Až půjdu ráno venčit Ainny, asi si budu muset přiobléknout ještě svetr. Znáte to: “Svatá Anna (26.7.) chladna z rána.” Doufejme, že letos to tak úplně platit nebude, vždyť léto ještě ani pořádně nezačalo. Anna je “milostiplná” či “milá” a ta úplně první, o které se   zachovala zmínka, určitě byla. Vždyť byla babičkou Ježíše Krista.

     Při svých toulkách po jménech se dozvídám věci, jejichž spojitost by mě asi vůbec nenapadla. Že třebas takový Věroslav (27.7.) je vlastně mužským protějškem Věry, to by mě vážně nenapadlo, i když mají stejný slovní základ. No, spíš bych o tom asi vůbec nepřemýšlela. Víru v jeho jméně není třeba vysvětlovat.

     “To jsem já, to jsem já, haló děťátko…” mi vždycky začne znít v uších, když zaslechnu jméno Viktor (28.7.). Někdejší hit Viktora Sodomy dal jméno prvnímu elpíčku, které jsem jako malá dostala a v tu chvíli jsem se určitě cítila “vítězem”, vlastníc svůj první černý — budu-li za chytrou, řeknu vinylový — kotouč.

     Aramejské “márthá” znamená “paní”. Takovou paní na druhou je třebas paní Marta (29.7.) Kubišová. Její písničky jsme zpívali a kolikrát ani netušili, že ona byla původní interpretkou. Takové Hej Jude, jsem znala dřív než originál od Beatles a podle mého názoru se mu více než vyrovná.

     Už jsem několikrát psala, že nemám ráda válku a násilí. Asi je nás takových většina, ale uznávám, že někdy to po dobrém prostě nejde. Bylo by hezké, kdyby stačilo po tom, kdo hodil kamenem, hodit chlebem, jenže to by v mnoha případech byla slabá obrana. Asi proto vzniklo ze staroslovanštiny jméno Bořivoj (30.7.) – “boriti” znamenalo bojovati a “voj” voják. Vždycky se najde někdo, komu mír není svatý; a tomu se musí postavit ten, kdo chce v klidu žít. Věřím, že Bořivoj bude na té druhé straně…

     Je-li Ignác (31.7.), kterého znáte, krapítko rozplocený, nedivte se. Jméno, které mu bylo dáno do vínku, ho k tomu předurčuje. Jeho výklad praví, že pochází z latinského slova ignis, což znamená "oheň". Druhý zase, že základem je agnatus čili "urozený", popřípadě cognatus, "příbuzný". Dva významy, které se od sebe liší jako oheň a voda, omlouvají jeho občasné výstřelky. Tedy, má-li nějaké. Třeba zrovna ten váš je tou výjimkou, co potvrzuje pravidlo.

     První srpnový oslavenec mi připomíná báječný film s ještě báječnějším Louisem de Funes a úplně nejbáječnějším dabérem Františkem Filipovským. I když se později pokusil Sylvestr Stalone o remake filmu Oskar (1.8.), kvalit originálu se mu dosáhnout nepodařilo. Záměna kufříků a dcera na vdávání, pomohly francouzskému komikovi rozehrát herecký koncert, ve kterém řádil jako to “boží kopí” (to je staroanglický význam jména) a nám, divákům, připravil nezapomenutelný zážitek, při kterém bránice dostala důkladnou masáž....