Ten horsi muze znamenat vezeni a to bych asi neprezila. Zatim jsem dostala dalsi dopis od Lukase, kde mi pisal: "Rekli mi, ze je jeste cas. Dokud to nedostane prokuratura, nic se nedeje.. Nevahej a vrat se ke mne, vsechno s Tebou ponesu.. Mel jsem rozpravu s otcem, tak vazne jsme spolu jeste nikdy nehovorili, i kdyz te nezna, nikdy te nevidel a neslysel, souhlasil s mym rozhodnutim. Sam prozil kdysi neco podobneho..." Tim, ze mi nic nehrozi, jsem si nebyla moc jista... vlastne vubec... a zrovna tak mi  bylo jasne, ze tohle si odnesu predevsim sama, ze v tomhle mi nikdo pomoct nemuze, byt by chtel sebevic. Nejak jsem si ten svuj navrat nedovedla predstavit. Desilo mne i setkani s jeho synem. Dite v tomhle veku uz hodne vnima, ze nejaka cizi pani "ukradla "mamince tatinka a muze ji to pekne davat najevo.

    Krome toho jsem se jeste zatim o dite nestala, nevedela jsem, jak s nim zachazet, zvlast s ditetem uz takhle velkym. Videla jsem ho jednou a nepripadal mi jako prilis roztomily....mozna uz neco tehdy vycitil. Znam to vlastne sama a to jsem byla daleko mladsi a nesla jsem si nasledky cele detstvi. Jak jsem zavidela každému, kdo mel oba rodice... Lukas mluvi o tatinkovi, ale co jeho maminka? Ze by se klidne vzdala sveho jedneho vnuka? A kam pujde jeho zena? Ziji vsichni v jedne domacnosti a nejak jsem si neumela představit, ze moje rodina by Lukase uvitala s nadsenim.

     Alain prozival vsechno se mnou, byl v tech chvilich mym jedinym utocistem, moji jedinou oporou. Ale i on se o mne bal. Sam nikdy komunismus nezazil, ale jenom co o nem vedel, ho nenaplnovalo prilisnou nadeji, ze vsechno skonci dobre.

 Drazdily ho Lukasovy dopisy a telegramy, ktere mi ted posilal skoro obden typu — "Moje zeno, moje lasko, ceka te Tvuj nastavajici." Pripadaly mu prilis nadnesene a po pravde receno — mne taky.

Do toho prisel dopis od moji maminky, posilany pres Zapadni Nemecko, kam ho provezla jedna moje kamaradka. Prisel pred polednem, kdy Alain nebyl jeste doma z prace. "Alusko, budu ti muset napsat dopis a predlozit ho na Lenince (brnenska policejni stanice). V tom dopise bude, ze te prosim, aby ses vratila, ale proboha nedelej to, byla bys v obrovskem trablu. A davej si pozor na  toho „Tveho pana inzenyra“, never mu ani slovo. Pozval mne na schuzku, tak jsem na ni sla, i kdyz s velkou nechuti, protoze vim, jak ses kvuli nemu trapila. Ale mne zajimalo, co je on vlastne zac. Predstav si to, on, zenaty clovek, a sel mne zadat o Tvoji ruku, ja nevim kde vzal tu drzost!!! Zeptala jsem se ho, od kdy u nas existuje mnohozenstvi... Vzdyt on jeste vubec neni ani rozvedeny! Od Evci (jeho kolegyne v praci) vim, ze se bavi se svoji zenou docela normalne, nekolikrat ho slysela s ni mluvit na telefonu. A styl povidani byl "Janicko, prijd driv domu z prace, styska se mi".  Alusko, nevracej se v zadnem pripade. Slibil policajtum na Lenince, ze te dostane zpatky!

    Jako ve snu jsem sla a otevrela posledni dopis od Lukase: " Kockodanku muj, rekni, k cemu byla Tvoje unahlenost, ty jsi snad opravdu v te slabe chvili uverila, ze bych se te vzdal? Musela jsi vedet, ze se od tebe nedokazu odloucit, ja to vedel, jen moje blbost, ohledy a nerozhodnost prodluzovaly nesmyslne okamzik pravdy. Ten stejne prisel... Alenko, blizi se zase konec listu, vice zoufalstvi uz listonos neunese.  Ahoj Alenko, muj nejdrazsi kockodanku, ahoj milacku muj jediny, objimam te a libam — neprodej sebe ani mne a budeme stastni!"

Lukasi, ja te neprodala, ale zda se, ze jsi prodal ty mne... ted uz  opravdu nevim, kde je pravda a kde je lez. Mama mi nikdy nelhala, nemohu ji neverit, nemohu se vratit, nemohu tolik riskovat... Jsou Tvoje dopisy opravdu jenom lzi, kterymi se snazis  si zachranit vlastni kuzi? A predkladas na policii kazdy svuj vasnivy dopis? Ne tomu nemohu verit... to prece nemuze nikdo dokazat, vzdyt ja tu Tvoji bolest citim v kazdem Tvem slove, to prece neni hra? — Nebo je? Nebo je a v tehle hre se hraje o moji hlavu...  Lamani v kole, uvedomila jsem si.....

     Vzala jsem z lekarnicky prasky proti bolesti, kterych tam kluci meli celou krabicku. Prinesla jsem si sklenici vody a spolykala vsechno co v ni bylo...

Alena Kennedy, Yukon, Kanada