Vždycky se mi ve starších filmech líbilo, když se postava jmenovala Alois (21.6.), když nositel „zlobil“, znělo to tak přísně. A když se mu jeho milá chtěla vlichotit, tak to byl něžně Lojzíček. Jak doma říkali panu Jiráskovi, to nevím. Ale myslím, že tam na obláčku musí mít radost, že jeho Staré pověsti české stále patří k pilířům naší literatury. Jméno samo pravděpodobně vzniklo ze starofrancouzského Lowis, Lois (později Louis) což je vlastně Ludvík.

   Určitě existuje nějaká „malá“ Pavla (22.6.), ale o mně to snad nikdy neplatilo (budu-li brát pouze význam výšky, nikoli věku), už od předškolních let jsem trčela nad ostatní kamarádky (nejednou i kamarády) a teprve v patnácti jsem se celá šťastná při nástupu v hodinách tělocviku dostala někam na sedmé místo. Moji rodiče určitě nevěděli, co jméno znamená, ani nevím jak na něj přišli. Ale nestěžuji si, mám ho ráda a neměnila bych.

   Nejasný původ jména má Zdeňka (23.6.). Jazykovědci se na jeho významu nemohou shodnout. Snad má původ v Sidonii, vždyť v Polsku se ještě dnes Zdeněk překládá jako Sidonius. což je starší výklad. Ten novější tvrdí, že jméno je domáckou variantou Zdeslava, později Zdislava. První část tvoří slovanský základ dě čili "dělat", s předponou má význam udělat (analogicky s ruským sdělať). Tento výklad se dokonale hodí na malířku Zdeňku Braunerovou, o jejímž životě napsal nádherné knížky František Kožík.

   „Ráda, ráda, můj zlatej Honzíčku…“ bych mohla hned ráno zanotovat svému Jankovi (24.6.), ale nezanotuji, protože z mého zpěvu dostává pravidelně záchvaty smíchu a nebudu riskovat, že nedoběhne… Již od pátého století se slaví svátek Jana Křtitele a svatojánská noc v sobě skrývá mnohá kouzla a překvapení. Vždyť si toho už dávno všiml i William Shakespeare a kdo by neznal jeho Sen noci svatojánské, kde ožívají pohádkové bytosti a láska dojde svého naplnění…

   Jan může koneckonců slavit znovu hned druhý den. Ivan (25.6.) je pouze jeho ruskou formou. Ivanů je i v našich krajích dost a dost. A určitě si všichni na nějakého vzpomenete. Minimálně aspoň na toho jednoho, který nás provází každými Vánocemi (připomínka je celkem na místě, vždyť za půl roku bude znovu po všem J). „…ty Váňo, Ivane, podívej se jen na mě…“ Už víte, že? Mrazík, to je přeci klasika…

   Město Adrie dalo jméno tragické hrdince muzikálu Dracula a když Daniel Hůlka zpíval své Adrianě (26.6.) vzdychala celá ženská část publika.

   Za své jméno vděčí Ladislav (27.6.) faktu, že v latině ani v okolních zemích neuměli říct Vl(adislav) a tak se V vypustilo a vzniklo jméno, jež bylo oblíbené i mezi českými panovníky a tím došlo k svému naplnění neboť jeho nositelé byli „slavní vládou“.

pavla@kudlanka.cz 

P.S. Nedalo mi to, abych si neposteskla — v daleké dáli, má současně s Ladislavem narozeniny moje dcera, kterou jsem už rok neviděla; tak doufám, že si je i s oním vladařem hezky užije :-))). daniela@kudlanka.cz