Taky mluvil o tom, ze kdyz jsem zustala u maminky, tak jsem prestala  pro nej existovat. Rikal mi tvrde Aleno, zatím co o nevlastni dceri se jen rozplyval a mluvil o ni jako o Sasence. Rekl mi ale, ze mi pomuze financne, POKUD nezustanu v Evrope. Doporucoval mi Staty a nebo Kanadu, hlavne pak kanadsky Vancouver. Kdyby byl mladší, pry by ho ve Svycasku nic neudrzelo...docela jsem tomu verila. Jen jsem se ho zapomnela zeptat, jestli by tentokrat vzal svoji druhou zenu a deti s sebou....kdyz puvodne emigroval v 68, tak na to jaksi zapomnel a odjel na manzelcin pas s nejakou mladou holkou…   Na hranicich ji ale chytili a poslali zpatky a jeho zena ho pak jela i s detmi hledat a nahodou mela to stesti, ze mela ve Svycarsku uz davno nekoho z rodiny v dobrem postaveni a ten otci zaridil ceskou cestovni cestovni kancelar, pote, co se nechal presvedcit, aby se vratil k rodine. Vlastne si myslim, ze prave jeho zena byla opravdovou majitelkou kancelare, kterou on vedl, takze jsem si nakonec dost jista, ze vsechno patri me nevlastni matce a mozna, ze on je vlastne bez viny? ale opravdu poslední, o co jsem mela zajem, bylo ho drazdit. Neuveritelne bylo, ze jsme spolu vůbec mluvili – poprve, co jsem si pamatovala. Tehdy jsem si to opravdu nemyslela, ale dneska vim, ze mel velikou pravdu a ze jsem mu dodnes, tomu mne uz jen cizimu člověku, vdecna za to, ze diky jemu mi padlo Svycarsko. Nakonec ovsem jeho financni pomoc byla min nez minimální – jako ostatne vsechno, co tenhle pan pro mne v zivote udelal. Jednou mi nabidl, ze mi posle onosene saty po svoji manzelce nebo po svoji nevastni dceri. To jsem odmitla....

     Vzala jsem si mapu světa, co tam mel JeanMarc a nestastne jsem se koukala na vzdalenost od Ceska, od maminky, od vsech mych pratel; pripadalo mi to desive,  ale nakonec i kdybych byla hned za nejblizsimi hranicemi, bylo by mi to k nicemu. Dokud v Ceslovensku jsou komunisti, je to uplne jedno kde jsem... Mela jsem nejake pratele v Americe i v Kanade, ktere jsem sice neznala, ale kdysi davno jsem si dala do jednoho zapadniho casopisu, ktery se zabyval seznamovanim, svoji adresu do rubriky „Pratele na dopisovani hledam“ a prisla mi strasna spousta odpovedi. Hlavni duvod meho inzeratu tehdy byl, ze jsem se snazila naucit lepe anglicky. Dostala jsem tehdy mnoho odpovedi z celeho sveta, nektere z velice romantickych casti, ale spousta lidi, co mi napsala, mela naprosto jiny umysl, nez co jsem chtela, napriklad jeden clovek z Francie mi psal, ze zije se svoji zenou na Francouzske Riviere, ona je bisexualni a tak hledaji divku na spolecne souziti. Me si vybrali, protoze ta holka co s nimi zila předtím, byla pry prave Ceska.....To jen co si pamatuju, z tech sokujicich J…

Spousta jich bylo z Kuvajtu, Indie, Sri Lanky, Omanu a ja nevim odkud jeste......no a dalsi prisly prave ze Statu a z Canady a z dalších evropskych zemi. Nekolik tech lidi prijelo za mnou i do Ceskoslovenska....asi nejmilejsi mi byl Holandan Sjaak, ktery miloval vaznou hudbu, mel uz asi tri university za sebou a chystal se studovat dalsi, mel dlouhe vlasy do puli zad, coz se mamince vubec nelibilo a prijel k nam na vanoce. Behem asi tydne v jeho spolecnosti, i kdyz on cesky neumel  ani slovo, mama  na nej uplne zmenila nazor. Neslo nemit rad Sjaaka....pamatuju se, ze jednou sel sam do mesta a prijel s obrovskym kvetinacem, protoze nenasel v obchode rezany kytky. Byl to bezvadnej kamarad a nic jineho jsme ani jeden nechteli a tak mezi nama nebylo nedorozumeni.....

   Horsi to bylo s jednim Norem. Ten si mne mermomoci chtel vzit. Prijel dokonce dvakrat, jednou autobusem (bal se letat) mamince se libil, ale mne odpuzoval uz od  prvniho momentu.. Podruhe premohl strach z letadel a priletel. Nevim, jestli zahanel hruzu z letu, ale kolem pulnoci nam ho dopravili policajti s tim ze nam vezou Nora, kterej je zlitej jako Dan J.    No a maminka  pochopila, ze i kdyz ma jachtu a ja nevim co ještě, ze se ke mne prece vubec nehodi … Nechala ho prespat a rano jsme se s nim velice chladne rozloucili. Jeste mam z teto doby jeden pribeh, na stejny inzerat k nam prijel kluk z Bogoty. Nevim vlastne proc jel do Evropy, ale fakt je, ze se zastavil u nas. Nelibil se mne ani trochu — na cemz jsme se s mamou shodly. A prece....na moment jsem zalitovala, ze mi nepripada milejsi, protoze mi sliboval, ze kdyz si ho vezmu, tak mi koupi opicku jako domaciho mazlicka. Opicku bych brala hned, jeho nikdy J. Zacala jsem si psat s Delphinem z Toronta (puvodem myslim Ital),  a  a Michaelem z Illinois. Vetsina odpovedi sla primo do bedny na odpadky, protoze odepisovat vsem, na to jsem nemela cas, zvlast kdyz kazdy dopis jsem musela psat za pomoci slovniku a stejne to zadne umelecke dilo nebylo....

     Na vsechno tohle jsem si vzpominala, kdyz jsem sedela nad atlasem a drzela se za hlavu.. "Kanada! ale to je prece desne daleko! " Jak jsem byla schopna doslapnout na paty, tak jsem jela do Tunisu, abych se podivala, co se deje s mym statusem emigranta.  Na United Nation mi predali pro mne desne dulezitou karticku. Byla jsem schvalena jako politicky emigrant! No, a od tohoto dne taky mam narok dostavat od United Nation podporu na zivobyti.....upozornili mne, ze pracovat nesmim — za to je vyhosteni....

     Pak jsem se zasla podivat za Saidou na emigrak, ta mne nakrmila polevkou od maminky (s citronem)! a abych teda uz obehla vsechno, tak jsem se sla podivat i na americkou ambasadu, jak by to vypadalo s emigraci do Ameriky. Takovy nesmysl! Kdyz jednou pozadam o Ameriku, tak nesmim uz zadat o Canadu! Az kdyby mne Amerika nevzala, tak mam moznost jit zadat ke Kanadanum. Podminkou jak se dostat do Ameriky,  bylo – musim tam mit praci. Jenze — jak mam z Tunisu shanet praci v Americe? Vzpomnela jsem si na Michaela; zkusim mu napsat a uvidime...

      Nez jsem se dostala domu, byla uz tma. U stolu sedel Alain a cetl si v nejakem svem fotbalovem casopise. Kdyz uvidel ze jsem prisla, zavrel ho a znovu na mne pohledly ty nezne hnede oci  s jakoby namalovanymi modrymi stiny a zeptal se: "Kde jsi byla? Ja jsem se o tebe uz strasne bal!"

Alena Kennedy, Yukon, Kanada