www.kudl@nk@.cz |
O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
---|
téma manuál poradna tady a tam úkol pro vás MUDr. Kudlička fauna a flora nejen duše zážitky krásno :-))) |
FÓRA KUDLANKY |
dopisy do poradny |
dopisy do redakce |
Kudl@nk@ |
DOMŮ |
ARCHIV |
KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
Copyright (c) 2003-2004 |
Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
VAŠE NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITKY III. |
Rubrika: [úkol pro vás] Ahoj Kudlanko, konečně jsem se dostala k napsání svého okamžiku největšího štěstí…Bylo jich v mém životě víc, ale v paměti mi utkvěly dva. První se týká mých prvních prázdnin po revoluci, když jsme s rodiči jeli v červnu roku 1990 do Norska. Tam jsem si s pomocí jednoho spolužáka totiž zařídila brigádu na česání třešní a sbírání jahod. Moji rodiče řekli, že je to sice príma nápad, ale že mě tam musí dovézt (naší starou škodovkou)…
Zařizování bylo zdlouhavé (ještě jsme potřebovali víza, navíc se v Německu ten víkend sjednocovala měna, takže jsme měli oboje marky…). Vyjeli jsme v noci z Prahy a přes Drážďany a Berlín jsme mířili na sever na trajekt do Švédska. Cestou jsme na dálnici v Německu píchli. Byla tma, začalo pršet, kolem jezdily hrozně rychle náklaďáky a naše autíčko se nárazy větru celé otřásalo. Myslela jsem, že se budeme muset vrátit domů. Můj táta ale zachoval klid a pneumatiku vyměnil. Nakonec jsme se šťastně dostali do správného přístavu a čekali na nalodění. Do té doby jsem tak velkou loď nikdy neviděla; auta jezdila do různých pater po speciálních lávkách. Vylezla jsem z auta, že si to vyfotím, a jak jsem tam stála a fotila onu krásnou loď, která na nás čekala, tak jsem najednou přímo fyzicky cítila, že jsem svobodná! Že teď můžu jet kam chci a kdy chci, že mě čeká krásný život a že mám před sebou otevřenou cestu. Že už mi žádní komunisti nemůžou nedat devizový příslib. Ten pocit svobody byl prostě nádherný… Celá brigáda byla nádherná, krajina, lidi i cesta zpátky (jela jsem sama vlakem přes Švédsko a Německo, na našich hranicích byla protivná celnice a vůbec se jí nelíbilo, že si vezu jen špinavé oblečení a borové šišky :-)), ale ten pocit štěstí v přístavu — ten byl nejsilnější. Druhý — ten jsem zažila úplně nedávno. Ležela jsem v posteli a manžel vedle mě pochrupoval. Měla jsem v té chvíli skutečně pocit ohromného štěstí, že tam je, a že je jaký je. Že jsme se potkali a jsme spolu. Ahoj vám všem Eva
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat nevhodné a vulgární příspěvky Komentáře |