Ač byl termín dovolené stanoven na začátek měsíce července, my už „téhle akci“ vše podřizovali půl roku dopředu. Bylo nám především jasné, že si musíme vytvořit „cyklistický mozol“ J. Bože,jak to bylo těžké a bolestivé… Kdo jezdí alespoň trochu na kole, ví, že sednout na jaře na kolo znamená, že i po kratičké jízdě (pár kilometrů) budete večer usedat do křesla se syčením... Prvních pár kilometrů bylo skutečně tvrdých a krutých, neboť naše pozadí byla zhýčkaná zimním povalováním se na gauči a dlouho si odmítala zvyknout na nadcházející krutost.

     Aby byla naše fyzická kondice co nejlepší, začali jsme také chodit plavat, takže jsme měli navíc oči z chlorované vody v bazénu červené jako angorští králíci. Taky jsme uskutečnili i pár „vysokohorských“ výšlapů — do sedmého patra našeho domu. Nu, povzbuzovali a chválili jsme se navzájem, jací jsme to hrdinové a jak moc stateční… Nevím proč, ale největší můrou naší přibližující se dovolené pro mě bylo, že budeme trpět hlady… A tak hromada s jídlem na našem stole utěšeně rostla a já pořád snášela další a další — jak veverka, když očekává tuhou zimu. Manžel mi domlouval a přesvědčoval mě, ale jakmile vytáhl paty z domu, už jsem zase byla v obchodě a přikupovala... No blázen!!!!

     Šest dní před odjezdem jsme byli připraveni.Tedy teoreticky. Nač jsem připravena nebyla, bylo náhlé zjištění, že manžel je nezodpovědný hejsek… Na jedné vyjížďce přeletěl přes řidítka a přistál na zemi. Nebylo to náhodou – byla to ztráta rovnováhy zaviněná pivem a současně náhlou potřebou mi něco důležitého sdělit.  Po pádu sice hned vyskočil, ale koukal jak vyoraná myš… Chtělo se mi smát, protože bylo poznat, že neví co se vlastně přihodilo... Začali jsme jej rychle všichni osahávat, jestli není někde nalomený (tedy byl, ale díkybohu jen tím pivem) a zjišťovat škody na jeho těle. Přiznám, že v ten okamžik mi bylo docela jedno, že jej osahává i „cizí“ žena – ale byla ze zdravotnictví a na ty se v takových případech díváme úplně jinak, že…

     Co bylo dál? Výsledek: kolo zničené mírně, manžel o něco více. Musel jít na rentgen, čemuž se bránil ze strachu, že má něco zlomeného. Bylo mu jasné, že v tom případě by nikam nejel. Já ano… Ale — nakonec měl jen naražené rameno, i když i to nám poněkud  zkomplikovalo dovolenou.

     A kolo? To mu dal do pořádku velmi šikovný a ochotný opravář kol.

Ivana Lichtfangová, Morava