Byly však i problémy. Například při brouzdání obchodními domy jsem nemohla na žádném předmětu spočinout okem více než tři vteřiny. Po této měřitelné době totiž okamžitě věc mého zájmu putovala do košíku a to i přes mé hlasité protesty. Marně jsem namítala, marně brblala! Měla jsem vše, co jsem ani netušila, že lze mít. Při pohledu v Brně do výlohy s kožichy už ale začalo být horko. V té době jsme už věděli zcela jasně, že chceme být zbytek života spolu. To znamená ve slunné a horké Kalifornii. Nechápala jsem, proč na mne rve kožich za 30 tisíc, když ho za půl roku nebudu potřebovat! Poprvé – a asi zřejmě naposled – jsem se vzepřela silou vší své osobnosti a poprvé – zcela evidentně naposledy — jsem uspěla.    

     Vyprávěl mi o svých snech: Aby jeho děti vystudovaly universitu – stalo se. Aby měl krásný dům s obrovským pozemkem na samotě – stalo se. Aby vlastnil pozemek na Hawaii – měl ho.

     Při odjezdu mi daroval parfém, který měl hodnotu krátkého kožíšku a já jsem měla strach ho otevřít (!) natož se navonět…  Dal mi 2000 dolarů na vánoce a odjel. Což o to. Naplánované a načasované to bylo perfektně! Všechno! Realita mne však zaskočila! Po měsíci, kdy jsem tady kvílela a on kvílel tam (v Americe) mi napsal, že se od rodiny odstěhoval. Nechal jim dům, manželce „věnoval“ pozemky na Hawaii a sám teď bydlí v motelu, kde mu táhne pod dveře, nevyspí se a je mu neskonale smutno. Počítal hodiny, kdy za ním přijedu. Jak bych mohla odolat? Co všechno pro mne obětoval! Jak pro mne trpěl! Vzdal se rodiny, podal žádost o rozvod, vzdal se majetku, všech svých hmotných snů, jen aby byl volný!

     Pro  mne!
     Netrvalo ani měsíc, aby mne přesvědčil, že mám přijet ihned, vykašlat se na všechny plány a pracně vybudovaný harmonogram. Že už beze mne nemůže, nechce a nevydrží žít. I mnohem silnější povaha by podlehla, natož já, zklamaná minulým životem, domnívající se, že se na mne konečně usmálo štěstí!
     V únoru jsem dala výpověď v zaměstnání, zrušila všechna spoření, pojištění, s bolavým srdíčkem předala svého pejska známým, vnitřně se rozloučila s rodinou, přáteli, známými – pár nocí probrečela, propřemýšlela a rozhodla se.  Pojedu!

Daisy Bergerová, Ostrava