Necitis se tu osamocene? Uplne sama v cizi zemi, kde se ani s nikym nedomluvis? "To se ani neda popsat, jak desive sama... Mam strach z kazdeho dalsiho dne, nemohu uz ani spat, nikdy nevim, co bude, ted ani uz nevim co budu delat, az se budu muset odstehovat z Bardo. "Bardo?" "Tam jsou koleje, kde prave bydlim. Ale prazdniny konci a studenti se budou vracet zpatky. A ja musim odejit."

"Kam pujdes?"  "To teda nevim..." " Prestan se bat, ted mas mne a ja se o tebe postaram, kdyz budes chtit. Chces?" Podivala jsem se znovu do hnedeho mirneho sametu. "Chci, Alaine". Polibil mi ruku. Najednou se zivot zdal strasne jednoduchy......

     Jeho kamaradi byli tri a nadsene mne privitali - zvlaste kdyz jim Alain vysvetlil moji story. Jak jsem se dozvěděla, pracovali jako ucitele francouzstiny na mistnich skolach. Francouzi po vysoke skole, pokud nechteji jit na vojnu, jdou ucit na rok do Tunisu. Rozevlaty dlouhovlasy Alain, intelektualni Christian a zasmusily JeanMark. Posledni Jackie byl zasnoubeny s mladou krasnou arabskou divkou Saidou, ktera zila v Carthagu-Salammbo, ten ale uz koncil svuj rok a za par tydnu odjede do Francie i se Saidou. Ten tuhle vilu pronajal se svymi drivejsimi kamarady, kteri uz vsichni Tunis opustili. Alain byl z mesta Poitiers, nekde na jihu Francie a velice mu domov chybel, prisahal si, ze uz se nikdy z Francie nehne.  Do Tunisu sel jen proto, ze kdyby musel na vojnu, ostrihali by mu vlasy J.

     Jako jediny mel male auticko, do ktereho jsme se trosku problemove, ale prece jenom  vsichni s velkym smichem vmackli a jeli jsme k nim domu, do La Marsy. Muj udiv byl opravdu neliceny. Obrovsky dům, z ktereho to bylo tak 30 metru na opustenou privatni plaz, 4 loznice, obrovsky obyvaci pokoj a jeste vetsi terasa, na te, jak jsem pozdeji zjistila, hrali kluci dokonce fotbal... Kuchynka byla mala a tmava, jenom takova nudle s jednim malym okenkem. Koupelna mela jenom sprchu. Zachod bez diry v zemi, normalni evropsky. Vila se jmenovala Dar El Deflat nebo-li Dum kvetin. Kluci si varili sami, tedy krome Alaina, ktery rozhodne nebyl  kuchar. Vetsinou vareni spocivalo na JeanMarcovi.  

     La Marsa je nejseverneji polozenym mestem Tuniska.  Je to místo, kde ziji bohati Tunisane, diplomate a da se prirovnat k francouzske Riviere. Bile domy. modre okenice, ulice vroubene stromoradim palem, az dva metry vysoke kaktusy, drevene balkony... je to opravdu nejnadhernejsi misto co znam.Vila levna rozhodne nebyla, stala kolem 600 americkych dolaru mesicne, ale kluci se proste  dali dohromady, aby si mohli dovolit trosku luxusu.

     Druhy den se mnou Alain zajel do Bardo.  Nalozil mi do auta tech par věci, co jsem mela (moc toho nebylo, veslo se to zase do dvou kufru, stejne jako kdyz jsem odjizdela z Ceska) a jeli jsme domu. Bylo to krasny, byt zase nekde doma ... ten pocit, ze si mohu chvilenku oddechnout, ze se o mne nekdo stara, ze mne nekdo ma rad, ze nejsem sama.... uz jsem byla unavena a vycerpana a taky se mi styskalo po vsech doma... Vzala jsem Alaina kolem krku a rekla mu, ze je mi s nim moc fajn.

On mi dal pusu  a tak jsme spolu zacali zit.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada