Nevím, jestli soutěž sledují i ti, co jsou povzneseni nad nás obyčejné smrtelníky. Dívky ze vznešených rodin, které jsou vhodné pro chrámovou službu, asi mají úplně jiné starosti. Ale myslím si, že se určitě najde i nějaká Kamila (31.5.), která u obrazovky sedí. Vždyť i mocní tohoto světa mají své slabůstky a výjimky potvrzují pravidla.

   Začíná červen, pro děti jeden z nejmilejších měsíců, protože to mají “za pár”. My, dospělí, si můžeme jen povzdychnout, jak ten čas letí. Ta škola je čím dál tím kratší. První červnový den patří dětem, ale přiznávám, že ne těm mým. Možná, když byly maličké, ale teď už ne. Prostě jsem tenhle svátek zrušila. Musí jim stačit sv. Mikuláš. Den, který oslaví Laura (1.6.) bych si pochopitelně zrušit nedovolila, protože původ jejího jména musíme hledat až v časech antiky a u břehů moře (podle jedné verze znamená, že jeho nositel pochází z přímořského města Laurentium. Nebo také může mít základ v Laurentiovi. Což je vlastně náš Vavřinec; a vavřín, pokud se nepletu, se dával vítězům…

   Nejasný původ má jméno Jarmil – Jaromil – (2.6.). Ta druhá možnost by byla celkem logická – snad je to rozloučení s jarem, které je po zimě hojivou mastí pro naši duši a jehož nositelé mají jaro v srdci pořád. To je ale můj výklad. Vědci se domnívají, že praotcem Jarmila je Jeroným. U nás je podstatně rozšířenější ženská varianta, která se vždycky objeví v mysli, když někde zaslechnete Máchův Máj.

   Že další z oslavencům začátku června patří ke květinovým jménům, to by mě, přiznávám se, ani nenapadlo. Hebrejské označení pro datlovou palmu je “támá” a právě tenhle, pro nás poněkud exotický strom, je prapočátkem krásného jména Tamara (3.6.). Tipla bych si, že k nám se jméno dostalo z Ruska, protože Tamary jsou častým jménem u našich východních exsousedů.

   Pověst o tom, kterak ho nouze naučila housti, má určitě zásluhu na oblíbenosti jména Dalibor (4.6.). Ale možná je to tím, že označuje muže, který se snaží oddalovat šarvátky, což je jen a jen chválihodné. Slovanský tvar dnešního příslovce "dále",tvoří totiž první část jména, ta druhá vychází ze slova bor'ba, jež znamená "boj".

   Málo časté, ale o to krásnější je jméno Dobroslav (5.6.). Jeho význam netřeba vysvětlovat ani nad ním bádat. Prostě je to muž s těmi nejlepšími vlastnostmi, které mu rodiče mohli dát do vínku. Slaví dobro a to ho zařazuje mezi jména pohádková, protože jen v nich – bohužel – dobro vždycky zvítězí.

   Německo, jak všichni víme, sahá daleko víc na sever než malé (ale naše) Čechy. Nevím, který ze seveřanů se tolik proslavil, že na jeho počest začali “staroněmečtí” rodiče svým synům dávat jméno Norbert (6.6.). Musím se přiznat, že severní země mě lákají mnohem víc než ty jižní (i když zimu nesnáším), ale ráda jsem četla severskou literaturu (pro pamětnice – Raskenové to nebyli J ) a opravdu bych chtěla poznat zemi, kde vládla Desireé – velká láska Napoleona Bonaparte a pozdější švédská královna…

pavla@kudlanka.cz