Uz jsme byli po snidani a sedeli zase na velbloudech a kolebali se pousti. Bylo jeste rano a snesitelne.Ta horka pres poledne si nedovede nikdo představit, kdo to nezazil... Zase jsme byli zahaleni nejvic jak to slo (kvuli pisku), a to bylo velice neprijemne o par hodin pozdeji....."Za chvilku mame byt v Zaafrane":" zavolal na mne  Alain. Zaafrane byla malicka vesnice, kde k nam hned pribehli nejaci kluci a nabizeli nam coca colu. "Jake pratelske misto", pomyslela jsem si a chtela od jednoho vzit lahev. Kerim, ktery zustaval stale v moji blizkosti, mne zarazil v poslednim okamziku. "Neber nic od nikoho", varoval mne, "jak jenom vezmes lahev do ruky, nebo nejakou sladkost, budou po tobe chtit mnohonasobnou cenu oproti skutecne a budes jim to muset dat, jinak se jich nezbavis!"  Vesnice byla zajimava  tim, ze jsme mohli videt dohromady na jedne strane poust a na druhe to vypadalo jako urodna zelena zahrada — jinak jediny hotel, (ten zase byl zajimavy v tom, ze pujcoval lyze na jezdeni po pisku) a  kavarna, kde jsem jako normalne byla jedina zena. Zacala jsem chapat smysl sury z koranu, kde je psano: "Boze vzdavam ti dik, zes mne nestvoril zenou!" Bylo mi lito vsech tech holek, ktere se nemuzou s klukem ani jit projit a drzet se za ruce. Byla jsem rada, ze jsem turistka, ktera muze skoro vsude, i kdyz to zase vyvolava jine problemy — prilis mnoho pozornosti ze strany tech mocnych tvoru. ktere Allah patrne stvoril jen pro radovanky... Ja jsem si vymyslela svoji vlastni suru: "Díkybohu, ze nejsem narozena jako zena v tehle spolecnosti.."

  Napojili jsme velbloudy, pry kdyz jsou opravdu ziznivi, tak dokazou vypit az 180 litru vody. My jsme vypili nepomerne min, dokoupili par zasob  a vraceli se zpatky do Douz, Mustafa planoval, ze pojedeme tentokrat kratsi cestou.  Zacala jsem si pomalu zvykat na monotonnost  velbloudiho pohybu a jizda uz bolela min, ale patrne od slunce mne zacala strasne bolet hlava. Mela jsem co delat, abych nespadla. Byla jsem rada, ze uz bylo poledne, doba modlidby a odpocinku... Kerim se na mne podival a  zavolal na Mustafu, ze se musi zastavit na prvnim vhodnem miste, ze se necitim dobre. Zacla se mi strasne motat hlava a z velblouda mne Kerim prenesl v naruci,  Alain postavil mezitim pristresek a rozprostrel deku, abych si mohla lehnout do stinu,. Mustafa uvaril caj a pro mne dal misto cukru sul...brrr!. Caj se soli byl naprosto nepitny, zaludek se mi obracel naruby. Pod dohledem vsech tri muzu se mi ho  nastesti podarilo vypit, aniz bych zvracela, ale rozhodne jsem k tomu nemela daleko....

     Na dalsi deku se posadili sami a bavili se spolu, bohuzel ve francouztine, takze jsem jen vnimala jejich hlasy a brzy me to uspalo. Nechali mne spat a kdyz jsem se probudila, byly ctyri odpoledne, oba beduini byli u velbloudu, u pristresku byl jenom Alain a  prinesl mi tentokrat normalni mintovy sladky caj, ze Mustafa řekl, ze mam hodne pit.... "Boli te jeste hlava?" musela jsem uznat, ze neboli, ze asi ta sul mela neco do sebe, i kdyz to chutnalo priserne. "Bylo to divne spat v noci bez tebe" postezoval si. "A ted nas asi ceka jeste dalsi .... "Sedl si ke mne na deku, pritahl si  mne k sobe a chtel mne polibit…  ale v tom se uz vraceli Kerim i Mustafa a ja jsem ani nemela moznost rict Alanovi, jak moc mi chybi on... Oba beduini byli radi ze se uz citim lip. Pochvalila jsem Mustafovi jeho lecebnou  kuru a zeptala jsem se, proc mne nechali spat, kdyz uz je tak pozde. "Necitila ses dobre a  a nam je jedno jestli se vratime dneska nebo zitra." prekladal Alain. Zase jsme jeli pres duny a Kerim, mi vysvětloval, ze kazda vetsi duna ma svoje jmeno — tak jako jinde hory. Ted jedeme prave pres  Zamlat al Bayda. Zamlat znamena v arabstine dunu.  Pak mne ucil v arabstine pocitat a  rikal mi jednoduche vyrazy: Jako ahoj je "Salut", na — jak se mas? (Kafe al kaal )se odpovi  "Sukran el hamdu li-Allah"(dekuji, dobre s bozi pomoci) milacek je" habibti" Take se mne ptal, co si myslim o islamu.... Nemyslela jsem si nic, protoze islam mi byl vzdaleny jako kazde nabozenstvi.

     Doma nasi byli katolici a moje nejstarsi vzpominka je na zimu v kostele, drevene lavice a Krista nesouciho kriz... nesnasela jsem ten obraz, desil mne i ve spani. Musela jsem tam ale jako mala holcicka sedet kazdou nedeli s maminkou a babickou.. pamatuju na tu nekonecnou nudu, kterou se mi podarilo jednou zpestrit, kdyz vsichni zpivali neco co jsem neznala a vubec se mi to nelibilo a myslela jsem si, ze znam hezci pisnicku a tak jsem hezky nahlas zacala zpivat: "Cerveny satecku, kolem se toc" Maminka mi zacpala rychle pusu a odvedla mne ven. Ne to by asi nepochopil.... Pro nej nabozenstvi bylo prilis dulezite, ja v nem v te dobe nic nevidela. Nechapala jsem, proc travi tolik zbytecneho casu modlenim k necemu, co mozna ani eexistuje... Tak jsem jenom rekla, ze o islamu toho vim prilis malo, abych mohla mit vubec nejaky nazor. Coz nakonec v te dobe byla pravda.

     Prisel druhy zapad slunce v pousti ... Obrovska ruda koule se dotkla horizontu a s prekvapivou rychlosti se zacala propadat do vln pisciteho more. Citila jsem se  velice dobre, povidani s Kerimem mne vzdycky bavilo, i kdyz zdaleka nebylo tak plynule, jako je pisu, Kerimova anglictina byla opravdu slaba a hodne jsem si musela domyslet.

Kdyz jsem slezla z Mahy, sla jsem ji pohladit, jako jsem to delala  temer pokazde,  ale byla dneska velice nervozni, chnapla po mne tema obrovskejma zlutejma zubama, ze jsem stezi stacila uskocit... fakt jsem se strasne lekla, protoze to bylo tak neocekavane, ale to uz vedle mne stal Kerim a vysvetloval mi, ze velbloudi jsou nevyzpytatelni... "Proto mam radeji kone! Velbloudi se nedaji vycvicit, jsou tvrdohlavi, neni na ne spolehnuti a jsou desne lini.. Az prijedeme domu, tak ti ukazu  Makmeta, co na nem jezdim! Vecer probehl stejne jako predchozi....jenom jsme meli tentokrat odzu, neco hodne podobneho jako leco...Mustafa nastesti koupil v Zaafrane zeleninu a mergez, parky ze skopoveho masa, protoze uz tehdy  pocital s tim, ze se muzeme zdrzet. .. Balil potraviny do velbloudi deky, aby vydrzely saharske vedro. Vysvetlil nam, ze Allah nedovoluje jist veprove prave proto, ze v tech davnych Mohamedovych dobach nemeli lednice a tak spousta lidi onemocnela a dokonce zemrela po veprovem mase, ktere je velice nachylne na zkazeni. Proto je Allah zakazal konzumovat... no a dneska muslimove veri, ze veprove maso je neciste. Mustafa si sice uvedomuje důvod, proc to tak je, ale veprove maso doma nejedi – proste — "prikazani se maji dodrzovat!"

     Po veceri jsme si jako vcera sedli na velbloudi deky. Mustafa chvili premyslel a pak zacal mluvit ke mne: "Kdyz jsi spala, Tvuj pritel nam vysvetlil, ze za tebe citi zodpovednost, protoze kdyz jsi odesla ze svoji zeme,  tak tvuj otec ti nechtel pomoct a ty jsi zustala sama a bez prostredku. Je mi to nepochopitelne ... jak se muze vlastni otec takhle chovat ke svoji dceri.?  Neco takoveho by se u nas stat nemohlo, tady rodiny drzi pevne pri sobe. . Nabizim ti otce, ktery te bude milovat -pri vuli Allahove, moje rodina bude tvoji rodinou… Podivala jsem se na prekladajiciho  a sokovaneho Alaina....

     Nevedela jsem jak na to reagovat. Zitra odjedu a uz nikdy je neuvidim.....Nikdy? Najednou to nikdy zabolelo, bylo mi jasne, ze Mustafa mi nabizi to, co sam povazuje za nejvetsi dar... Kerim si vsiml meho vahani. Vstal a prisel ke mne. "Otec chce, abys u nas zustala navzdycky... .Nejmenovala se jedna z knizek,  co jsem kdysi cetla, Past na Popelku?

Alena Kennedy, Yukon, Kanada