V pondělí slaví své jmeniny Cibulka. A neříkejte, že neznáte Cibulku. Toho zná každý. Zrovna před pár dny jsem na něho při patlání jahodových knedlíků vzpomínala se slzou v oku (on totiž Cibulka chviličku pracoval jako kuchařka ve školní kuchyni a právě ovocné knedlíky házel do obrovského hrnce). Tak dobře, jasně že neslaví Cibulka, ani žádný z jeho šesti medvědů. Svátek bude mít pan Lubomír (28.6.) Lipský, který ho tak báječně zahrál a spolu s ním bude slavit i Irenej. A ač je to k nevíře, obě dvě jména znamenají totéž. Řecké „eirénaios“ znamená „mírumilovný“ – no, a to je přeci i Lubomír.

   Další bouřlivé oslavy. Další Den mužů. „Petropavlovské slavnosti“ bývají mnohdy nezapomenutelné. Proč v kalendáři slaví Petr a Pavel (29.6.) svůj svátek společně, to nevím. Snad to má svůj počátek někde v dávnověku. Vždyť nositelé těchto jmen patří k nejznámějším apoštolům. Petr je dokonce apoštolem prvním. Řecké „petros“ znamená „skála“. Latinsky už byl jen krůček od Petruse k našemu Petrovi. Pavel má svůj základ v latině, a jak už jsem říkala minulý týden u Pavly, znamená „malý“.

   Je to výhoda či nevýhoda mít svátek v den vysvědčení? To by nám asi mohla říci jen Šárka (30.6.), ale já bych řekla, že spíš to první. Osobně razím zásadu, že jsou důležitější věci než známky napsané na kusu papíru (ale teď jen šeptám, aby mě neslyšely moje děti), a jsou velice rychle zapomenuty v příslibu dvou měsíců prázdnin. Jméno samo se na dnešek hodí, je prastaré a všechny jeho významy (španělské sierra, korsické sarra či arabské sharane) znamenají totéž — horský hřbet či návrší – i ty mohou být cílem prázdninových výletů. Že se nejslavnější nositelka jména u nás proslavila v Dívčí válce, snad netřeba připomínat J.

   V první červencový den slaví svůj svátek Jaroslava (1.7.) — tady není třeba vysvětlovat jeho význam, i když logika jeho umístění v kalendáři se vymyká mému chápání. Jaruškám to určitě nevadí a ty školou povinné či studující si své jmeniny vychutnají pěkně v klidu a beze spěchu.

   Vznešený či šlechtický původ mají nositelky jména Patricie (2.7.). Ona římská vznešenost je znát už když ho vyslovíte. Mně osobně jméno připomnělo knížky Marie Loukotkové, při jejichž čtení se tak krásně zapomíná na současnost a člověk se přenese do starého Říma.

   Člověk, který je "slavný svou radostí a péčí" a tím pádem „rád žije v míru“, nemůže být nikdo jiný než Radomír (3.7.). Něco na tom asi bude, protože jde o oblíbené slovanské jméno a setkáváme se s ním hodně i v jihoslovanských zemích, jejichž mužům dozajista nechybí temperament. A ten se přeci v míru dá báječně využít…

   Svému jménu dostál farář a vynálezce Prokop (4.7.) Diviš. Už ve škole jsme se učili, že byl prvním, kdo sestrojil roku 1754 první uzemněný bleskosvod na světě. I když se jazykovědci nemohou shodnout na tom, z kterého slova vlastně Prokop vychází,  je každopádně jednou z variant „prokoptó“ – znamenající „cestu razící“ či „průkopník.

pavla@kudlanka.cz