| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
| téma manuál poradna tady a tam úkol pro vás MUDr. Kudlička fauna a flora nejen duše zážitky krásno :-))) |
| FÓRA KUDLANKY |
 |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| DOMŮ |
| ARCHIV |
 |
|
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2004 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| VAŠE NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITKY VI. |
Rubrika: [úkol pro vás] Nikdy neříkám – jsem šťastná… A také už téměř devatenáct let jsem šťastná nebyla. Nepotácím se sice v depresích, i když na mě sem tam padnou. Ale šťastná také nejsem. Snažím se být někde uprostřed. Před lety jsem se rozhodla, že už si neřeknu: „Jsem šťastná“ do konce života, protože štěstěna je tu jen od toho, abychom mohli dostat od života políček. Alespoň já to tak chápu…
Je 16.listopadu roku 1985, já jsem pět měsíců vdaná a na svět přichází mé první dítě. Velké, silné a zdravé. Po jeho narození cítím nevýslovný pocit. Pocit, že nic krásnějšího mě už v životě nepotká. Ta ryzí radost trvá dva dny. Moje vrstevnice si budou pamatovat, jak to tenkrát v porodnicích vypadalo. Na pokoji 12 maminek, miminka přinesou jednou za tři hodiny na krmení. Pak honem osprchovat – dvě nebo tři sprchy pro nevím kolik maminek – a počítání minut do dalšího krmení. Návštěvy tatínků dvakrát týdně u okýnka, kde se mačkala spousta „čerstvých“ rodičů a sotva si stačili dát pusu a říct si, že mají to nejkrásnější miminko na světě. Taková byla realita socialistického porodnictví. Většina z nás to asi nevnímala, jen počítala ty minuty, kdy už miminko přinesou… Za dva dny ráno, když sestřičky přinesly děti, můj chlapeček na vozíku nebyl. Prý ho paní doktorka prohlíží. Pak přišla, bez miminka a s neuvěřitelnou zprávou. Váš chlapeček zemřel… Nevím ani dnes po letech, co se tenkrát vlastně stalo a nemá cenu to dnes rozebírat. Ten pád — z nebes hluboko pod zem — bych nikomu nepřála zažít. To tenkrát jsem se zařekla, že už v životě nebudu šťastná, jen spokojená. Ta rána se nikdy nezahojí…
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat nevhodné a vulgární příspěvky Komentáře
(Jade - Mail - WWW) 15.07.2004, 05:29:06
Je mi to hrozne lito...
(Kukačka - Mail - WWW) 15.07.2004, 07:49:19
V minulém nejkrásnějším zážitku jsem měla slzy v očích jakej to byl krásnej zážitek, dneska mám slzy v očích z toho jakej to je smutnej zážitek a jaký nám život dává strašný zkoušky.... I přesto, že si nechceš uvědomovat štěstí, ti ho strašně moc přeju.
(Jana - Mail - WWW) 15.07.2004, 10:30:41
Pavlo, je mi líto, co se Ti stalo. Je to něco hrozného. Obzvlášť bez vysvětlení..........
Ale proč týráš sama sebe? To jsi takový masochista? Neodnáší to tvoje rodina? Myslím, že je tím táhneš dolů...nedrží smutek náhodou s tebou, aby neměli černé svědomí?!? Všechno má svůj důvod a tvoje mrtvé dítě by určitě nechtělo, abys už nikdy nebyla šťastná..... Uvědom si, že dokud na něj vzpomínáš, tak žije v tvém srdci.....tudíš trápíš i jeho duši........ Je to dlouhá doba, nepoddávej se tomu tak a ŽIJ! Pokud jsi věřící, tak máš naději, že se zase potkáte........ani to Tě nenaplní pocitem štěstí?! Nechci po tobě, aby jsi zapomněla....jen zkus znova žít život a ne ho jenom prožívat. Nezlob se na mě. Jana
Milá Jano, (pavla@kudlanka.cz - Mail - WWW) 15.07.2004, 11:40:52
myslím, že nikoho dolů netáhnu... Jsem (doufám) normální. I svůj život žiju jak se nejlíp dá (a že těch karambolů už bylo víc). Jen když se přiblíží ten závratný pocit štěstí, tak si neřeknu jsem šťastná, ale "jen" spokojená.
Děkuji ti za tvoje slova, máš naprostou pravdu. Ale smrt dítěte je něco, co se málokomu povede zvládnout bez následků...
Milá Pavlo, (Eva - Mail - WWW) 15.07.2004, 12:33:06
tohle je moc zlý zážitek. Třeba byl ten brouček na světě, aby se jeho maminka s tou ztrátou vyrovnala, třeba ještě (maminka) pochopí, že není štěstí bez žalu a zjistí, že třeba brouzdat se bosýma nohama v trávě a ve vlasech cítit vítr se může hodně přiblížit ke štěstí. Držím palec.
Pavlásku, (pepinka z nemanic - Mail - WWW) 15.07.2004, 12:47:44
Myslím, že tomu svému štěstí jen jinak říkáš - ze strachu, aby to nedopadlo špatně... A tak, když si řekneš, že jsi spokojená, tak je ti taky fajn... Ono zas tak moc nezáleží na tom, jak to pojmenujeme. Ty dětičky, který se ti později na svět vylouply, ti určitě všechno vynahradí. Jen - na tehdejší žal nejde zapomenout. To všichni chápeme.
Pavlo (Yukona - Mail - WWW) 15.07.2004, 18:50:42
dovedu si predstavit spoustu veci ale tohle ne...ja jsem o prvni dite prisla ve tretim mesici a kdybych prisla i o to druhe a jeste k tomu timhle zpusobem...asi bych to nezvladla. No ale ted mas dalsi deti a ty urcite ti ten pocit stesti davaji...vzdyt stesti je nekdy jen ten nedefinovatelnej pocit, ze treba lezis na posteli a k tobe se tiskne detske telicko...jako to neni o cem psat a pritom jsi stastna....
Pavlo, (Nofnak - Mail - WWW) 20.07.2004, 01:01:32
Je mi jasné, že se nemohu naprosto vžít do Tvých pocitů po úmrtí Tvého synka, proto to nebudu ani moc zkoušet. Budu teď sice vypadat jako bezcitný "tvrďas", ale nemohu si to odpustit...
Nemáš právo ničit, redukovat a deklasovat svůj ani ničí jiný život kvůli čemukoliv. Vím, že je to tragédie, ale vždyť nežijeme jenom pro děti, ne? Dýchej |