Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   O synův batoh jsem zakopla už v předsíni, takže to mě nemohlo vyvést z míry. O kolečkovou brusli jsem zakopla za dveřmi, druhá se statečně ukrývala. Díky bohu, ty časy, kdy se mi pod nohama špičatily kostičky lega nebo umělohmotní vojáčci s vztyčenými samopaly, jsou už pryč. Dnes mi pod nohama křupe občas obal od CD, většinou- díkybohu — bez CD uvnitř.
Ale… co to je? To je přece moje cédéčko! Jakto, že se válí na zemi?
Hele, mladej, hned to zvedni a dej do obalu, jasný? To tam dala ségra. To je jedno, máš ho pod nohama, tak ho snad zvedneš a schováš, ne?Ticho, až na zvuky z počítače. Něco explodovalo, střelba, rachot, startuje vrtulník. Nebo stíhačka? F-16? Nebo jiný letoun? Rozhodně – já nestíhám.
  Cédéčko stále ještě leží na zemi. Teď se mladej přisunul a málem ho přejel kolečkem od židle. Hraje nějakou hru a evidentně umí potlačit okolní ruchy a šumy.Sakra, jak tohle dělá, to mu závidím, já vždycky vnímám všechno kolem…Tome, slyšíš? Konečně ho zvedl a položil na ségřin stůl. Kde je obal od toho cédéčka? Nevím. Segra si to pouštěla.
Ta leží v posteli, na uších diskmana a trhaně kývá hlavou. Poslechni si to, mami, to je suprácký. Fakt dost dobrý. Už? Ptá se, a já si strkám sluchátko do ucha. Uááááááá… Fakt je to síla, uznávám, vždyť mi málem praskl bubínek. Ztlum si to, vracím jí sluchátko. Co? Ztlum si to, povídám. Cože? Ztlum si to, budeš hluchá.
   Ségra už je hluchá, konstatuje syn od počítače. Tak přece jen vnímá  okolí J. Počkej, musím si to ztlumit, nerozuměla jsem ti. No, cos říkala? Už nic, usmívám se na svou dceru. Už nic, zlato. Jen aby sis to ztlumila, víš? Cožéééé? Co říkáš? Tak co jsi říkala? Aby sis to ztlumila, jen to. Mami, neslyším tě…Ztlum to, křičím (hlavně se nerozčílit.) Běžte se hádat do kuchyně, křičí zase syn. 
Co říkááááááááš? Zajímavé, jak se lidi se sluchátky na uších snaží překřičet něco, co ostatní neslyší. Sedm, osm, devět, deset… hlavně zachovat klid. Tepová frekvence se mi povážlivě zvýšila. Sakra, sundej si ty sluchátka, když spolu mluvíme. A proč?

Protože ti chci něco důležitého říct, proč tak asi??? Tak mluv... Sluchátka zůstala na uších, podle tlumenějšího hlasu usuzuji, že si to ztlumila.
Tak cos mi chtěla říct? No, už nic. Jen aby sis to ztlumila. Jooooo.... Dcera už zase valí oči a hlavou kývá do rytmu. Začala si dokonce pobrukovat. Klídek. Áj vana ran evéééj…….pokouší se překřičet nepřítele ve sluchátku dcera. Já chci mít pokoj jen sám pro sebe, řve syn.
Zavírám se raději na záchodě. A beru sebou knížku…
Pavla K., Olomouc