! Kdy ti ho dal?" "Nez jsme odjizdeli", drzela jsem se pravdy. "Jak jste se oba najednou ztratili a musel vas jit hledat jeho bratr? Ted chapu, ze nechteli, abych sel pro tebe ja. Me se to zdalo divne celou dobu, ale myslel jsem, kdyz jsi rekla, ze tam nechces zustat, ze o nic neslo.....". vysvetloval trpce Alain.
     "Taky ze neslo, nechapu, proc mne tak vyslychas!" "Takze pojedes se mnou do Francie." To nebyla otazka, to bylo konstatovani. Co se stalo se sametem v ocich? Najednou to bylo vsechno, jen ne samet... Vylekalo mne to. Jako by to  byl nekdo uplne cizi. Dotkla jsem se jeho tvare. "Vzdyt jsme se dohodli, ze o tom nebudeme mluvit do konce dovolene, ne?" "Jenze ja mam pocit, ze s tim vubec nepocitas! Porad mluvis jenom o Kanade!" "Bojim se jet do Francie, ani se tam nedomluvim, co tam budu delat? Sam budes mit  problemy sehnat praci a jeste mne na krku." Samet se vratil do oci. "S tim si nedelej hlavu, mon cheri, moji rodice nam pomuzou..." "Alaine!" podivala jsem se na hodinky. "Marius uz deset minut ceka!" Nase prvni hadka byla zazehnana. Vlitli jsme do obleceni a bezeli chodbou do restaurace. Zlaty Marius...
     Snidane byla bufet, sice teda skromny, ale aspon jsem si mohla vzit, co jsem chtela: mergez (parek), michana vejce a pomeranc. S taliri v ruce jsme si prisedli k Mariovi, ktery na nas uz zdaleka maval. "Tak, kde zacneme?" Zeptal se po snidani. Hotel asi mate prohlidnutej — ma celkem pet jeskyni, ktere jsou pospojovany tunely,  ted jsme ve druhé, v restauraci, treti je bar, ctvrta je hotel a pata kuchyne. V te prvni bydli rodina. Pujdeme se podivat ven, nez bude prilis horko, bude to lepsi. Kolem poledne byva  porad jeste pres 40 nad nulou, vyhen!" "Potrebujeme auto?" zeptal se Alain. "Ne, daleko lip se tady chodi pesky — je to male mestecko; zavedu vas k jednomu svemu  znamemu, uvidite jak se tady zije, pozval nas na caj, mluvil jsem nim jeste vcera vecer." Bez Maria bychom nikdy nenasli Jameluv dum, byl perfektne schovany mezi kopci. Uvideli jsme velkou ctvercovou diru, asi 20 x 20 metru. Po zebriku jsme slezli dolu na nadvori. Sli jsme kolem ohniste, na kterem pekla  chleba Jamelova zena  Abal, s tetovanim na obliceji, henou nabarvenymi rudymi vlasy a vzory na ruce, v  tradicnim barevnem obleceni. Chleba v kulatych tenkych pecnech nadherne vonel. Jamel jeden bochnik vzal a podal mi ho. Z nadvori ustily dvere do vsech pokoju, loznic, obyvaku, spizirrny. Na dverich byla zajimava znacka: dve rucicky a jedna ryba.  "Proc tam je ta ryba a rucicky?" zajimala jsem se. Odpovedel mi Marius, jak se zdalo, mel opravdu uz vsehno zazite.  „Ryba znamena moudrost, klid, pozvani navstevam. Jinak — rucicka je symbol, který pripomina Fatimu, dceru proroka Mohameda. Ten mel Fatimu se svoji prvni zenou (byla o hodne starsi nez on, ale velice ji miloval a za jejiho zivota si nevzal zadnou jinou). Ona byla velice obetava a vsemi milovana a nikdy nezapomenuta. Jeji ruka  se pouziva jako talisman pro stesti. Teprve po jeji smrti si vzal asi sest dalsich zen, z nichž dokonce jedna byla krestanka jmenem Maria.  A dve rucicky? Ty tam jsou proto, ze tu ziji pohromade dve rodiny.."
     Zatimco jsem poslouchala Mariovo vypraveni, vesli jsme do jeskynniho obyvaciho pokoje. Prekvapil mne. Ocekavala jsem nizkou tmavou mistnost, ale vsechny pokoje byly svetle a velke. Cerstvy  vzduch byl  prijemne chladivy. Abal zacala slozitym zpusobem pripravovat caj a podavala ho v malych skleničkách, asi jako nase frtany. Kdyz jsem do nej jen smocila jazyk, zdrevenel mi. Caj byl nesnesitelne  silny a sladky. Nasi hostitele nam vykladali, jak driv v Matmate, kdyz se nekdo zenil, mu cela vesnice sla pomahat s hloubenim diry; dneska uz je kazdy spis sam pro sebe. Nikdy tu nebylo tolik turistu jako v posledni době – od te doby, co se tu filmovaly Hvezdne války. Jamel mel celkem obavy, ze to je konec normalniho klidneho  zivota v Matmate. Rozloucili jsme se a vysli ven. Alain nechal na stole  za pohosteni 5 dinaru. Venku uz bylo nesnesitelne horko a tak jsme sli do muzea Umeni a tradic, ktere se prakticky nicim nelisilo  od domu, ve kterem jsme prave byli.
     Kluci si jeste neco prohlizeli v muzeu  a ja jsem vysla ven, cekat na ne venku — coz byl nesmysl cislo jedna. Bylo takove horko, ze kolem poledne nebyli na ulici zadni lide. Zadni?? V okamzeni jsem mela vedle sebe nejakeho Araba a  hned na mne zacal francouzsky: "Cekas tady na mne?" Tolik uz jsem byla schopna porozumet a taky odpovědět, ze ne. "A proc ne?" snazil se mne zadrzet.
Vytrhla jsem se mu, odchazela pryc, ale sel porad za mnou. Doufala jsem, ze  moji pratele se uz brzy objevi. Nejsou opravdu na celem svete vic vlezlejsi muzi, nez vetsina Tunisanu (upozornuji, ze na krase holky nezalezi, berou vsechno). V La Marse jsem diky soukrome plazi, ktera patrila k vile, nemela  problemy. Ale stacilo vyjit do mesta...
     Na konci ulice se objevili Alain s Mariem a viditelne mne hledali. Obratila jsem se a sla k nim, ovsem musela jsem znovu projit kolem toho Araba, ktery mne chytil (jak jsem kolem nej prochazela) za prsa. Marius vystartoval a uhodil ho pesti do obliceje.Nastala normalni rvacka, do ktere se pridal i Alain a na hvizdnuti se objevili dva kamaradi  toho Matmatana. Marius mne chytil za ruku a zakricel: "Run!!!“ A bezeli jsme, co nam sily a nohy stacily k nasemu hotelu. Alain se zbavil sveho protivnika a utikal za nama. Oba Arabove nas na dalku proklinali ve vsech moznych recech. Do hotelu je nastesti nepustili. Marius mel trochu rozrazene oboci a Alain krvacel ze rtu. Zabehla jsem do  koupelny, kde se svabi tentokrat ani nestacili poschovavat, donesla papirove kapesniky, namocene vodou, a kluky osetrila. Nic moc si uz z toho nedelali, jenom Alain se zeptal Maria: "Co te to, proboha, napadlo?" "Jeden z tehle bastardu mi znasilnil pred rokem sestru, tak se mi to nejak pripomnelo", vysvetlil. " Ted je ti snad jasny, ze  bude lepsi, kdyz pojedes s nama!", řekl Alain.  
     A tak jsme z Matmaty odjeli tri...
Alena Kennedy, Yukon, Kanada