Mustafa prinesl kazdemu hrnek cerstve nadojeneho velbloudiho mleka a rekl, ze s nami pojede take Kerim, jeho nejstarsi syn. Kerim byl velmi stihly, stary asi jako Alain. Mel stejne rysy jako jeho otec, stejny usmev, stejne pronikave oci a za par let bude mit i stejne vrasky od vetru a zhaveho slunce jako on.

Velbloudi uz cekali pripraveni,  ja jsem dostala velbloudi slecnu jmenem Maha, a Alain Asiu. Obe velbloudice mely u huby penu, pachlo jim z ni, cenily velke zlute zuby a frkaly na nas. Nekde jsem slysela, ze je dobre navazat s velbloudem kontakt, tak jsem Mahu vzala kolem krku a rikala ji mazliva ceska slovicka. Jeste jednou frkla a ja jsem doufala, ze to znamena, ze proti mne v podstate nic nemá. Pak nas Mustafa vybidl, abychom nasedi. Velbloud muze nosit az 200 kilogramu na vzdalenost 25 — 30 km za den. Jsou pomali, clovek jim staci. Maha sedela na zemi, prehodila jsem tedy jednu nohu pres jeji hrbet a sedla si na ni. Mustafa rekl HUP… jooo hup – a ja uz malem letela dopředu, jak se necekane zvedla na zadni nohy. Pak se nastesti postavila i na predni a  ja uz sedela normalne. Alain byl taky na svem velbloudu a v nekolika okamzicich se k nam pridali i oba beduini. "Pisek je bily jak paze Daniely", vzpomnela jsem si na pisnicku, co mam rada... a zalitovala, ze sebou nemam kytaru — ale jak bych ji vezla na velbloudu?

     Behem velice kratke doby jsem zjistila, proc se velbloudum rika koraby pouste. Jsou to mimochodnici, zvedaji najednou obe leve nohy a pak zase obe prave, takze se kolebaji ze strany na stranu. Je to strasne monotonni a uspavajici; ted — kdybych se nebala, ze spadnu. Slunicko palilo cim dal vic a kdyz zafoukal sebeslabsi vetricek, mela jsem vsude pisek. Zavidela jsem velbloudum, ze mají oci chranene dlouhymi rasami, kterymi pisek takrka nepronikne a ze dokazou zavrit nos. Byli jsme sice zahaleni jak nejpravovernejsi muslimske zeny ale pisek jsem stejne mela vsude. Zacala mne strasne bolet zada.. teda nejenom zada..  Vysoke duny byly jako vlny na mori, malem jsem z nich a velbloudiho houpani dostavala morskou nemoc... Kerim mne dojel a pokousel se se mnou domlouvat svoji lamanou anglictinou.  Pripadal mi  jako velice zvlastni kluk. Rikal, ze vetsina jeho kamaradu dava prednost zivotu ve mestech, ale on by tam zit nemohl. Miluje poust, klidny zivot a kone. "Velbloudi jsou strasne nudni, ale jestli tady budes ve čtvrtek, tak něco uvidíš, budu zavodit na koni". "Myslis dostihy?" "To taky, ale tak vubec..." To „vůbec“ se ukazalo jako něco, co mi pripominalo cirkusove kousky — jak se mi to snazil popsat...

     Po nekolika hodinach  Mustafa zabocil do maleho udoli, kde bylo par krovisek, aby je velbloudi měli co okusovat a vyrazil ze sebe podivny zvuk neco jako pššššššš…. Maha padla na kolena a sedla si na zem. Ja jsem se z ni sesunula dolu a nemohla jsem najednou udrzet rovnovahu. Kerim, ktery uz stal vedle, mne zachytil ...."Nejsi zvykla, vid? Neboj, to casem prejde..." 

     Mustafa  vztycil pristresek na ochranu proti horkemu slunci a Kerim posbiral  suche kousky dreva na ohen. Pripravili velice sladky matovy caj, ke kteremu  jsme meli od Zohry na cestu nekolik kousku jeste sladsi baklavy. Bylo poledne, slunce palilo, ale nezdalo se, ze by to v nejmensim vadilo nasim pruvodcum. Prinesli si modlici koberecky, ponorili ruce do pisku a zacali se modlit (normalne se oplachuji vodou, ale v pousti musi stacit pisek). Divala jsem se na ne  a pripadalo mi to velice romanticke. Velbloudi, poust, modlici se beduini... Mustafa rozhodl, ze pojedme dal. Zada neprestala jeste bolet a pripomnela jsem si refren te pisnicky, co mi znela uz rano v hlave "Morituri te salutat" (na smrt jdouci te zdravi), ale nedalo se nic delat. Kerim mi poseptal, ze uz nepojedeme daleko a ja se na nej vdecne usmala. 

     Sahara mi pripadala jako obrovske piskoviste pro dospele, ale uz mne to piskoviste prestavalo bavit. Jeli jsme dal a nase dlouhe stiny nas provazely po ted uz od slunce do ruda zbarvenych tichych dunach.

Zapad slunce byl opravdu uzasny z velbloudiho hrbetu, ale jeste uzasnejsi bylo, ze po  chvili Kerim ukazal na misto kousek pred nama, "tamhle budeme taborit na  noc.. "Mustafa udelal ohen a dal se do vareni. Kerim si prisedl k nam, chvili jsme anglicko-francouzsky hovorili a  jen tak mimochodem se zeptal Alaina, jestli jsem jeho zena? Alain rekl, ze ne.... Kerim pak sel pomahat otci prinest a postavit stany.  K veceri byl velice dobry kuskus se skopovym masem  a opet matovy caj. Jedlo se pochopitelne rukama. Na pousti prichazi tma velice rychle... po veceri nam Mustafa vykladal o berberskem zpusobu zivota. Jejich hlavni zdravotni kurou je cesnek a olivovy olej, ktery leci vsechno od bolesti hlavy az po zkazeny  zaludek. Vypravel o tradicich, o nabozenstvi... Alain se zase musel ujmout svoji prekladatelske cinnosti. Mustafa na nej pak pohledl: "Myslim, ze vzhledem k tomu, ze nejste manzele, byste nemeli spat v jednom stanu. Nase vira to neschvaluje..." Oba jsme si ho  velice vazili a tak jsme nepronesli jedinou namitku... Nakonec ale Alain byl jediny, kdo tam spal. Ja jsem od jakziva touzila spat na Sahare pod hvezdama a oba beduini se ulozili kousek ode mne. Byla ta nejjasnejsi nocni obloha, jakou jsem kdy videla. Sedela jsem na velbloudi dece a pozorovala hvezdy.

     Kerim prisel ke mne, beze slova jsem mu uvolnila kus deky. "Nezlobis se na otce, ze takhle rozhodl?" Ujistila jsem ho ze ne, ze to chapu.  "Vis, otec je velice moudry a u nas vsichni posluchaji jeho rozhodnuti. Je take bohaty — ma pres padesat velbloudu a tri pomocniky.." " A proc tedy s nami neposlal nekoho z nich?" " Od prvni chvile se mu libis a moji matce taky, proto se rozhodl jet sam." Pak mi povidal, jak se rekne ktera hvezda v jeho jazyce. Poust byla neuveritelne ticha, jen obcas mezi dunami stekla poustni liska... Znicehonic mne polibil do vlasu. Odsunula jsem se od nej kousek stranou a on se mi zacal velice omlouvat.. Rekla jsem jen, ze jsem uz unavena a chci spat. K ranu se udelala hrozna zima. Uslysela jsem Kerimovy tiche kroky.. Jemne na mne polozil dalsi deku, ktera vazila asi tunu a dal mi pusu na celo. Delala jsem ze spim, ale byla jsem z toho roztresena a zacala jsem se obavat, co z toho bude.

    Rano byla ta vrchni pokryvka cela mokra rosou. Kerim se vratil od velbloudu a nesl kotlik plny mleka. "Pij," podal mi hrnicek. "Hrnek velbloudiho mleka ti da silu na pul dne!" Ve stanu se zacal hybat Alain. Doufala jsem ze mu v noci nebyla zima. Mustafa uz mel pripravenou snidani. A tak zacal nas druhy den v pousti...

Alena Kennedy, Yukon, Kanada