Podekovala jsem Mustafovi a rekla jsem mu, ze mne to tolik prekvapilo a dojalo, ze nejsem schopna ted odpovědět, ale ze je spousta věci, kvuli kterym by to bylo problematicke, treba ze nejsem muslimka, ze  neco takoveho vyridit by bylo velice obtizne ... a ja v Tunisu nemohu legalne zustat!

Mustafa mi odpovedel, ze na vsechno uz myslel, ale kdyz se provdam za Kerima, veci se vyresi automaticky. Vzpomnela jsem si na svoje ranni uvahy na tema zivot muslimske zeny... a obesel mne mraz i v tom horku!! Najednou dojeti zacalo mizet uprostred techto desivych predstav."Myslim, ze Kerim mne za ten jeden den na ceste nemohl poznat ani ja jeho. To prece nestaci aby se  dva lidi brali, neco jineho by to bylo, kdyby to vsechno slo jinsi cestou... .(nebylo, ale na neco jsem se vymluvit musela)" .Chtela jsem jeste dodat, ze nejsem ani panna, ale pripadalo mi to prilis osobni a oni to prece museli vedet. Jak je to dlouho, co Mustafa zertoval s Alainem o velbloudim mase a sexu! A jak se vsechno zmenilo pouhou Alainovou vetou, ze nejsme manzele! Popadl mne na neho  najednou strasny vztek. A ted tu sedi, a nezmuze se ani na slovo!  Teda vlastni slovo, ty moje prekladal celkem plynule.  Mustafa se trosku zamracil, ale pak mi zase laskave vysvětlil, ze Kerim bude dobry manzel. Uvedomila jsem si, ze na tom co chci ja, zase az tak moc nesejde... 

     Konecne se probral Alain a  rekl  Mustafovi.: "Ono to z meho pohledu neni tak jednoduche... Alena neni jeste sice moje zena, ale jsme zasnoubeni a  pristi mesic  mame spolu odjet  do Francie, a tam se vezmeme“. "Vy jste zasnoubeni?" zeptal se Kerim, ktery az doted mlcel. "Ano jsme," odpovedel mu  Alain. V duchu jsem se trochu, bala co se ted stane! Co kdyz se nastvou a odjedou bez nas a nechaji nas tu samotne. Ale co, radeji budu stopovat velbloudi karavany, nez zit jako beduinska zena. Ohen pomalu vyhasinal a Mustafa vstal a řekl, ze to uz nechame na zitra. Bylo na nem videt, ze je z nasi reakce rozladeny. Patrne ocekaval neco naprosto jineho...

     Ustlala jsem si znovu pod hvezdama, Kerim mi prinesl i tentokrat deku na prikryti ... Asi se zlobi, a ja ho docela chapala. Alain se se mnou rozloucil a sel spat znovu do sveho stanu. Zeptala jsem se ho, proc neco nerekl driv... "Vzdyt jsem nevedel, co vlastne chces ty, tak co jsem mel delat, s tebou clovek nikdy nevi, cherie! Musel jsem pockat, az se vyjadris ty, ne?" Uznala jsem, ze ma pravdu. Bylo po pulnoci a zacalo se ochlazovat. Nemohla jsem spat a ani krasna mesicni noc mne dnes netesila. Vcera tu se mnou byl Kerim... Nadala jsem si do silencu, ze na nej myslim. Asi telepatie, ani jsem neslysela ze prisel, tichy jako cerny panter, stal nade mnou. Ucitila jsem slaby pach velbloudu a koni.

"Muzeme na chvilku povidat?" zeptal se mne a sedl si do chladnouciho pisku. ."Vis, tvuj pritel nam rikal, ze za Tebe citi zodpovednost, tak jsme to vzali, jako ze v tom neni nic jineho... Protoze ja bych ti nabidl vic nez zodpovednost, habibti..."  a vzal mne za ruku. Podivala jsem se mu do tmavych,  posmutnelych oci a  najednou mi bylo do place. "Kerime, ja tady prece nemuzu zustat!", citila jsem, jak mi vlhnou oci a nechala jsem mu svoji ruku v jeho, prijemne hrala.. 

     "Jsem zvykla na jiny zpusob zivota, jinou kulturu,jsem Evropanka!" "Ja rozumim azizi..." " A  taky by ti vadilo, ze nejsem panna..." Usmal se, a ve tme se mu zaleskly bile zuby."Ja taky nejsem panna! A co na tom sejde? "Chci si vzit toho, do koho jsem se zamiloval, nezalezi mi na rase, nabozenstvi, ani na predsudcich. "Jenze ty chces zit tady a  ja tady zustat nemuzu." "Ano, ja chci zustat tady, nedovedu si predstavit odejit od rodicu, sourozencu, pouste, koni...Tyhle veci bych nikde jinde nemohl mit." "Kerime, ale ja bych tady umrela, to soustavne horko bych nemohla snaset a ten vas zivot je tolik jiny.. fakt uplne ve vsem.. byla bych tu za chvili hrozne nestastna…“ "Ja vim, a je mi z toho smutno, a proto te nepremlouvam. Chci abys mela stastny zivot...“ "Me je z toho taky smutno." "Nemohu te nutit, abys tu zustala, rano to vysvetlim otci." "Bude se zlobit?" "Bude ho to mrzet." 

     Nad hlavou jsme meli plne nebe hvezd, pod nim ted uz chladny pisek a na nem se na velbloudi dece libali dva lidi, co nemeli vubec nic spolecneho, a i jejjich spolecna budoucnost se odmerovala na hodiny... Krasny tmavy berbersky kluk a  drobna evropska holka ..." Habibti, opravdu tu nechces zustat??"  Bylo mi  z te otazky strasne smutno a najednou mi byla silena zima. Muselo byt tesne nad nulou, jeste pred chvileckou jsem to necitila... "Nemohu Kerime..“ "Nenaucil jsem te z arabstiny jedno dulezite slovo.”Jake?" "Bahbek." "A co znamena?" "Miluji te…"

     Kerim uz davno odesel, zacinalo svitat a ja jsem porad jeste nespala. Myslela jsem na to, ze si nemohu v zadnem pripade vzit Alaina, kdyz mne zajimaji jini muzi ... proto jsem se asi podvedome nechtela vratit k Petrovi a to, ze hral na obe strany, se mi vlastne velice hodilo. Kdyz jsem o tom premyslela, dospela jsem k nazoru, ze nejvic mne k tomu, co jsem udelala, dohnalo to, ze  jsem byla zoufala zklamanim, jak clovek, ktery mi byl tak blizky a kteremu jsem tolik duverovala, by byl schopen zavinit moje celozivotni nestesti.. Ze kdyz jsem se vyrovnala s touto skutecnosti, klidne jsem dokazala hazet jeho dopisy do kose nectene. Uvedomila jsem si, kolik problemu mi v zivote zavinuje moje impulsivnost a pochopila, ze mit rad neznamena milovat a  moje rozhodnuti nejet do Francie je naprosto definitivni. Musim nekoho milovat k zesileni, abych s nim mohla zit cely zivot.. Ale co budu delat az Alain odjede?

     Vstala jsem a zacala balit deky, prvni ranni paprsky mi zasvitily do oci. Mustafa a Kerim se modlili... pisek  me chladil do bosych nohou.. Byla jsem rada, ze mezi Kerimem a mnou zustalo jenom pri libani. Chtela jsem si tohle rano zapamatovat navzdycky. Jako drobny kaminek, ktery clovek najde mezi vsim tim hebkym piskem a uschova si ho do kapsicky, aby ho zahral, az mu bude nekdy smutno. Jeste pred snidani za mnou prisel Mustafa. Nic nerekl, jenom mne pohladil po vlasech…

Alena Kennedy, Yukon, Kanada