V pondělí mi nebude dělat problém se zahřát. Budeme slavit s mou dospívající princeznou. Dostala po babičce jméno Jana (24.5.) a skutečně byl “Bůh milostivý”, že mi tuhle princeznu nadělil. A i když babičku nikdy nepoznala, často mi ji připomíná. Význam jména jsem už naznačila, a že jde o ženskou podobu jména Jan, snad není třeba zdůrazňovat.

Viola (25.5.) Těšínská, prý krásná “fialka” (převzato z latiny) byla poslední královnou Přemyslovců. Provdána za Václava III., údajně milovala a byla milována Petrem z Rožmberka. Deset let po Václavově smrti se přeci vdala za tohoto muže svého srdce.

Když byly Janině dva roky, poprvé v životě viděla živé koně a ti jí na dlouhá léta učarovali. A to tak, že si přála nějakého dostat ke každému svátku, narozeninám… Teď už jí sice tahle vášeň přešla a zaměřila se na přijatelnější kočky, ale tenkrát jsem si říkala, že být kluk, tak by se mohla jmenovat jedině a pouze Filip (26.5.) – to je totiž převzato z řečtiny a označuje “milovníka koní”

Shodou okolností jsme mohli v sobotu na Primě vidět dalšího oslavence tohoto týdne a to přímo v roli, ku které ho předurčilo jeho jméno. Král Cyperský, jemuž nešlo do hlavy, že na Karlštejně není fraucimor a tak nádherně zpíval “Do věží”, byl milován mou maminkou, stejně jako jeho představitel Waldemar (27.5.) Matuška. Jeho neobvyklé jméno je germánského původu a znamená, že jde o člověka “velkého svou vládou”. Že pan Matuška vládl dlouhá léta ženským srdcím — svým zjevem i hlasem — o tom snad nikdo nepochybuje.

Já bych se potřebovala jmenovat nějakou odvozeninou od jména Vilém (28.5.), dostat do vínku alespoň špetku silné vůle, která je Vilémům vlastní J . Pak bych byla schopna dotáhnout svá předsevzetí do konce a nemusela začínat znovu a znovu. I když, na druhou stranu, někdy jsou ty začátky krásné…

V samém závěru května máme jedno neobvyklé jméno za druhým. Ani Maxmilián - podle jiných kalendářů Maxim – (29.5.) není v našich krajích obvyklý. Jméno samo prý bylo vytvořeno uměle, když německý císař Friedrich III se snažil dát svému synovi do vínku jméno a tím snad i stejné vlastnosti, jako měli slavní Římané Fabius Maximus a Scipius Aemilianus.

“Tak nám zabili Ferdinanda”… jedna z nejslavnějších vět české literatury, kterou pronesla paní Müllerová ke Švejkovi, zrovna stiženému revmatismem… Jméno samo se do Čech dostalo až díky Habsburkům a jeho výklad není dle jazykovědců příliš jednoznačný. Ferdinand (30.5.) — ono totiž záleží na tom, vyložíme-li první složku jako sloveso "jeti", nebo podstatné jméno "mír". Takže jedni vědci ho vykládají jako “k jízdě se připravující” a druzí zase jako “mír riskující”. No a aby to Ferdinand neměl moc jednoduché, lze jméno také vysvětlit jako Fer Dyn Handu, což znamenalo "daleká je tvoje ruka", takže první Ferdinandové buď znali zaklínadlo Saxany, kterým prodlužovala svou ruku dle potřeby, nebo v ní snad drželi nějakou zbraň?
pavla@kudlanka.cz