ALE — ja se o vareni nikdy nezajimala, takze jsem jenom kyvla, ze ano, ze pochopitelne a pokusila si vymyslet aspon neco, nez napisu urgentni dopis mame, aby mi poslala nejake svoje recepty! Vite, jak by mi bylo trapne priznat pravdu? Byla jsem prekvapena ekonomicnosti, s jakou zasadne nic nevyhazovali, dokonce tvrdej chleba (teda veku) namocili peclive do vody, zabalili do alobalu a v troube znovu rozpekli. Presto k nam obden chodila uklizecka, ktera myla nadobi a proste se starala o celou vilu. Zenska pracovni sila byla velice levna. Navrhovala jsem klukum ze se ujmu sama Leilinych praci, ale nikdo s tim nesouhlasil... a tak Leila zustala az do konce. 

     Nejoblibenejsi ceske jidlo byl pro vsechny bramborovy gulas. Takove levne veci dohromady a je to tak dobře J. JeanMark vetsinou delal francouzska jidla, ktera mne osobne moc nenadchla. Kishe, cibulovou polevku, no a vsechny ty potvory z more.....

    Dalsi problem jsem mela se zehlenim…  Alain mi podal svoji kosili a pozadal, jestli bych mu ji mohla vyzehlit!  Vyzehlit panskou kosili!   Stravila jsem nad tim celej jeden zoufalej den... kolikrat jsem tu kosili proklela, kolikrat ji hodila do kouta na zem.. ale musela jsem. Nedokazala bych rict, ze takovou obycejnou vec neumim. Vecer jsem Alainovi podala docela samozrejme perfektne vyzehlenou kosili..... . Nasla jsem dopis z jednoho meho dne, ktery jsem posilala svoji pritelkyni do Ceska. Vdecim ji za to, ze aspon neco mi z te doby zustalo. Svoji mamince jsem psala dopisy kazdy tyden, ale jsou pryc; kdyz jsem odjizdela z Tunisu, tak mama chtela udelat definitivni tecku za mou emigraci a vsechny moje dopisy spalila. Pro mne to je neuveritelna skoda, nevim jestli si predstavovala, ze tim vymaze minulost....

"Ted uz je po klidu, alespon castecne. JeanMarc sel varit veceri, pohodivse sveho Balzaca, dneska varime po francouzsku.  .Alain se ted rozhodl neco spravovat, nevim co, ale dela to hluk, coz je neprijemne. Pujdu se podivat, co JeanMark dneska hodla varit. Ono totiz ty moje pratele nechat o samote, znamena taky najit v kuchyni par velikych osklivych slimaku, jako treba dneska, takze se obavam, ze to bude dnesni vecere....... Saida a Jackie jsou momentalne na par dni vzdaleni, tak jsme jen malinkata rodina. Uvidime, jak Alain zvladne to opravovani (neni to stesti mit doma elektroinzenyry?), ale presto nam proud jede na 210 V,  takze svitime jenom napul. Jeste ze uz dikybohu svitime,  poslednich par dni nam nesel proud vubec.... .Je porad strasne horko,i v noci......

Pokracuji dalsi den, datum nevim, ale brzy bude asi zari, i kdyz tady to tak nevypada. Dnes je zase 30 — 35 stupnu  tepla, slunicko sviti jako blazen a ja jsem sama doma. Dneska se mi nechce ani k mori. Tak lezim na balkone a za chvili pujdu pod sprchu... Jak jsme byli minuly tyden s Alainem nakupovat, tak ke mne prisel nejakej obchodnik a zacal mi vnucovat langusty. Dokonce donesl kosik a jednu pekne velkou mi strkal az pred oblicej. Nezarvala jsem, ale zbledla a couvla. Bylo to poprve v zivote, co jsem neco tak ohavneho videla! Alaina to pochopitelne velice pobavilo a jednu tu straslivou vec dokonce koupil! A ono to nechutnalo tak hrozne, jak to vypadalo… Kazdy den k nam chodi podomni obchodnici a nosi skeble a ryby a ja nevim co jeste. Posledne to byli takovi divni tvorove, morsti jezci, byli kulati a  kolem celeho tela meli ostny. Obdivovala jsem toho kluka, co je loupal, muselo to dost bolet, zvlast kdyz jich delal  tolik. Rozrezou se nozem vejpul a vnitrek se ji. Jsou to takova cervena droboulinka zrnicka, ktera se pokapou citronem. Nemohu to jist… onehdy se to zacalo uz rozrizle hybat a pohybovat ostnama. Od te doby se na ne ani nedivam, ale kluci je maji moc radi. Maji radi i skeble a vsechny ty dalsi potvory. Jsou to proste Francouzi, ja jsem ani nevedela jak, se skeble ji. Zatim tedy zustavam tady, lenosim, koukam na more, ctu, ucim se francouzsky (denne jednu lekci byl puvodni umysl), ale jak to ted vidim, v tom horku bude to tak jedna lekce tydne!

     Chodim po terase a donekonecna si rikam francouzske "R" a nosovky. Co zni tak krasne z ust Alaina, to neni zdaleka tak hezke v mem podani. Kluci obcas vezmou ucebnici a opravi mne nebo mi predcitaji text. Ted jsem si rikala, ze bych mela neco uvarit, ale co? Kdyz doma nic není?a nakupovat chodim jenom to co vidim. S nikym se nedomluvim. Vetsinou chodi nakupovat se mnou Alain. Jednou sel se mnou stydlivy Christian, ale malem mne nechal opustenou v puli ulice a to sel metr ode mne a tvaril se, ze ke mne nepatri. A uz nikdy jsem ho na nakup nevytahla J.

     Obcas jedeme na veceri do Carthage-Salammbo, kde bydli Saida. Vyrostla v neuveritelnych podminkach! Zije jich 15 lidi ve dvou mistnostech bez oken, spi na rohozich na zemi, misto dveri hadry. V lete spi vsichni venku .... ani se nedivim, v tom horku a vari se  na otevrenem ohni za pecliveho dozoru mnoha kocek a jednoho berana. Babicka, malebna Arabka v satech, ktere nosi Berberky  z jihu, nemuze skoro vubec chodit. Vetsinu dne prosedi se zkrizenyma nohama u ohniste a ma je od takoveho sezeni naprosto zdeformovane. Saidin bratr nas vzdycky s velkou radosti vita a zeny pripravuji kuskus, tradicni arabske jidlo. Klukum to nejak nevadi, ale ja vidim jeho spinave ruce zaborene do misy, ze ktere mame vsichni jist (talire a  lzice nemaji) a nedela mi to moc dobre. Vetsinou se vymlouvam, ze kuskus (specialne upravena krupice s beranim masem) je prilis tezky na muj zaludek. Vsichni jedi rukama  a jako lzici si pomahaji chlebem.

    JeanMarc a Christian odjizdi  na dovolenou domu do Francie, takze zustaneme sami s Alainem. Ne ze by mi kluci vadili, ale bude to tak stejne hezci....Jeste nevi, na kdy budou mit letenku. Alain zustava se mnou, rika ze se muzeme trosku podivat autickem po Tunise...“

    Jenze - najednou prisel dopis, ktery mne uplne vykolejil z normalniho zivota. Zacinal Hamletovymi slovy:   Byt ci nebyt.....

Alena Kennedy, Yukon, Kanada